Vicepremiér Andrej Babiš i premiér Bohuslav Sobotka se shodli na tom, že by EU nebo OSN měly v severní Africe a na Blízkém východě vytvořit uprchlické tábory, kde by si běženci vyřizovat žádosti o azyl a také by tam byli dopravování nelegální běženci, kteří byli zachyceni na území EU. Co si o tom myslíte?
Dlouhodobě zastávám názor, že naše vláda, pokud jde o uprchlickou tragédii, postupuje velmi dobře a uvážlivě. I toto stanovisko se mi zdá velice vhodné a odpovídající realitě. Lze si obtížně představit jiné řešení, které by pomohlo lidem, kteří utíkají, a na druhé straně nezasáhlo do evropských poměrů destruktivním způsobem.
Objevily se informace o tom, že v případě masového náporu imigrantů by Česko mohlo k ochraně hranic nasadit armádu. Podle ministerstva vnitra může vláda k plnění úkolů policie povolat i příslušníky vězeňské služby nebo celní správy. Dokážete si vojenskou obranu hranic představit?
Obávám se, že Evropa i my jdeme do hledání východiska k situacím, jejichž řešení si představit neumíme. Nemůžeme zasáhnout radikálně, nemůžeme lodě potápět. Když zabráníme, aby k nám běženci šli, kam půjdou? Když zůstanou za hranicemi, budou v Rakousku a Maďarsku, a co udělají tyto státy? Jsme před situací, jejíž konec nedohlédneme. Je navíc velmi nebezpečné, že ve společnosti nerezonuje stejný názor, že jsme obviňování z fašismu, nedostatku soucitu. Vzájemně se obviňujeme, místo toho, abychom hledali řešení, které na první pohled není patrné. Evropa se musí bránit, ale jak? Rozhodně tomu nepomohou výzvy, že nechceme islám. To také není cesta, ale musíme si chránit svůj způsob života a základní zájmy.
V listu The New York Times komisař Rady Evropy pro lidská práva, litevský aktivista Nils Muižnieks uvedl, jak zveřejnily například Novinky.cz: „Imigrace se stala natolik ožehavou otázkou, že trhá na kousky to, co zbývá z evropského projektu a jeho dojmu solidarity.“ Dostali jsme se na scestí a šlapeme po zbytcích solidarity?
Myslím si, že ne. Jsem znepokojen dopadem celé záležitosti do vnitropolitických poměrů, do právního a vůbec lidského vědomí občanů. Důsledky těchto problémů budeme velmi těžce napravovat. Společnost se rozděluje na lidi, kteří obviňují zbytek z nedostatku soucitu s trpícími lidmi, neochoty pomáhat. Tito lidé ale nechápou, že existuje velká sociální tíseň a řada obyvatel vidí, že jsme konfrontováni se situaci, která je nová. To není vlna uprchlíků, kteří utíkají proto, aby zachránili své životy. Někteří z nich se jen domnívají, že najdou lepší život a Evropa se o ně postará. To je samozřejmě legitimní požadavek, ale nezakládá naši povinnost je přijímat. Rozdělení společnosti je tragické a není oprávněné. I velmi významní lidí, upozorňují na to, že jsme konfrontováni s něčím, s čím jsme se dosud nesetkali. Přicházejí lidé, kteří chtějí změnit Evropu, změnit náš život, nahradit to, co v Evropě existuje, svou vírou, svým způsobem života. To je vážné nebezpečí. Kdo to nevidí, zbytku národa samozřejmě nemůže rozumět.
V deníku referendum vyšel zajímavý článek o událostech v Brně. V něm se autorka textu diví, jak je možné, že na straně antiislamistů viděla starou šedovlasou paní, která s nimi zpívala hymnu. A to je přesně situace, o které mluvím, někteří lidé nerozumí jinému názoru. Samozřejmě, že se k protestům připojí i hnědá sedlina, kterou musíme jednoznačně odmítat, to ale neznamená, že ten, kdo má jiný názor, by se ztotožňoval z Vandasem. Obviňování je absurdní. Polovina národa je obviňována z toho, že odmítají uprchlíky a že je neznají. Nazývají nás fašisty, přestože žádného fašistu neviděli. Je to obecné zmatení názorů a povědomí. Obávám se, že vše bude mít velmi negativní vliv na hledání elementární jednoty společnosti, která je nezbytná.
V čem vidíte hlavní nebezpečí neexistence, jak říkáte, „elementární jednoty“?
Už dlouhodobě sleduji, že není jediná otázka, na kterou bychom měli převažující názor, ať už kladný nebo záporný. Samozřejmě se situace promítá u voleb a do obecného neporozumění. Tento stav se táhne nejméně od přímé volby prezidenta. Rozdělení společnosti je velmi tragické a může mít velmi negativní důsledky. Až bude potřeba skutečné jednoty, jednotného vystoupení u vážného problému, bude se jednota hledat velmi těžko. Ještě jednou zopakuji, že si vážím postupu naší vlády, která hledá řešení, která by nijak dramaticky nenarážela na názory lidí, ale je to velmi obtížné.
Ještě uvedu jednu myšlenku. Kdo v zemích, odkud lidé utíkají, situaci změní a vytvoří rozumný systém? Pokud všichni odejdou, kdo situaci zlepší? Jestli nakonec neubližujeme nejvíc státům severní Afriky a muslimskému světu, protože lidé jsou potřeba tam.
Soudržnost Evropské unie komplikuje i ekonomická situace Řecka. Premiér Tsipras o víkendu podmínil dohodu s věřiteli referendem, které se bude konat tuto neděli. V úterý skončil záchranný program pro Řecko. Merkelová přitom apelovala na hledání kompromisu v současné situaci: „Pokud přijdeme o schopnost nalézat kompromisy, bude Evropa ztracena,“ řekla. A zmínila také: „Pokud zkrachuje projekt eura, zkrachuje i Evropská unie.“ Padají silná slova. Co říci k této situaci v kontextu ostatních problémů?
To nám ještě scházelo. Kromě uprchlíků ještě problém s Řeckem, který se dotýká základů Evropy, přichází v nejméně vhodnou chvíli, v okamžiku, kdy je jednota Evropa ohrožena uprchlickou vlnou. Z ekonomického hlediska situaci samozřejmě nemohu hodnotit. Obě stanoviska jsou ale legitimní. Řecko může rozhodnout o své budoucnosti a Evropa má právo požadovat, že když si půjčili, aby peníze vrátili, ale jak z toho ven? Ale kdo má udělat kompromis? Jednotný názor nemají ani ekonomové, politici, jak se na to občané mají dívat? V nejednotě a sociální tísni jsme konfrontováni s problémy, u kterých nikdo nevidí jasnou a rozumnou cestu. Obávám se, že se může najít někdo, kdo cestu ukáže a dopadne to jako v Německu ve 30. letech.
Může hrozit zrušení Schengenu?
Je to dohlédnutelná varianta. Pokud se situace nevyřeší na úrovní EU, budou hledat východisko státy na své úrovni, což je mnohem hůře představitelné, než kdyby stav řešila celá unie. Bezpochyby evropští politici naprosto selhali. Byli konfrontováni s názory, že musíme mít soucit s trpícími, ale neuvědomili si, že se děje něco jiného, co pod pláštíkem pomoci trpícím lidem může Evropu nenávratně poškodit. Nedostatek předvídavosti evropských politiků je zcela zřejmý.
Část uprchlíků se bude přerozdělovat dobrovolně, ale tohle situaci řešit nebude…
Problém s kvótami byl možná nafouklý. Je jedno, zda přijmeme uprchlíky na základě kvót nebo dobrovolně….Na národní úrovni ale byla politika vlády rozumná, protože kvóty by se mohly opakovat. Jenže je potřeba říci i B. Co s těmi lidmi? My je přijmeme a co dál? Představa, že je budeme integrovat, že budou žít stejně jako příslušníci tohoto národa? Vždyť jsme to nedokázali ani s vlastními menšinami. Jak to chceme dokázat, když někteří přicházejí s představou, že nechtějí integraci, ale změnu Evropy? Není důležité, že většina muslimů je slušných, a tomu já věřím, ale jací jsou mezi nimi aktivní lidé? Ti totiž signalizují velmi nepříznivé představy, se kterými se nemůžeme smířit.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
