Nedávno jste se zmínil například i na sociální síti, že bude za čas dobře. V době, kdy se ze všech stran na nás řítí spíše katastrofické vize, to nešlo přehlédnout. Dobře má být podle vás jak v Čechách, tak i na jiných místech Země. Dá se představit – o jak dlouhý časový horizont může jít? V současnosti okolnosti totiž napovídají spíš to, že může být velice lehce špatně – a to též na řadě míst planety.
Protože je pro mne velmi těžké přihlížet současnému dění, nepřihlížím mu. Jsem rozhodnutý dívat se obloukem přes současnou fázi veřejné manipulace. Dívat se do vzdálenější budoucnosti. Dlouho jsem avizoval, co se dalo, teď už nevím, zda má smysl se o něco snažit. Negace se rozmohla a rozbujela do takové šíře, že jejím příštím stadiem bude vyčerpání a zhroucení. Nemusíme s ní bojovat. Nemusíme agitovat. Nemusíme vůbec nic. Stačí zůstat sám sebou a počkat, až se to přežene. Nositelé negace o svoji sílu přijdou. Všichni, kdo hlásají nerovnost a povyšují svá práva nad práva ostatních, skončí. Zmizí z planety. To, co je nesmyslné, si nemůže dlouhodobě udržet sílu. Energie chodí jenom tam, kde je pravda. Tj.: překryv mezi skutečností a jejím obrazem.
Psali jsme:
Otázkou ale samozřejmě také je, co si asi lze představit pod tím, že bude dobře. Každý z nás má priority někde jinde a pro každého to tudíž může znamenat něco jiného. Nebo se ty naše potřeby sjednotí?
Jsme jako veřejnost tak moc tlačeni do kouta propagandou, že nás to nutí k tomu, od všech informačních toků se odstřihnout. Kontakt s nimi je nesnesitelný, bolestivý. Televize, rádio i tisk jsou již mrtvá média. Kravičky, které už nebude možné dojit ani živit. Odstřiháváme se od takzvaných vnějších zdrojů, protože už nám nemají co dát. A jediný, kdo nám může něco dát, jsme my sami. Naše mysl, náš vnitřní mír. Jediné co mi může být poskytnuto, je to, co sám sobě poskytnu. Ve formě pozornosti, lásky k sobě a neztotožňování se s čímkoliv okolo. Tímto způsobem však vzniká uvnitř každého z nás rovnováha. Čím více lidí bude ve stavu rovnováhy, tím budeme blíže rozvoji a spolupráci mezi národy. Korporátní fašismus svým tlakem na obyvatele dosahuje pravý opak toho, co zamýšlel: bereme si svoji svobodu zpět do vlastních rukou. Nebudeme vás číst, nebudeme vás poslouchat. Nenecháme učit naše děti ve vašich školách. Nebudeme používat vaše léky. Nebudeme jíst vaše potraviny. A hlavně s vámi nebudeme komunikovat. Dokud nás nepřijmete jako rovnocenné partnery.
Pokud se tedy budeme držet toho, že někde již brzy bude dobře, a to dokonce podle vás velmi dobře; stále to může ale znamenat, že jinde to zas nebude k žití... Lidé proto zatím dělají vše. Nebo i to se podle vás změní?
Nejde zde o jednotlivá místa, lépe tam či hůře onde. Jde o vzestup celé planety, který se děje, protože dochází k prokazatelnému vzestupu lidského vědomí. Lidé byli chytří vždycky, ale to, co si uvědomujeme v posledních desetiletích, je něco, co na planetě nikdy dříve nebylo. A nemyslím tím vzestup technologií a technologické inteligence. Roste v každém člověku cit, intuice a schopnost rozpoznávat pravdu. Dříve nebo později to přinese obrat celému lidskému společenství. Už dnes bychom byli schopni na celé planetě pracovat jen 4 hodiny denně. Už dnes bychom byli schopni vymýtit chudobu a nemoci. Projekt ‚ráj na zemi‘ je realistický. Dříve nebo později o tom začneme mluvit. A pak projekt ‚ráj‘ i uskutečníme. A že v minulosti nic takového nebylo, není argument. Nemluvě o tom, že o minulosti skoro nic nevíme.
Psali jsme:
Máme zde ale reálnou hrozbu války, výjimečnou ekonomickou nestabilitu, skoro to vypadá, že ten poměr míst k životu a míst, na kterých to bude znamenat spíš opak – nebude asi rovnoměrný... Pokud se mnou nesouhlasíte, co myslíte, že by se muselo stát, aby se to stalo přáním i záměrem pro většinu lidí? Aby se dalo dobře žít – i třeba v tom ráji, o kterém vy hovoříte – co nejvíce lidem?
Pokud devět amerických ekonomů z deseti doporučuje válku jako nejlepší řešení na podporu upadající ekonomie, ještě to nic neznamená. Američané zvítězili naposledy ve druhé světové. Vietnam, Irák a Afghánistán prohráli. Chápu, že nepotřebují vítězit, stačí jim, když budou svět kolem sebe ničit. Aby se dalo obnovovat a vytvářet půjčky. Jenomže – může si vzít Ukrajina půjčku od MMF na nákup zbraní? Chce ručit nerostným bohatstvím území, které nemá pod kontrolou? Nic jiného Ukrajina k dispozici nemá. Ať si půjčku klidně vezme. Naší zemi stačí, abychom věděli, že se do jejich procesů nemáme zapojovat. Nebýt spolupachateli. Stát a tvrdohlavě zůstávat na své značce. To, jak nás média hecují do války, jak nám vnucují problém a následně i zaručené řešení, je hra pro nedospělé občany. My ale potřebujeme dospět.
Je šance, že k tomu všemu pomohou (ať v dobrém, tak i špatném) i nějakým způsobem politické kroky a politická reprezentace?
Ani politická reprezentace není nic jiného než součást celku. Jaký je celek, takoví jsou naši zastupitelé. Máme proto každý zodpovědnost jenom za to, jaký jsme každý jeden. Jakou kvalitou každý obohacujeme celek. To stačí. Pokud budeme jako společnost vůči možnosti války apatičtí, bude i politická reprezentace lhostejně souhlasit s tím, abychom se na násilí vůči zemím nerostného bohatství podíleli. Věřím, že si budeme víc a víc uvědomovat, co je ve hře, a že to doteče i naší reprezentaci. Všichni vidíme, kam vede, když teritoriálně obklíčíme naše rovnocenné partnery. Navíc majitele jaderného arzenálu. A pak je tlačíme do rohu provokacemi. Máme, co jsme zaseli a budeme to mít i nadále. Nevím, co si Česko slibuje od tak agresivní rétoriky.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Alena Hechtová
