Jaký je váš obecný názor na aktuální policejní monstrakci?

Podle mě to je jen vrcholek ledovce určité hysterie ve společnosti, která je po celá léta budovaná. Je to honba za senzací, honba za skandálem. Lidé chtějí vidět v televizi a dalších médiích, že je na tom někdo hůř než oni, rádi si čtou o lidském neštěstí. Když se zrovna dnes nestane vražda, tak si ji do zpravodajství vypůjčíme třeba z Maďarska. Je to šílenství doby. Je nutno ale přiznat, že si za to do značné míry mohou ti aktéři sami.

Co tím myslíte?

Když typově uvedu příklad těch takzvaných rebelů – a ví se, že jsem k nim neměl nějaký vřelý osobní vztah – tak se neraduji z toho, co se stalo. Neradoval jsem se ani, když se něco podobného stalo v kauze Víta Bárty a půjčky poslancům Věcí veřejných. Petr Tluchoř se z toho ale tehdy radoval. O co tenkrát šlo? Vít Bárta na poslaneckém klubu Věcí veřejných žádal, aby poslanci VV nehlasovali pro zvyšování poslaneckého platu, respektive, aby hlasovali pro jeho snížení, a pokud to někoho dostane do ekonomicky složité situace, tak jim nabídl bezúročnou půjčku. Do řeči trestního práva to bylo přeloženo takto: „Vít Bárta chtěl po poslancích, aby v souvislosti s výkonem poslaneckého mandátu nějak hlasovali.“

Bárta pro sebe ale přece nechtěl získat levněji nějakou státem vlastněnou nemovitost či státní zakázku. On chtěl, aby občané této země, daňoví poplatníci, neplatili víc na mzdách poslanců. A my jsme byli svědky absurdní kriminalizace této věci. Jeho iniciativa neměla vést k jeho osobnímu obohacení, ale naopak k tomu, že by se ušetřilo ze státního rozpočtu. A v té době se Petr Tluchoř, Marek Šnajdr i Ivan Fuksa ze soudního procesu Víta Bárty radovali, protože jejich politický konkurent dostával za uši.