Hotel v Ostravě odmítl ubytovat občany Ruské federace, pokud nepodepíší, že nesouhlasí s anexí Krymu. Po letech dohadování na soudech, kdy věc každý posuzoval trochu jinak, se záležitost dostala až k Ústavnímu soudu. Připomeňme, že podnikatel pokutu, i kdyby to měla být koruna, jednoznačně odmítal zaplatit. Ústavní soud dal za pravdu hoteliérovi. Na svém blogu jste psala o tom, že jde o rozhodnutí „vpravdě revoluční.“ Než se k němu nálezu ÚS dostaneme podrobněji, o čem svědčí? V čem vidíte zlom?

Pokud Ústavní soud ČR vyslovil, že podnikatel má právo žádat podpis pod politický názor, jinak neposkytne své služby, tak to tu opravdu ještě nebylo. To odůvodnění soudu, které jsem si poctivě celé přečetla, za to přečtení rozhodně stojí. A nejen pro právníky. Formulace typu „Důvody, pro něž ubytovatel omezí potenciální klientelu, se mohou pohybovat na škále počínaje racionalitou a konče podivínstvím... Podnikatel cílí na určitý ‚segment trhu‘ a všichni jeho zákazníci musí počítat s tím, že návštěvou jeho zařízení se dostanou do určitého specifického prostředí...“ v podstatě říkají, že každý podnikatel vytváří specifické prostředí, kde si stanovuje vlastní pravidla, třeba i podivínská. Odvaha Ústavního soudu něco podobného vyslovit mne, upřímně, velmi překvapila.  

Nepatřím mezi ty, kdo by chtěl někomu bránit říkat nahlas své názory, právě naopak. Sama je nahlas říkám, a také poměrně odvážně. Dokonce i v žalobách. Ale velmi bych zvažovala své rozhodnutí, že poskytnu své právní služby jen těm starostům, kteří na sekretariátu při sjednávání termínu podepíší, že musí být přijat nový zákon o obcích. I když si to sama bytostně myslím, zmiňuji to ve svých přednáškách a prosazuji to. Že mám já takový názor mne však, z mého pohledu, neopravňuje využívat něčí tísně a žádat o podporu určitého mého názoru dokonce podpisem. Jakkoli bych si myslela, že ten názor je skvělý. A pokud jde o politiku, to už je úplně tenký led.