Je to pět let od začátku plošné státní reakce na covid. Je už načase bilancovat? Co při další pandemii udělat jinak?

Určitě je čas bilancovat a podívat se na to, jaká opatření by se měla zavádět v budoucí pandemii a jaká asi ne anebo v jakém časovém sousledu. Pro mě jako pro člověka, který se celoživotně zabývá epidemiologií, bylo naprosto nepochopitelné uchopení základního cíle epidemie/pandemie. Vždy, když se objeví epidemie, se musím ptát, čím nás jako populaci může postihnout nejvíce to dané onemocnění, a musíme se tomu snažit zabránit vytvořením cílených protiepidemických opatření.
Pro mě základním cílem bylo, aby neumírali lidé, a proto jsem chtěl, aby se okamžitě analyzovali zemřelí a důvody jejich úmrtí. Zjistilo se, že to jsou buď senioři, a zvláště v domovech důchodců, nebo to jsou lidé s postižením imunity či chronickými onemocněními apod. Mladý zdravý člověk onemocnění covid-19 přečkal bez větších následků.

Pro lidi, kteří tuto epidemii řídili, nebyla hlavním cílem eliminace úmrtí, ale eliminace přenosu viru v celé populaci, kterou dokladovali denními statistikami pozitivity v testu. Nakonec senioři čekali na test i několik dní a neměli přednost před mladou populací. Je to stejné, jako bychom u epidemie závažného onemocnění – dětské přenosné obrny – testovali stolici celé populace a jen lidé s negativním testem by mohli chodit do divadla a nesledovali jsme, že je postižena jen dětská populace a dospělá vůbec ne. Obrny by nám nevadily, hlavně bychom všichni nosili vzorky stolice na testování, abychom mohli jít do restaurace na oběd, a hráli si tak na to, že naše dítě obrnu nedostane.

Která část populace utrpěla pandemií nejvíce?

Myslím si, že to byly všechny osoby, které kvůli třem základním komplikacím, jako bylo potlačení imunity virem SARS-CoV-2 (primární virová imunosuprese) v oblasti bílých krvinek, které zajištují ochranu před množením viru. Druhou komplikací byla změna koagulace krve a třetí pak druhotná bakteriální infekce, kterou byl během prvních dvou let zápal plic a později spíše zánět vedlejších nosních dutin. Proto osoby s oslabeným imunitním systémem buď léčbou, nebo cukrovkou či obezitou ale také věkem byly ohroženy nejvíce. Ukázalo se, že i institucionalizace osob (především domovy důchodců) hrála velkou roli v progresi onemocnění. Ačkoliv takových osob je v populaci kolem 100 000, každý den přispívali jednou třetinou ke všem úmrtím.