Jaká politická událost vás v poslední době zklamala a jaká naopak potěšila?

Velkým zklamáním je pro mou osobu vývoj politické situace v Turecku, kde prezident Erdogan provádí perzekuce všech svých politických oponentů. Což vede k zamyšlení, zda takzvaný puč nebyla pouhá inscenace pro diváky, aby mohl snadněji takto své kroky obhájit a zlegalizovat. My jen v přímém přenosu sledujeme, jak se celá země mění v autoritativní stát.
Nedá se říct, že by mě nějaká událost na politické scéně v poslední době přímo potěšila. Spíše fandím snahám Josefa Středuly při vyjednávání s vládou o zlepšení podmínek všech pracujících. Naštěstí jsou jeho jednání více úspěšná, a to i díky vstřícnosti současné vlády. Sice není zdaleka vše takové, jaké by mohlo být, ale každý krůček správným směrem je dobrý.

Jaký je váš pohled na útoky v Evropě, ať už kamionem, nebo střelba na veřejnosti, spáchané často lidmi, kteří se v Evropě narodili rodičům, kteří se na kontinent přistěhovali v minulosti? Je integrace možná?

Na jednu stranu z lidského hlediska je smutné, čeho všeho je člověk schopen. Na druhou stranu je zapotřebí si uvědomit, co ty lidi k takovým činům vedlo. Jak sama uvádíte, jsou to děti přistěhovalců, kteří byli dováženi do Evropy, aby vyplnili prázdná místa na pracovním trhu. Dokud měli práci a nějaké slušné postavení ve společnosti, tak problémy nebyly. Jenomže svět se od té doby trochu změnil. Jejich potomci žijí na okraji společnosti, bez práce a vidiny lepší budoucnosti. A toho zneužijí rádoby duchovní z takzvaného Islámského státu, který je nechtěným produktem západní společnosti, a malér je na světě. Podle mého názoru je integrace za určitých podmínek možná. Jen si nejsem jistý, zda takové podmínky v brzké budoucnosti nastanou.

Je strach na místě? Budou se útoky zhoršovat, měli bychom jednat radikálněji? Případně jak?