Když se podíváme do světa, zjistíme, jak je nebezpečný. I v Bruselu se bydlí o patro dvě výše a přízemí nebo první patro je zabarikádované, aby tam nikdo nevlezl. Je to normální? A kam míří tenhle svět…?
Není to normální! Vůbec to není normální. Částečně to chápu, co se týká médií, že se nemůže mezi lidi pouštět panika, ale ona je to pravda! Proč se neukáže lidem pravda? Jak to opravdu vypadá v Bruselu, tedy ne v okolí úřadů, ale klidně i v centru města. Jak to vypadá tady v Německu, kousek vedle. Prostě na to má každý právo.
Frankurt nad Mohanem je třeba nyní už opravdu strašný. Já jsem tam šel se svojí sestrou, která tam žije, a s mojí manželkou ve městě a chtěli jsme se přemístit z jednoho místa na druhé. Sestra vyhlížela taxík – město je nabité taxíky, a já na ni – nebudeme přece utrácet za taxík, když tady máme metro. A ona na to – ty ses zbláznil? Nakonec jsem je tedy vzal a šli jsme do metra. To byl nářez. Hloučky přistěhovalců nejrůznějších národností a jenom vyhlížejí a vyhledávají kontakt. Když na ně nebudete koukat a nebudete si jich všímat, tak stejně jeden z nich do vás strčí. Nebo do té ženské, aby odlétla, aby se někde chytla a zareagovala a aby byla záminka. Řeknu vám, strašné! A to jsem bývalý voják a říkal jsem si, že mne po Jugoslávii už nic nepřekvapí. A vidíte, Frankfurt mne přímo konsternoval.
Raději jsme jeli jen dvě stanice. A když jsme vyšli ven, tak jsem se sestře omluvil, protože toto jsem vůbec nečekal. Ta byla strachy celá roztřesená a moje žena jakbysmet. Takže situace hrozně špatná. Kam to tedy směřuje? Co bude dál, jak se to bude vyvíjet. Nechci si troufnout na prognózy.
Prostě obezřetnost od základů, od státních ozbrojených složek až po nás, po obyčejné lidi, to musí stále platit.
A to jste mluvil o Německu, a což teprve no-go zóny ve Francii?
Tam je to tedy hodně zajímavé. Francie je podle mne už dva roky na pokraji občanské války. Tam to drží jen silou vůle. Na předměstích za bílého dne hoří sudy, u nichž se ohřívají pochybní lidé, o kterých se neví, zda žijí z různých státních podpor. Obyčejní lidé se bojí za bílého dne, ráno, jít do práce a zpátky domů. Tomu se říká ve Francii demokracie? Nechci být prorokem, ale právě zrovna ve Francii to začalo, pustili to takovým způsobem, bezpečnost jim protekla mezi prsty a nekočírovali to. Jestli tam byl začátek už za koloniálních dob, to nevím. Ale toto je opravdu síla.
Tam ale ještě měli plus, že spousta lidí tam přišla a přichází z bývalých frankofonních afrických zemí, takže umějí jazyk, a tak to nemusela být taková tragédie se domluvit. A přesto to, jak říkáte, tragédie je. Je však zajímavé, že média hovoří o žlutých vestách, ale o tomto vůbec ne.
Ano, je to zajímavé, že se dostane ven jenom něco. Nechápu to. Jsem vždy hrozně naštvaný. Mám hodně kamarádů, kteří jezdí kamiony. A ti říkají, že jezdit do Paříže je problém. Že se tam prostě normálně nedostanou. Musejí čekat na policii, která jede před a za autem, zavedou vás do centra, vyloží se a oni vás vytáhnou zase zpátky na magistrálu, na dálnici a jedou pryč. Aby nás nevykradli a neokradli. Aby nezapálili auta. Hrůza.
Hodně se věnovalo pozornosti také tomu našemu odsouzenému řidiči kamionu…
Na jednu stranu si myslím, že je to dobrý byznys. Že když se někdo s někým domluví, tak si za krátkou dobu přijde na docela pěkné peníze. A za relativně nízké riziko. Je samozřejmě na každém, jak to daný člověk vyhodnotí. Anebo to může být druhá strana mince, kdy mu dají nůž na krk a řeknou – ty nás prostě převezeš. Co tam bylo nebo nebylo, to si netroufnu říci.
Takže Francie je víceméně ztracená? Hovoří se o ní jako o prvním evropském chalífátu…
Nechci být prorokem, ale myslím, že Francie bude první z Evropy, která na to nejvíc doplatí, jestli tam vypukne občanská válka nebo masivní nepokoje či co se tam bude dál vyvíjet. Politici se sice nějak snaží, ale myslím si, že je to setsakra málo.
… nu a nyní udělali společný holport s Německem a budou táhnout Evropu…
No, to jsem zvědavý, kam ji přetáhnou…
Vy jste byl jako příslušník mise na Balkáně. Tam to pořád rezonuje, je to bezpečnostní riziko, nestabilní oblast. Hovoří se o tom, že dnešní Bosna a Hercegovina je časovaná bomba, takový sud s prachem, kde to jednou zase bouchne. Co říkáte situaci, která tam je? Určitě máte stále odtamtud nějaké aktuální informace…
Ona to byla časovaná bomba už v roce 2007, když jsem tam byl. A myslím, že to všichni věděli a vědí. Tam nic nenasvědčuje tomu, že by se to odvíjelo k něčemu pozitivnímu. Tam je všechno jenom o byznysu. Neuvěřitelná korupce. Pořád se nenašel druhý Tito. Ten je, jak se ukazuje, nenahraditelný. Tenhle člověk měl své zásady, nebál se. Když byly nepokoje, tak je tak potřel, že byl klid. V celé jugoslávské federaci…
Nu, takový člověk ale nemůže být velkým opěvovaným demokratem… Diktátor nemůže být stále jen lidumil…
Určitě! My můžeme říci o Putinovi, že je diktátor. Anebo že je člověk na svém místě. A já si myslím, že je osobnost. Je opravdu člověk, který se bude velmi těžko nahrazovat. Ale jistě jej nahradí, protože „je jich mnogo“…
Jestli by takový diktátor nebyl, tak bychom se asi všichni divili…
To určitě! Ono to má více stran. Buď jej nazveme diktátorem, ale on chce mít ve své zemi klid a pořádek. A bude potírat výstřelky, nepokoje, a to pevnou rukou. Anebo je to prezident, který stojí za svými lidmi, za jejich právy, aby se lidé cítili v zemi bezpečně a aby tam mohli normálně žít a vyrůstat jejich děti. To je prostě otázka pohledu.
I Saddám Husajn. Byl to diktátor, nebo nebyl? Někdo jej nazve tyranem, někdo na něj nedá dopustit. Každopádně tam byla na rozdíl od současné doby slušná vzdělanost, společnost byla relativně zdravá – nyní myslím zdravotnickou dostupnost, takže někdo může říci, že byl spravedlivý člověk, kterému záleželo na své zemi. Prostě jsou to úhly pohledu a je to složité.
Ovšem v našich zeměpisných šířkách snad víme, kde je normálnost a logické uvažování.
Vy jste byl na misi a před pár měsíci se řešil velký a tragický incident v Afghánistánu. Je asi správné, že máme mít „v horkých místech“ vojáky. Otázkou je kde a kolik…
Já si to nemyslím. Co se zrovna týká Afghánistánu, můj názor je, že tam absolutně nemáme co dělat. Třeba konkrétně česká armáda. Měli bychom se starat o svoje problémy a maximálně o problémy ve střední Evropě, kde je to kolem nás blízko a aby tu byla zajištěna bezpečnost. Další věc je, že jsme se jednou stali členy nějakého společenství, a tam musíme plnit nároky a úkoly. Do dneška tam jsou lidé „dobrovolně“. Při vstupu do armády podepisují, že armáda s vámi může naložit tak, že budete šest měsíců v roce mimo republiku. Takže když vás tam pošlou v červenci, tak do prosince je to šest měsíců. A pak hned dalších šest, takže jste rok pryč. Ovšem voják to podepisuje a souhlasí s tím. Prochází se sítem, kde jsou psychotesty, fyzické testy, takže se tam dostanou způsobiví lidé. Ale nelíbí se mi, že třeba v Afghánistánu je taková náročnost, obtížnost a vypětí, že nechápu, proč je tam nechávají šest měsíců. To je hrozně dlouhá doba, strašně moc.
Psali jsme:
… myslíte, že půlka stačí?
Když jsem byl v misích, tak jsme tam byli šest a někdy i devět měsíců. Vrtulníkáři, protože jejich nasazení je ještě větší a jiné, tak ti se „točili“ po třech měsících. Proč ne všichni? Rozumím, že Afghánistán je daleko, je to na všechno extra náročné. Prostě i vzdušná obrana, letka musí mít nalétané hodiny. Prostě místo aby dělali blbosti, shazovali sníh vrtulníky ze stromů. Řekli lidem A, ale neřekli B. Pro normální lidi je to nepředstavitelné, kolik stojí hodina vrtulníkem a oni shazují sníh ze stromů. Ale já si to vysvětluji tím, že to bylo v rámci leteckých hodin, které musí nalétat stroj i pilot. Takže se dělala takováto dobrá, přínosná práce. Ale mělo by se to říci všechno.
Přiznám se, že z historie si moc nepamatuji na to, že se takovýmto způsobem shazoval sníh. A to bývávaly zimy…
Určitě…
Nu, dělali to v Rakousku a jinde a asi to skutečně byla součást cvičení…
Nedovedu si představit, že by někdo zaplatil – město, obec, společnost, Lesy České republiky, že by zaplatily, aby někde v Krušných horách setřepávaly stromy.
A protože jste byl také v Kosovu, tak bych rád slyšel váš názor. V zemi, kterou naše republika, na rozdíl třeba od Slovenska, uznala. Stát, kterému kulantně řečeno vládnou problematické osobnosti s temnou minulostí, stát plný korupce, jenž je pod správou EU, platí se tam eurem. Co je to pro vás za stát?
Tam kdyby se to uchopilo správným způsobem, tak by ta země šla nahoru a pozvedla se. Tohle ale nemá úroveň. Nevím, zda tam chybí schopný politik nebo strana, aby se zmenšila korupce. Kriminalita, jaká je v Kosovu, je neuvěřitelně obrovská. Obyčejní lidé by si to zasloužili, aby mohli poctivě pracovat a spokojeně žít. Bosna i Kosovo jsou neuvěřitelně bohaté země na nerosty, je tam spousta pramenů, takže tyto země by se v pohodě uživily.
Kosovo už ale hovoří o Velké Albánii, o tom, že by mělo mít vlastní armádu, ale to je přece proti všem dohodám, které byly uzavřeny…
Ano, tak je to. Oni jim všechno naslibovali, ale to je jedno, jedeme dál. Obyčejní lidé nikoho nezajímají. Nedivte se, když to tam šéfuje největší mafián, který se dostal do vedení republiky. Prostě nejsou na dobré cestě.
Co se Kosovu ale nedá upřít, je import mafiánů, zločineckých gangů do západní Evropy…
Ano, tady se jim daří dobře…
Myslíte jako tady v Čechách?
No určitě! Tady je to jedna z nejobávanějších mafií…
Takže tady podle vás jsou…
No jéje! Albánská a kosovská mafie v České republice, o tom se moc nemluví. Tady je pro ně, když máte peníze, výborná půda. Peníze myslím jako spoustu prachů, ne že budete mít „někde nasušeno“ pět šest milionů. To jsou drobné. Ale fakt peníze. A dokážou tady strašně moc.
Příklady táhnou. Takhle tady žijeme, že nám tu šéfuje trestně stíhaný člověk, který je vyhlášený mafiózo. Kde je logika?
Tady je vidět, že jsme země netušených možností, druhá Amerika!
No my jsme super!
Vraťme se k těm mafiím. Anebo k té „galérce“. Ví se o drogách, ale nic se s tím pořádně neděje. Děti si na základkách kupují místo svačin drogy…
To mne právě velmi mrzí. S kolegou jezdíme po regionu, střídáme dobu oběda a přijedeme třeba do školy do malé obce, zazvoní, přijdou tam děti s učitelkou, odeberou si jídlo a ty děti normálně sedí a jedí, nekopou do stolů, nemlátí se lžícemi. Říkáme, co se to děje, protože se nám to zdá divné. Protože když chodíme do školy v Domažlicích, tak tam je ukrutnost. Kdyby jste si chtěli něco vzájemně říci v průběhu toho oběda, tak se prostě neslyšíte. Neuvěřitelný řev. Ale proč? Protože učitelkám a učitelům to nevadí. Prostě na to kašlou. Místo toho, aby ty děti okřikli, ukázali jim mantinely. Že nemají u jídla řvát, bavit se, že se mají najíst v klidu a odchod! Prostě aby jim morálně ukázali, jak to má být. A to je všude. Když lidem neukážeme, kde jsou jejich mantinely, co mohou a nemohou, tak je to špatně a je zaděláno na budoucí problém.
Dnes když vidíte rodiče, jak vychovávají své děti, tak mi rostou facky na rukou. Moje máma by mne zmydlila, že bych si nesedl. Dnes nechávají vyrůst takzvané osobnosti. Ale co si dovolí, že si vezme kečup a kreslí si s ním po stole sluníčka a rodič mu na to nic neřekne.
Je to v tom větším městě horší než v tom malém městečku, na nějaké obci? Také se říká, že venkovské děti nejsou fyzicky připravené…
Na vesnici je to komornější. Velké město, to je takové free, oni se cítí víc nad věcí, učitele nezajímá, co se děje o přestávkách, odučí si a konec. Pak je ale někde problém v systému.
Potřebovali by ti kluci v čepicích kšiltem dozadu a potrhaných kalhotách trochu vojny?
Můj názor je, že jednoznačně. Když si to někdo přečte, může si vzpomenout na šikanu, že to někde bylo dobré, jinde horší. Samozřejmě šikana neměla existovat, ale když to řeknu střízlivě, tak ten kluk nebo dítě, aby se osamostatnil, aby si uměl vyprat, obléknout, postarat se o sebe, aby dokázal samostatně fungovat, to prostě určitě chybí. Na školách chybí branná výchova. Když dáte klukovi do ruky buzolu a mapu, tak on neví, co s tím.
Přejděme z vojny zase na armádu. Tak z patra si ani neuvědomuji, jakého máme nyní ministra obrany, protože těch jsme měli spoustu. Měl by to být podle vás politik, nebo voják? A jestliže má třeba i modrou knížku, není to výsměch celému generálnímu štábu?
Je to ohromný výsměch, a to snad nikdo nemůže myslet vážně. Nechci se nikoho dotknout, ale jestliže tam byli takoví lidé, jako pan Kostelka nebo paní Parkanová, to přece není možné!
… vzpomínám na pana Baudyše, kterému se povedlo střílet v letadle a nic se nestalo…
No, další… To je prostě strašný výsměch a průšvih. Ten resort se nemůže vyvíjet správným směrem. Ministr obrany měl být třeba Petr Pavel, generál Šedivý, prostě tito „vysloužilci“, kteří o resortu vědí téměř všechno. Oni tam vyrostli, udělali si tam vzdělání, kariéru. Dodnes pro resort pracují třeba jako poradci, mají neuvěřitelné zkušenosti. Ti by měli být ministři, a ne nýmandi.
Kdybych to porovnal s Ministerstvem zdravotnictví, tak si dovedu představit, že by jej mohl řídit schopný manažer, ekonom. Nemusel by to být rovnou kardiochirurg, protože to se mi zdá, že by to byla velká škoda – ten ať je na sále, u pacientů a vychovává mediky.
Policie, Ministerstvo vnitra. Tam přece nemůže být zpěvák nebo pornoherec.
Není ta armáda sbírkou nejrůznějších technik od nejrůznějších výrobců napříč NATO, ale máme tu i věci z Izraele a ty musíme homologovat. Nejsme takoví spíše sběratelé?
Já bych to nazval z mého pohledu lobby. Kdo, za kolik, komu, kde to projde, kde to neprojde. Ale nejpodstatnější věc je třeba na těch pandurech, které se nakonec protlačily, byly předražené neuvěřitelným způsobem, ale nikdo, nikdo se nezeptal bojových jednotek. Ať si to zkusí a podají podrobnou zprávu. Oni by mu řekli, to je dobré, to je špatné. Nové tatry? Ty nemůžete jen tak vapkou umít od bahna. Protože do elektroniky, která je za kabinou, se dostane voda a výrobce se vám vysměje, že se vám na to nevztahuje záruka. To není bojové a polní vozidlo, které může někam do lesa nebo do bahna. Takže na co jej máme? Že jezdí po silnicích osmdesátkou?
No, viděli jsme jich pár na vojenské přehlídce…
A pak jsou tady dávno dosloužilá auta. V3S, výborná, ale nyní už za zenitem. UAZ, co se v něm zabilo lidí! Já nechápu, že ještě jsou v provozu, vždyť mají samou výjimku. Nevím, kdo je může pustit na veřejnou komunikaci. Třicet čtyřicet výjimek je uděleno jen na toto auto, aby mohlo na komunikaci. To by mělo být na cvičištích, ale převézt je tam. Samozřejmě jsou neuvěřitelná v průchodnosti v terénu, v tom, co dokážou. Ale opakuji a podtrhuji – ne v běžném provozu, na normálních silnicích! Tam opravdu nepatří.
Podívejme se ještě do zahraničí. Nemohu na to zapomenout, jak mne to rozesmálo. Onehdy před Vánoci proběhla v médiích zpráva, že Norsko přišlo o svou nejlepší, nejnovější elektronikou prošpikovanou válečnou fregatu. Stalo se to tak, že se srazila s tankerem. Bylo to vysvětleno tím, že Rusko vypouštělo nějaké vlny, které rozhodily přístroje na lodi a rozhodily jí navigaci. Jsem totální laik, ale jak se může fregata fatálně „políbit“ s tankerem a jít ke dnu? Přijde jedna mlha a je konec. A to je mír a klid, žádný konflikt široko daleko…
Já v tom tedy nejsem kovaný. Jako normální lidé se nikdy nedozvíme pravdu, co se tam opravdu stalo. Jestli to byl špatný manévr nebo úmysl, nebo zdali selhala nějaká technika. Ale máte pravdu, už dnes jsou auta, která vám hlásí, že se přibližujete k překážce. A ty systémy jsou tak vymakané! Já si myslím, že to samozřejmě není normální.
Ono je to u pilotů také takové. Proč by si někdo přidělával práci, když se může spoléhat na autopilota. Technika ale občas zazlobí. Proč by se čumělo do dalekohledů, když máme sonary, lasery. Prostě technika může zklamat. Anebo to je v lidském faktoru. Jak ale říkám, pravdy se v takovýchto případech nedočkáme…
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
