Hotel v Ostravě odmítl ubytovat občany Ruské federace, pokud nepodepíší, že nesouhlasí s anexí Krymu. Po letech dohadování na soudech, kdy věc každý posuzoval trochu jinak, se záležitost dostala až k Ústavnímu soudu. Připomeňme, že podnikatel pokutu, i kdyby to měla být koruna, jednoznačně odmítal zaplatit. Ústavní soud dal za pravdu hoteliérovi. Na svém blogu jste psala o tom, že jde o rozhodnutí „vpravdě revoluční.“ Než se k němu nálezu ÚS dostaneme podrobněji, o čem svědčí? V čem vidíte zlom?
Pokud Ústavní soud ČR vyslovil, že podnikatel má právo žádat podpis pod politický názor, jinak neposkytne své služby, tak to tu opravdu ještě nebylo. To odůvodnění soudu, které jsem si poctivě celé přečetla, za to přečtení rozhodně stojí. A nejen pro právníky. Formulace typu „Důvody, pro něž ubytovatel omezí potenciální klientelu, se mohou pohybovat na škále počínaje racionalitou a konče podivínstvím... Podnikatel cílí na určitý ‚segment trhu‘ a všichni jeho zákazníci musí počítat s tím, že návštěvou jeho zařízení se dostanou do určitého specifického prostředí...“ v podstatě říkají, že každý podnikatel vytváří specifické prostředí, kde si stanovuje vlastní pravidla, třeba i podivínská. Odvaha Ústavního soudu něco podobného vyslovit mne, upřímně, velmi překvapila.
Jsou demonstrace proti Babišovi a Benešové prospěšné?Anketa
Podle Ústavního soudu podnikatel postupoval v souladu se zákonem. A co v rovině obecného přístupu k lidem, co „rovné zacházení“, důstojnost člověka nebo zodpovědnost k lidem, kterým je služba poskytována? Pravdou je, že vyjádření názoru na anexi Krymu požadovali pouze po občanech Ruské federace, ostatních se nikdo na nic neptal.
Nepatřím mezi ty, kdo by chtěl někomu bránit říkat nahlas své názory, právě naopak. Sama je nahlas říkám, a také poměrně odvážně. Dokonce i v žalobách. Ale velmi bych zvažovala své rozhodnutí, že poskytnu své právní služby jen těm starostům, kteří na sekretariátu při sjednávání termínu podepíší, že musí být přijat nový zákon o obcích. I když si to sama bytostně myslím, zmiňuji to ve svých přednáškách a prosazuji to. Že mám já takový názor mne však, z mého pohledu, neopravňuje využívat něčí tísně a žádat o podporu určitého mého názoru dokonce podpisem. Jakkoli bych si myslela, že ten názor je skvělý. A pokud jde o politiku, to už je úplně tenký led.
Jak vám sedí vyjádření, které použil Ústavní soud, když přirovnal humanistický odkaz ztělesněný v doktoru Galénovi v Čapkově Bílé nemoci s dotyčným podnikatelem? Padlo totiž odůvodnění, že doktor Galén také nezastával názor, že „pacient jako pacient“, ale snažil se svou činností „aktivně ovlivnit politické dění, a proto podmiňoval vydání svého léku zastavením války.“ V už ve zmiňovaném hotelu chtěli projevit svůj názor na protiprávní anexi, a tak působit i na ostatní lidi, kteří se podílejí na politickém životě.
Souhlasíte s rozhodnutím Ústavního soudu, že hotel měl právo odmítnout klienty z Ruska, protože neodsoudili anexi Krymu?Anketa
Potěšení z verdiktu měl Miroslav Kalousek, který ji neváhal sdílet na Twitteru. „Mám velkou radost z tohoto nálezu Ústavního soudu. Poctivým podnikatelům nejde jenom o zisk. Cítí odpovědnost za svět kolem sebe a bylo by nesmyslné jim v tom bránit,“ říká předseda poslaneckého klubu TOP 09. Také Marek Ženíšek ocenil, že se v Ostravě nebojí. Jenže na to přišly reakce o tom, že je rozhodnutí politicky motivované a že si soud protiřečí. Máte také radost, že podnikatelům nejde jen o zisk?
To, že podnikatelé umí upozadit zisk, protože chtějí prospět nějaké věci, je běžná věc, bohužel není běžné o tom nijak výrazněji mluvit. Mnohokrát jsem zastupovala bez nároku na honorář, protože jsem chtěla velmi dosáhnout ve svém oboru pro obce nějakého principiálního verdiktu. I v těchto dnech jsem podobnou pomoc nabídla. Není z toho třeba dělat něco výjimečného. Nevím, zda by pan Kalousek hovořil stejně, kdyby hoteliér odmítl ubytovat skupinu církevních hodnostářů, pokud nepodepíší, že nesouhlasí s církevními restitucemi. Podle mne by možná převrátil ve Sněmovně mikrofon, jak by protestoval.
Je tedy očividné, že v hodnocení dané věci se promítají vlastní politické názory, že to není vnímáno jako akt odvahy obecně, nebo alespoň většinově přijímaný. Co je na tom chápáno jako správné, a co jsem s mírnou, téměř neviditelnou ironií, popsala ve svém blogu, je to, že prý můžeme konečně říct nahlas, co se nám nelíbí, a nejen to, můžeme pod to žádat podpis, a dokonce, pokud podepsáno nebude, daný zákazník u nás „nenakoupí“. Cesta do pekel – za mne.
Na Facebooku už se začaly množit výklady, co toto rozhodnutí Ústavního soudu znamená. Například předseda Strany nezávislosti České republiky František Matějka k tomu napsal: „Ty kráso... Chápu to správně, že třeba hospodští můžou konečně bez problémů odmítnout obsloužit Annu Šabatovou, když nepodepíše petici za vystoupení České republiky z Evropské unie?“ Jak by dopadl hospodský, pokud by tohle udělal?
Podle výkladu nálezu Ústavního soudu by na to měl plné právo. Dokonce i v případě, že tím by se jeho hospoda stala „podivínskou“. Jen si vzpomeňte, jaké reportáže se točily o případech, kdy vlastníci nemovitostí nechtěli pronajímat, kvůli špatným zkušenostem svých i jiných své byty Romům. Na jedné straně nutíme občany k tomu, aby nediskriminovali, a to dokonce, když jde o jejich vlastnictví a to, koho si do svého majetku pustí bydlet, na straně druhé je tu verdikt, který příslušníka cizího státu nutí k podpisu proti rozhodnutím své vlády rovněž v ubytovacím zařízení. Těžko tedy po nálezu Ústavního soudu říct, jakou máme mít hranici tolerance k svobodným postojům a názorům lidí, kteří prostě nechtějí nějakou skupinu obsloužit.
Připomínán byl i případ, kdy cukrář dostal zakázku na tematický dort pro homosexuální svatbu. Řešil se u amerického soudu. Jak tedy by tohle dopadlo u nás?
Názor na homosexualitu není politika. A v tom případě nešlo o to, že byl žádán podpis po homosexuálním páru, že je proti homosexualitě. Odmítnout tvořit něco, co je proti mému přesvědčení, navíc pro ty, kteří proti mému přesvědčení jednají, je něco zcela jiného, než odmítnout ubytovat příslušníky cizího státu pro to, co dělá jejich vláda, resp. proto, že nedají svůj podpis na listinu proti činu své vlády. Kdyby pan hoteliér odmítl ubytovat prezidenta Putina, to by asi byla jiná liga. To by bylo to patřičné gesto na jasném místě. Ale za výkladu Ústavního soudu by mohl hoteliér v Paříži chtít podpis po českém hostu, že nesouhlasí s politikou naší vlády, a pokud nepodepíší, tak je prostě neubytuje. Opravdu si to dost dobře neumím představit.
Psali jsme:
Jak to bude s urychlováním „nevraživosti až nenávisti ve společnosti?“ Toho se totiž obával Nejvyšší správní soud, který teď bude muset věc znovu otevřít.
Ústavní soud otevřel nepochybně Pandořinu skříňku. Je krásné připomenout doktora Galéna, nepochybně mohla také padnout věta že „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem“ – ale život není divadelní hra ani film, a jistě z toho neusoudíme, že každého tyrana můžeme zavraždit. Byla to věta symbolická, určena pro ten zdrcující okamžik popravy mladých kluků za atentát na Heydricha. Tyto věty psané uměleckou formou vyjadřují názor na daný okamžik nebo třeba na válku. Nejsou obecným návodem.
Nebudeme ubytovávat Američany za to, že před nedávnem bombardovali na území Jugoslávie? Každý má na tyto věci svůj názor, který by měl mít možnost projevovat, ale selektovat tímto způsobem lidi „do mého podniku nechoďte“… Na to byli v historii jiní kadeti. Bohužel odporní. Problém vidím jinde – že je zde opět snaha nutit lidi, co si mají myslet, a jak si myslí něco jiného, koketuje se dokonce s trestní odpovědností. To je prostě obecně špatně, a EU na to těžce doplatí. Za této situace se může stát, že se lidi vzbouří, a udělají něco, k čemu by jinak nedošlo. Viz vesty ve Francii. Macron s celou všeobjímající EU si je vykoledoval. Prostě nechme lidi dýchat a svobodně mluvit – když opominu excesy nabádající až k trestné činnosti, pak není třeba se názorů lidí přece bát.
Na druhou stranu, ať chceme nebo ne, diskriminace se děje nonstop, jen to takto nenazýváme nahlas. Ten, kdo službu nabízí, ji klidně odmítne poskytnout v případě, že dotyčný prostě neodpovídá jeho představám, ať už jsou důvody jakékoli a ať už říká cokoli, jen prostě neřekne skutečný důvod, protože by mohl mít problémy. Čemu prospívá, že lhaní je běžná praxe? Stojí takhle získaný klid za to?
Člověk je tvor svobodný, a jde-li o zásadní věc, má na názor právo. A každý případ je také jiný. Neuměla bych nikdy jako advokátka přijmout zastoupení ex offo matky, která zabije vlastní dítě. Nebo toho, kdo okrádá jiné včetně nás. Chápu právo té osoby na obhajobu, třeba aby nebyla krácena její procesní práva, ale jsem také matka a občan této země, a prostě bych nemohla. Jsem proto ráda, že ex offo bylo advokátům, kteří ho nechtějí přijímat, zrušeno. Patřím mezi ně. Tedy nemusím poskytnout službu a své znalosti a čas každému. Podobně by třeba lidé zatleskali věřícímu hoteliérovi, který by odmítl ubytovat propuštěného vraha. Tedy nutit k mechanickému jednání „všichni musíme stejně“ za cenu pomyslného klidu je taky špatně. Ale klid za cenu strachu lidí z postihu projevit názor je klid před bouří.
Ale opět zdůrazňují – odmítnout poskytnout službu podle svého názoru je jedna věc, kterou lze v konkrétním, velmi výjimečném, případě dokonce i ocenit (například odmítnout ubytovat konkrétního politika, s jehož činy výrazně nesouhlasím), ale podmiňovat poskytnutí služby podpisem pod jakýkoli obecný text, s jehož obsahem nemá konkrétní osoba nic společného, je věc druhá. Třeba ty lidi politika vůbec nezajímá. Jako 50 procent Čechů.
Soudy se evidentně shodují v tom, že pokud někdo odmítne pronajmout prostor nějaké politické straně, kterou považuje za extremistickou, tak se nic neděje. Nechce být prostě s politikou spojován. Na druhou stranu, jak je možné, že je povolena působnost takových politických stran či hnutí, u kterých kýváme k tomu, že se k jejich členům lidé bojí přiblížit?
Tak to už jsme v jiné kapitole. Je-li legálně, což zdůrazňuji, založena nějaká politická strana, nelze ji nazývat extrémistickou, rasistickou ani nijak podobně, protože jinak by její činnost musela být zakázána. U nás je to dnes spíše tak, že to, že někdo natvrdo a na rovinu a možná bez nějaké vyšší diplomacie řekne názory, které si všichni stejně říkáme doma, dostane nálepku, kterou si až tak nezasluhuje. Já si třeba také myslím, že Romové až na výjimky (které ale pak pomoc nepotřebují), nikdy nebudou žít jako my ostatní, protože to prostě mají celé generace jinak, a v tom svém „jinak“ jsou šťastni. My je nutíme do našeho „štěstí“, o které oni nestojí, a ještě jim to draze platíme.
Nelíbí se mi ani průvody jinak sexuálně orientovaných lidí – jejich orientace mi nevadí, mám mezi nimi skvělé přátele, ale nevidím důvod, proč to halasně a často obnaženě vystavovat v ulicích. Mají se tam jít objímat i obnažení heterosexuálové? Ale také se přiznám bez mučení, že až na výjimku občasných rozhovorů, kdy jsem zvyklá být upřímná, tyto názory nevystavuji, aby mne neoznačili za rasistku nebo netolerantního člověka. Jsem jako člověk velmi tolerantní, ale to neznamená, že se mi musí líbit všechno. Rovnost a nerovnost vnímám jinak – mají-li mít všichni stejná práva, musí mít stejné i povinnosti, a neplní-li povinnosti, nemohou mít všichni stejná práva – hovořím nyní o různých sociálních skupinách. Pokud tedy může hoteliér odmítnout Rusy a chtít po nich podpis kvůli anexi Krymu, může jeho kolega chtít podpis i po Američanech kvůli bombardování Jugoslávie. Ale je to cesta do pekel tahat do obecného chování politiku na úkor normálních lidí.
Než se dostala věc k Ústavnímu soudu, projednával ji Nejvyšší správní soud. A ten použil tuto argumentaci: „Státní občanství není dle Nejvyššího správního soudu dostatečným důvodem pro založení spoluodpovědnosti jeho nositele za aktuální skutky politické reprezentace země.“ Nevím, nakolik byla tato argumentace směrodatná pro Ústavní soud… Jak to je? Občan nese zodpovědnost za „skutky politické reprezentace země?“ A když se tolik bavíme o tom, že Ruskou federaci nepovažujeme právě za pilíř demokracie, tak jak mohou nést vinu za to, co dělá politická reprezentace běžní občané?
Velmi souhlasím s Nejvyšším správním soudem, jako Češka také nechci v zahraničí odpovídat za politiku své vlády. Probůh…(úsměv). Taky nechci být nucena podepisovat jakýkoli názor jen proto, aby mne ubytovali, a to už proto, že nikdo nemá právo po mne tento názor chtít. Připomíná mi to „Podepište, že souhlasíte se vstupem vojsk Varšavské smlouvy“ v osmašedesátém, jak mi popisoval tatínek. Kdo podepsal, dál pracoval, kdo nepodepsal, byl vyhozen. Hotel to sice nebyl, ale princip stejný. Názor Nejvyššího správního soudu tedy považuji za správný. Nicméně mám jiný názor na postih. Žádné pokuty bych nedávala, snad písemnou výtku nebo něco podobného, co zasahuje etiku, ne peněženku. Ať si pak zákazníci rozhodnout sami své sympatie. Finanční postih mi přijde příliš hokynářský až nesprávný, jde-li o otázku profesní etiky a ústavních práv. Nehovořím samozřejmě o vyloženě protiprávním jednání, kde si umím představit i omezení možnosti podnikat. Jak to máme my advokáti.
„V každém případě by bylo dobře, kdyby se dané rozhodnutí vykládalo pozitivně, že si asi jako jedni z mála v Evropě můžeme s úlevou vydechnout, a nejen říct, ale i jinak projevit v činech své názory,“ psala jste na blogu. Projevíte vy v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu, o kterém mluvíme, nějak v činech své názory?
Ten blog byl záměrně psán trochu provokativně. Rozhodnutí mne svým obsahem totiž opravdu nadstandardně zaujalo tím, jaké může mít důsledky, jak pro člověka i jako právničku zabývající se hlavně veřejným právem. Osobně si myslím, že se Ústavnímu soudu moc nepovedlo, protože nesprávně vyhodnotil priority a formu projevu názoru, a ne zcela si uvědomil výkladové možnosti, kterých může být opravdu velmi zneužito. Na druhé straně ho, a zde bych výrazně zdůraznila jen v obecné rovině, považuji za dobrý krok či signál k vyšší svobodě projevu názoru obecně, což je v dnešní době, kdy nám kdekdo včetně EU diktuje, co si o čem máme myslet, v této poloze vítám. Proto jsem v blogu apelovala na to, ať si z rozhodnutí vezmeme to dobré, i když je jinak, z mého pohledu, těžce zneužitelné. Tak, že to možná Ústavní soud až nedohlédl.
Jak předpokládáte, že tato záležitost dopadne? Pokud byste vy byla na místě soudce, který by měl poslední slovo, jak byste rozhodla?
Dáváte mi těžké otázky! Co bych udělala jako soudkyně… Zrušila bych hoteliérovi pokutu, ale jednání bych patrně z právního hlediska označila za profesně neetické, neboť vyvozuje osobní odpovědnost občana za kroky své vlády, a jako podmínku pro poskytnutí služby je zákazník žádán o podpis politického názoru proti své vládě. Umíte si představit, že byste chtěli po Číňanech podpis proti svému vůdci proto, že s čínským režimem nesouhlasíte? Umím si naopak představit odmítnutí ubytování pro komunitu, která v minulosti zařízení hotelu zničila nebo, která v tu dobu jinde ve světě vraždila. Nikdo není povinen do svého majetku pouštět problémové skupiny. Tedy kdyby bylo rozhodnutí objektivně odůvodnitelné, případ od případu. Standardní projev názoru na politiku by se ale takto vynucovat neměl, protože by se to mohlo škaredě zvrtnout jako něco běžného, obecného, možného, žádný politický názor by neměl vést k obecnému selektování lidí, a nikdo nemá právo nikoho zpovídat.
O justici je v poslední době slyšet možná více, než bychom chtěli. Byli jsme svědky protestů za jeji nezávislost a budou další. Někteří se obávají nové ministryně spravedlnosti. Marie Benešová už uvažuje o zásadním zeštíhlení justiční soustavy v Česku. Dosavadní čtyřstupňový systém soudů a státních zastupitelství by nahradil třístupňový, z něhož by vypadly vrchní soudy a vrchní státní zastupitelství v Praze a Olomouci. Co říkáte protestům? Máte také obavy o nezávislost justice? A je Marie Benešová tím člověkem, kvůli kterému bychom se měli o nezávislost justice bát?
Opět velmi těžká otázka pro člověka stojícího vně politiky. Řekla bych to asi tak, že nezávislost justice, ale pozor, nejen justice, ale obecně státní správy, nesmíme pouštět ze zřetele nikdy. Ale uvědomme si, že žijeme-li ve standardní demokratické společnosti, jeden člověk, ani Marie Benešová, ani nikdo jiný, nemůže spáchat to, z čeho je momentálně podezřívána. Tedy otázka by neměla znít tak, zda je ona sama nebezpečím, ale zda žijeme ve standardní demokratické společnosti, která něco podobného prostě neumožní. Marii Benešové by se mohlo povést to, z čeho je již předem podezřívána, jen tehdy, když by to bylo „kolektivní spiklenecké dílo“ současné vládní garnitury za kooperace a mlčení mnoha lidí. Na to by se ale jistě v Čechách, doufám, rychle přišlo, a lidé, kteří by se podíleli na něčem takovém, jsou si doufám vědomi, že by spáchali doživotní politickou, a možná i společenskou, sebevraždu. A v případě Marie Benešové i profesní. Že by to všichni riskovali kvůli jednomu člověku, i kdyby to byl současný předseda vlády, si dost dobře neumím představit. Pokud ale tyto myšlenky opravdu v nějaké podobě byly či nedej bože jsou, věřím, že množství lidí v ulicích na posledních demonstracích byly dostatečným varovným prstem, že tudy cesta nevede a nepovede.
Pokud jde ale o složitý systém soudů, jako advokátka vím, že by změnu zasloužil. Vezměte si jen to, že doposud, což je už ostuda, není systém krajských soudů aktualizován podle krajů. Tedy abych to upřesnila, ony v každém kraji už krajské soudy jsou, ale jen jako pobočka těch krajských „mateřských“ soudů, tedy pobočka soudů z předchozích krajů. Což samo o sobě je už trochu ostuda a zmatečné. A mezistupeň, vrchní soudy, které máme dva pro celou republiku, tuším nemají nikde v Evropě. V praxi to působí zmatek, a ani právníci někdy neví, „kam s tím“.
Sama bych jako právnička uvítala soudy v hierarchii okres – kraj – nejvyšší a nejvyšší správní – ústavní. Tedy systém soudů by se prostě změnit měl. Pokud se to Marii Benešové podaří, a nebude to jednoduché, protože je s tím spojená i změna občanského soudního řádu, mohla by se jako ministryně spravedlnosti zapsat docela dobře. Je otázkou, zda tam přišla skutečně kvůli tomu, a zda jí budou soudci přijímat s důvěrou. To, o čem se spekuluje, by pro mne bylo samozřejmě zcela nepřijatelné a degradující právní stát ve své samé podstatě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
