Víc než dvě desítky odborníků na sociální problematiku, ekonomů, sociologů a politologů vypočítaly z nejrůznějších podkladů výši minimálního důstojného výdělku v Česku. Ten činí v Praze kvůli vyšším nákladům 36 850, jinde v republice 31 463 korun hrubého. Podle Českého statistického úřadu průměrná hrubá měsíční mzda v zemi ve třetím čtvrtletí minulého roku dosáhla 33 697 korun, medián 29 549 korun hrubého pak znamená, že polovina lidí vydělávala méně, než je toto číslo. Když vezmeme v úvahu i důchodce, kteří často žijí skromně, nabízí se závěr, že valná část společnosti žije nedůstojně. Souhlasil byste s takovým závěrem?

S takovým závěrem souhlasit nemohu.

Myslím, že samotný pojem důstojná mzda je trochu matoucí. Autoři tvrdí, že je to mzda za „běžnou pracovní dobu, která pracujícím a jejich domácnostem poskytuje dostatek finančních prostředků k životu, který je většinou společnosti vnímaný jako určitý základní standard“. A dále se domnívají, že má umožnit „žít obyčejným, ale materiálně důstojným životem a cítit se plnohodnotným členem společnosti“.

Takovou roli mzda plnit nemůže. Mzda vždy bude odrazem působení tržních sil, kam budou vstupovat také poptávka po dané pracovní síle, poptávka po produkci, kterou pracovní síla vytváří, a tak dále. Jinak to ani být nemůže. Požadovat, aby mzda zaměstnanců především sloužila k jejich důstojnému životu, je jistě správné, ale je to idealistické pojetí, které nerespektuje fakt, že žijeme ve společnosti, která je založena na tržní ekonomice. A tržní ekonomika je také – a nejen – o vítězích a o poražených. To je její podstata.