Jak vy sám vnímáte vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, a myslíte si také, jako řada politiků, že tato událost do určité míry změní celý svět? Co můžeme vlastně očekávat, máme mít nové naděje nebo spíše strach ze zcela nového politického trendu?

Myslím, že součástí volební kampaně z té „druhé strany“ bylo Donalda Trumpa tak trochu démonizovat. Sama Amerika se přece pyšní tím, že demokracie je tam zakotvena tak silně, že změna prezidenta nemůže nijak silně změnit směr politiky nebo dokonce tuto politiku vykolejit. Ano, je to jiný typ prezidenta a určitě se jeho pragmatické názory promítnou do vnitřní i zahraniční politiky. Pevně doufám, že to bude trend spojování světa, nikoli jeho rozdělování. Že ten trend bude mírový, který bude přínosem pro Ameriku a její prosperitu.

Dovolte, abych citoval názor dámy, kterou jsem měl tu čest potkat před několika lety v našem Rotary klubu Praha, kde jsem vyslechl její přednášku a poutavé vyprávění o její neuvěřitelné kariéře. Její dědeček František Hašek, prezident burzy, byl v roce 1942 popraven nacisty za to, že odmítl opakovaně nabídku velké finanční částky za spolupráci. Po převratu v roce 1948 byla se svou rodinou vyhnána komunisty z rodinné vily v Bubenči a v osmi letech uprchla se svou rodinou do USA. Tam později vystudovala s vyznamenáním obor diplomacie, v Bílém domě založila Kancelář prezidentských práv. Jako její vedoucí pracovala 18 let jako zvláštní asistentka pěti amerických prezidentů. Je to paní Eliška Hašková Coolidge. Naposledy jsme se setkali v době, kdy prezidentská kampaň začínala a ona výsledek naznačila. Budu citovat část mailu, který nám zaslala po zvolení Donalda Trumpa: „Je to obrovské vítězství pro Ameriku a pro celý svět. Je to po dlouhé době člověk, který něco vedl a uměl postavit. Je to naděje na lepší časy.“ Tolik citace této vážené dámy. Popravdě řečeno teď, když se řeší spekulace o tom, že by mohla post velvyslankyně v ČR zastávat bývalá manželka pana prezidenta Ivanka, si v těchto souvislostech zcela seriózně uvědomuji, že tato diplomatka by byla ideální pro tuto funkci. Vedle jejích morálních a profesionálních kvalit má v sobě ještě něco – vždy se hrdě hlásila k tomu, že je Češkou.

Z vítězství Trumpa se prý radují všichni, kteří odmítají imigranty. Lze říci, že tímto je definitivně jasné, že v Česku si už žádný politik, který to myslí vážně se svou kariérou, nedovolí přijímat ve velkém muslimské uprchlíky? A vůbec obecně v Evropě, viz posledně zveřejněné názory vedení německé CSU? Může se stát, že už nebudou chtít politici riskovat případné problémy, které s imigranty přicházejí? Jenže další informace svědčí o tom, že z Afriky stejně budou přicházet miliony běženců. Jaký lze předpokládat v této záležitosti příští vývoj, co se týká azylové politiky v Evropě?

Těžko předpokládat vývoj v Evropě, která si s migrační politikou zatím nedokázala poradit a která je i teď v přístupu nejednotná. Evropští a někdy i naši politici jsou někdy sice bezradní, ale myslím, že naše země je příkladem toho, že si nedáme „diktovat“ migrační politiku. A nevím, proč bychom se měli „řídit“ podle migrační politiky USA, ať už bude jakákoliv.

Hned v době sčítání výsledků hlasů při volbě amerického prezidenta se řada lidí smála České televizi už proto, že bylo zřejmé, jak moc je výsledek překvapil. Část veřejnosti podezírá média z toho, že nejsou objektivní, že napadají některé osobnosti a že straní určitým zájmům. Jak svůj úkol – informovat – zvládají média, ať už veřejnoprávní nebo soukromá? Myslíte si, že postupně zkusí hledat jiný přístup, že nebudou tolik „sluníčkářská“ a podobně? Začnou být shovívavější i vůči názorům, které hlásají například rozumnou toleranci vůči menšinám či imigrantům?

Nedokážu odhadnout to, do jaké míry byla vlna absolutní podpory paní Clintonové vlnou reklamní kampaně, a do jaké míry objektivním zpravodajstvím. Faktem je, že na této vlně surfovalo poměrně velké množství hlavních tištěných médií. Naše ČT má v USA vynikajícího zpravodaje pana Řezníčka. Vlastní volby měla pokryté skvěle. Ale možná i tady se trochu svezla na zmíněné vlně. U některých moderátorů to podle mě bylo tak trochu podle hesla, že přání je otcem myšlenky. Nikdo nemůžeme být úplně inertní v názorech a emocích. Neomylní a spravedliví Mirkové Dušínové jsou jen v knihách a filmech. Myslím, že Česká televize by měla být více veřejnoprávní – přičemž vysvětlení této nezávislosti by zabralo asi mnohem více času a papíru, než toto pouhé konstatování.