Pracoval jste v zemích Středního východu a až v roce 1992 jste se vrátil do České republiky. Jak vzpomínáte na počátky obnovování demokracie v zemi? Na jaký zážitek nezapomenete?
Pro mne návrat v roce 1992 nebyl zas až tak šokující, předchozích šest let jsem vedl pobočky geologické skupiny Strojexportu, které v příslušných zemích fungovaly jako soukromé firmy se svým vlastním strategickým plánem, financemi, účetnictvím, daněmi i marketingem a honbou za zakázkami. Takže situace v ČSSR v roce 1992 nepřišla až tak jiná oproti způsobu života a podnikání, které jsem vedl předtím. I když jsem věřil v obnovu demokracie, nezapomenu na rozvrat našeho zahraničního obchodu, opouštění desetiletí zavedených trhů, které následovaly prakticky hned začátkem devadesátých let. Nezapomenu na to, jak rychle naši lidé pod záminkou ochrany lidských práv kdesi na čísi příkaz ztratili lidské právo na práci, o které se ale nikdo nestaral. Protože se ztrátou trhů přišla i ztráta odbytu, zakázek, a tím i práce.
Je Adam Vojtěch dobrý ministr zdravotnictví?Anketa
„Chybu jsme udělali, že jsme uvěřili právě slovům o svobodě a lidských právech a nepochopili, že se za nimi skrývá frontální útok na státní majetek,“ řekl jste mi nedávno. Tehdejší dobu jste také označil jako „začátek rozsápání a zadlužení republiky a začátek vlivu samozvaných liberálních socialistů“. Kolem témat privatizace se toho spoustu namluvilo, málokterá kauza však byla dořešena a je jasné, že některé už nikdy nebudou. Komu přisuzujete největší vinu, že k rozkrádání majetku docházelo?
Po bitvě je každý generál. V době změny režimu drtivá většina lidí věřila, že ČSSR bude pokračovat tam, kde náš vývoj v roce 1968 zarazil vpád vojsk Varšavské smlouvy, prostě že navážeme na pražské jaro. Tomu jsme naivně věřili stejně jako v přátelské úmysly nových v uvozovkách spojenců. Vyléčil mne jeden Američan, který si v roce 1992 pronajal samoobsluhu na Vinohradech, nacpal ji zbožím, najal spoustu prodavačů a dokázal točit úžasné obraty. Jenže, jak se zjistilo za pár měsíců, kdy zaměstnanci i zákazníci ráno narazili na spuštěnou roletu, on neplatil. Neplatil nájem, neplatil mzdy, neplatil odvody a neplatil ani dodavatelům. Shrábnul utržené peníze a zmizel. Tehdy jsem si začal říkat, že asi věci nejsou tak, jak jsme si je představovali, ale to jsem netušil, že to byla v podstatě velmi malá ryba.
Jenže divoká privatizace, korupce, mrtví Maďaři, orlické vraždy, podvody s bankami – známé Moravcovo kolečko, podivné privatizační losovačky i nástup zahraničních mafií už běžely naplno. Smečka místních i zahraničních vlků rvala překvapenou a bezbrannou republiku na kusy. Vládla zde podivná parta lidí kolem prezidenta Havla, kteří se stali v podstatě nedotknutelnými, veřejným míněním hýbali novináři, kteří největší gaunery oslavovali jako celebrity. Podivný v té době byl i váhavý výklad práva – například různý přístup ke kauzám lehkých topných olejů, který značně připomínal zlatou horečku. Proto Kubiceho prolínání organizovaného zločinu a politiky považuji za velice nesprávné, osobně si myslím, že tehdy došlo k historicky jedinečné transformaci politiky do organizovaného zločinu. Zdlouhavé vyšetřování kauz, ve kterých se jednalo o politicky spřízněné duše, celé situaci nahrávalo. Zvláštním jevem se tedy stala i pozdější známá amnestie prezidenta Klause, která celou řadu privatizačních zločinů omilostnila a uzavřela.
Fotogalerie: - Balíme, víkend volá
Každopádně je nyní znovu aktuální kauza OKD Zdeňka Bakaly a tehdejší obchod s doly i byty. Domníváte se, že vyšetřovací komise odhalila tak zásadní důkazy, o něž se bude moci policie opřít? Tedy doufáte, že dojde k určení a potrestání viníků?
Vyšetřovací komise by měla především ochránit poctivé vyšetřovatele od nejrůznějších vlivů na vyšetřování a umožnit jim, aby celou kauzu – padni komu padni – dotáhli k soudu. Pokud odhalili něco, co policie dosud neměla, neseděli tam nadarmo; a já doufám, že k potrestání viníků dojde. Jenže předpokládám, že nejdříve poté, co se změní poměry sil ve Sněmovně a v Evropské unii.
Očekával jste, že demokracie České republiky v roce 2020 bude vypadat právě takhle? Je něco, co vás překvapilo, či zklamalo – vzalo iluze? A kde případně vidíte příčinu?
Jaká demokracie, když v Evropské unii vládnou liberální socialisté za podpory ultralevicových Pirátů a Zelených? Marně ji hledám. To, že se celá Evropská unie dostane do socialismu, jaký jsme v ČSSR ani zdaleka neměli, jsem tedy opravdu nečekal. Celé naše členství v Evropské unii považuji za veliký podvod a neštěstí, protože jsme vstupovali do úplně jiné Evropské unie, než co se z ní zakrátko po našem vstupu stalo Lisabonskou smlouvou, která odevzdala značnou část státní suverenity do rukou nevolených bruselských byrokratů. Zářný příklad je například likvidace českého cukrovarnictví na Hané. Když v roce 2007 Evropská unie vyhlásila snížení výrobních kvót cukru, byly tři nejmodernější české cukrovary prodány belgické skupině Eastern Sugar, která je nechala zbourat a za inkasovanou kompenzaci postavila fabriku na průmyslový líh, ale v Německu. To by bez našeho členství v Evropské unii nebylo možné. Zrovna tak obrovský odtok přidané hodnoty vytvořené zde do zahraničí, ať již formou dividend nebo transfery výrobků do zahraničí za režijní či vnitrofiremní ceny, v rámci firem.
Iluze vzalo to, že navzdory úžasným makroekonomickým datům z minulých let zůstali Češi chudí a životní úroveň mají stagnující na stejně nízké úrovni – nemluvě o zhruba třech milionech lidí, kteří přežívají na hranici chudoby, nemluvě o 24 tisících registrovaných bezdomovcích, z toho je šest tisíc pod 18 let, a paní Šojdrová nad nimi slzu neuroní – a bídě českých seniorů. O České republice se tedy právem mluví jako o bohatém státě chudých lidí. O iluze mne tedy připravila realita poznání, že Evropská unie je především korporátní projekt, nikoliv politický. Politika zde slouží především zájmům korporací a nadnárodních bank. Dalším odstrašujícím příkladem je rostoucí zadlužení států eurozóny, protože ten dluh budou jednou splácet naše děti. Pokud Verhofstadt (Guy, belgický europoslanec, pozn. red.) prohlásil, že brexit nastal nikoliv proto, že by v Evropské unii bylo málo demokracie, ale právě proto, že jí je tam příliš a že pro příště už nesmí být žádné „opt in – opt out“, tak kde je ta demokracie? Merkelová po výsledku posledních voleb v Durynsku prohlásila, že výsledek voleb je nutné změnit, tak kde je světlo na konci – eurounijního – tunelu?
Dokážou podle vás Češi respektovat výsledek voleb? Kvůli demonstracím i protestům ohledně nástupu nového ombudsmana Stanislava Křečka jsou označování jako ti, kdo se to od konce socialismu nenaučili, nebo případně ztratili myšlenku demokracie jako takové. Co vy na to?
Češi myšlenku demokracie nikdy neztratili ani neopustili, jen ji stále marně hledají. Myslím, že odpověď bychom měli hledat tam, odkud tečou peníze, nejenom všem těm nedostudovaným teologům, kteří znenadání tak profesionálně organizují protestní mega akce, ale i – přinejmenším – hlavním neziskovkám s politickým programem a dalším aktivistům. Češi jsou ze své podstaty demokraty, jenže o těch, kteří inspirují a financují například Milion chvilek a Člověka v tísni, o tom silně pochybuji. Zde je dobře vidět právě zásadní odpor k demokracii, pohrdání vůlí občanů a samozvaná arogance všech, kteří odmítají výsledek voleb, který se jim nelíbí. Začalo to mediální masáží proti zvolení prezidenta Miloše Zemana, pokračovalo po zvolení Donalda Trumpa, pokračovalo to dehonestační kampaní proti SPD po zvolení do Sněmovny, a tak řetěz podobných odmítnutí demokracie pokračuje, až po zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem. Ti, co sami nejvíce šlapou po demokratických principech naší společnosti, sami nejhlasitěji křičí, že se je snaží chránit. Takové fašistické metody naprosto odmítám.
Psali jsme:
Nakolik si podle vás váží demokracie mladší generace, která minulý režim nezažila? A dokáže ji docenit?
Bohužel, největší komunistobijci jsou ti, které vychovávají ve školách aktivisté, kteří sami minulý režim nezažili. Tudíž i obraz demokracie prezentují spíše jako obraz anarchie a dekadence, kde jsou vedení ultralevicovými filozofiemi – snad inspirovanými ultralevicovými hippies, levicovými teroristy 60. a 70. let, Mao Ce Tungem, Pol Potem, Trockým a podobnými takzvanými demokraty – spíše než představou konzervativních názorů na demokracii jako vládu většiny a respekt menšin k většinovému rozhodování. Proto se snaží nastolit vládu křičící menšiny nad mlčící a na rozdíl od nich pracující většiny. Recesistický projekt Petra Hampla vytvoření Sdružení na ochranu bílého heterosexuálního muže má také velice hořkou příchuť současné dekadentní až pomatené doby.
Fotogalerie: - V4 a Covid-19
Mezi léty 2000–2009 jste pracoval pro ministerstvo zahraničí a pomáhal například po zemětřesení nebo poskytoval pomoc válečným uprchlíkům (Teherán, Írán, Zambie, Haiti). Jak si Česká republika vede po ta tři desetiletí v zahraniční politice? Které ze zahraničních kroků považujete za zásadní?
Musím se přiznat, že k české zahraniční politice minulých třiceti let, a zejména k té současné, mám řadu výhrad. Chybí mi v ní především to základní, ochrana českých zájmů. Za zásadní a pro nás velmi špatné považuji kroky, kterými ministr Dienstbier rozbíjel zahraniční ekonomické i politické vazby ČSSR k tradičním odběratelům československého zboží a za halasného potlesku našich nových spojenců jim uvolnil naše tradiční trhy. Dalším zásadním – a podle mne vlastizrádným – krokem bylo roztržení republiky v roce 1993. Bohužel, hlavní aktéři dosud nebyli potrestáni, a dokonce nejsou ani vyšetřováni. Zahraniční rozvojová pomoc Ministerstva zahraničních věcí posílá obrovské peníze do zemí, kde většinou končí v černé díře korupce, anebo na kontech neziskovek, kde kryje mzdové náklady hlavních zaměstnanců.
Takzvaná transformační spolupráce investuje peníze do aktivit, které ve svém důsledku rozvrací společnost ve státech, kam je určena. Podpora organizací na pomoc migrantům je mi také nepochopitelná, jak můžeme podporovat organizaci pomáhající lidem, kteří zde již svou nelegální přítomností přestupují zákon? Co se týče evropské politiky, tak naprosto odmítám servilní přístup současného vedení Ministerstva zahraničních věcí k Evropské unii. Naopak se snažím poukazovat na nebezpečí snahy Evropské komise dosáhnout dalšího oslabování pravomocí orgánů České republiky ve prospěch Bruselu, zejména snahy převést hlasování ve shodě – tedy s právem veta – na hlasování prostou většinou pro oblasti zahraniční, sociální a daňové politiky. To by znamenalo, že do svých věcí už v podstatě nezasáhneme. Kéž vláda věcí tvých do rukou tvých se navrátí, lide český.
A co by měla udělat jinak v budoucnu?
Mým snem je Česká republika demokratická, samostatná, sebevědomá, soběstačná a svobodná. Stát bez diktátu cizích bank a korporací, stát, který si o svých věcech rozhoduje sám podle vůle občanů. Stát, který se stará o své občany, když to skutečně potřebují, a do života se jim míchá minimálně. Doufám, že naši občané si včas zvolí takovou politickou reprezentaci, která je k tomuto cíli dovede.
Česká republika se po pádu socialismu přidala do mezinárodních organizací, jako je OSN, Severoatlantická aliance, Evropská unie… Nakolik je pro nás členství zásadní? Proč bychom je měli udržovat?
Členství v OSN bylo nástupnickým aktem po zániku ČSSR. V tom nic zásadního nevidím. Nastupující prezident Havel sice sliboval, že nevstoupíme do žádného paktu, aby tak zanedlouho učinil. A co mu velice vyčítám, že to bylo bez referenda, kde by mu občané buď dali, anebo nedali mandát. Musím se přiznat, že poté, co se z naší armády stal kapesní expediční sbor, mám v masovou propagandu, že v případě nebezpečí nás ochrání Severoatlantická aliance, pramalou důvěru. Ze zkušenosti totiž vím, že pomoci se dočká ten, kdo si nejdříve pomůže sám. Takže nějakou zásadnost pro nás v našem členství v Severoatlantické alianci marně hledám.
Nicméně v poslední době se stáváme významným odběratelem výběrové a předražené americké vojenské techniky, takže naše členství je bezesporu významné pro americké zbrojovky. Osobně jsem toho názoru, že naše členství v Severoatlantické alianci slouží vedle toho, že jsme odbytiště zbraní, i tomu, aby intervenčním akcím Spojených států dodalo punc mezinárodní akce, aby česká vlajka byla zapíchnutá do písku vedle americké. Co na tom, že se tak spolupodílíme na agresích, a stáváme se tedy nejenom spolupachateli, ale i legitimním terčem pomsty těch, které takzvaný vývoz demokracie postihl? Všimněte si, jak naše média skoro vůbec nekomentují bezpečnostní situaci evropských států, které nejsou členy Severoatlantické aliance. Čím to asi bude? Že by jim snad nic nehrozilo?
Naše členství v Evropské unii je diskutabilní už z podstaty toho, že jsme vstupovali do úplně jiné Evropské unie, než co z ní vzniklo krátce poté, po všech těch Lisabonských, Maastrichtských, Schengenských, Dublinských a dalších smlouvách, kdy najednou – zase v naší historii – chtějí mocnosti rozhodovat o nás bez nás. Jedná se navíc o důležité věci, které podle mne charakterizují rozdíl mezi samostatným státem a provincií. Jak jsem řekl na nedávné konferenci ve Sněmovně, Evropská unie se stala nedemokratickým byrokratickým molochem, který se snaží vytvořit si vlastní nevolenou aristokracii a dovozem milionů migrantů, které uplatí sociálními dávkami, na které si půjčí od ECB a podobných bank, si vytvoří voličskou základnu, která mu umožní vládnout bez ohledu na nějakou demokracii. Jednoznačně naše členství v současné Evropské unii považuji za velmi rizikové a czexit se mi jeví jako jediné správné řešení rovnice zachování našeho státu a národa. S tímto názorem nejsem ani zdaleka osamocen. Proto se asi naši a jejich mocipáni tolik bojí všeobecného a závazného referenda o Evropské unii.
Ekonomicky je pozoruhodné, že zatímco naši občané platí daň z dividend, investoři z Evropské unie mají daň nula procent. Vadí mi přístup rovnějších mezi rovnými a méně rovnými.
Evropská unie zakázala vlaječky na stolech europoslanců. Týká se to také poslanců SPD, kteří ji tam měli. Europoslanec generál Hynek Blaško si nechal ušít vestu v národních barvách. Chystáte něco podobného?
Nevím o tom, že by hnutí něco podobného chystalo, já nic podobného nechystám. Mimochodem, nevíte kde a u kterého krejčího generál Blaško šije?
Už jsme se spolu bavili o omezování svobody slova. Na co bychom si měli dávat v budoucnu pozor, abychom o ni nepřicházeli? A co udělat, abychom nepřicházeli o demokracii? A souvisí to spolu?
To je těžká otázka. Svoboda slova jde totiž ruku v ruce se svobodou názoru. V době politické korektnosti, tažení proti takzvaným hate speech a v době předsudečné nenávisti je skutečně složité mluvit o jakékoliv svobodě slova. Spíše bych zde citoval kardinála Richelieua: Bůh mi dal slova, abych jimi zakryl své myšlenky.
Spousta lidí se natolik obává znectění v médiích za své názory, že si sami nastolují silnou autocenzuru, což považuji za velice nebezpečný jev. Svoboda slova ve veřejnoprávních médiích vzala za své už od takzvané spacákové revoluce, kterou Českou televizi násilně privatizovali liberálové, na to bychom neměli zapomínat. Jednostranná liberálně socialistická propaganda, která se na nás valí ze všech kanálů České televize, včetně těch dětských, o svobodě slova a názoru vypráví své. Svoboda slova se snad vrátí, až bude potvrzeno právo občana na pravdu, až masmédia začnou opět informovat objektivně.
Jak zachránit demokracii? Jakou? Demokracie nejde dohromady se socialismem, komunismem, liberalismem, ekoterorismem ani podporou řvoucích, jakkoliv podivných menšin. Demokracie je vláda většiny, která se stará o menšiny a menšiny respektují vůli většiny. Demokracie je také právo mít vlastní stát, mít řádnou rodinu a děti, mít možnost pracovat a neživořit. Minulých třicet let dokázalo jasně – v celé Evropě – že liberální socialismus je společensky i ekonomicky nefunkční. Myslím, že by tento směr měl být opuštěn jako nezdařilý experiment a měli bychom se vrátit ke konzervativnímu pojetí demokracie, objektivnímu chápání světa, začít se vymaňovat z područí bank, korporací a především bruselských, evropských unierokratů, kterým na Češích a České republice čerta záleží. Demokracii budeme tedy v České republice mít, až o svých věcech budeme opět smět rozhodovat sami. Po czexitu. Dříve ne.
Fotogalerie: - Nekšeftujte s rouškami!
„Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty,“ řekl Tomáš Gariggue Masaryk, prezident. Má Česká republika opravdové demokraty? Koho z politiků mimo vaše hnutí SPD si nejvíce vážíte?
Hlasatelé skutečné demokracie bývají v současnosti dehonestováni a ukřičeni fašizujícími aktivisty, kteří popírají výsledky voleb a právo občanů vybrat si své volené zástupce. Vážím si našeho neposlušného prezidenta Miloše Zemana pro jeho pragmatický přístup zejména k zahraniční politice. Jakkoliv se výsledky jeho snahy snaží nýmandi jako Kolář, Hřib či Novotný poškodit, zanechal v naší samostatné zahraniční politice pozitivní stopu. Oceňuji, že premiér nepřipouští další rozprodej republiky. Oceňuji přímočarý přístup Jaroslava Foldyny. Nejvíc osobností, kterých si vážím, je ale – bohužel – mimo politiku. Ono to asi souvisí s tím, co se z politického řemesla stalo, a tak ne každý zkušený, vzdělaný a poctivý člověk je ochoten nechat se vláčet bulvárem, ohrozit soukromí rodiny a nechat si nadávat od aktivistů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
