Dnes lidi v této zemi trápí spousta ekonomických problémů. Který z nich by vláda měla řešit nejpřednostněji?
Jste pro zbudování základny NATO na českém území?Anketa
Inflace byla před vypuknutím války podle statistického úřadu 11,1 procenta, teď vzrostla na 12,7. A skoro třináct procent, to už je opravdu zdrcující. Když se podíváte na „vnitřnosti“ inflace, co ji způsobuje, tak uvidíte pohonné hmoty, plyn, elektřinu. Tyto položky jsou naprosto zásadní a propisují se do všeho.
Dopadají na všechny části ekonomiky a na všechny lidi. Protože teď už se zásadně týkají i cen potravin, kde se nárůst odhaduje na 25 a 50 procent. Když si čtete od Českého statistického úřadu, tak máslo, mouka, chleba, to všechno narostlo až o třicet procent. A já se obávám, že to číslo ještě není konečné. Takže to je to, co je naprosto zdrcující. Ale je to i oblečení, boty. Dnes už nenajdete v ekonomice segment, kde by se nárůst inflace neprojevil.
Ale vláda to neřeší a nechala ty ceny vyrůst do astronomických výšin. A když k tomu ještě připočtete, že ČNB zvedá historicky nejvýše úrokové sazby, takže pro mladé rodiny nebo malé podnikatele jsou hypotéka nebo úvěr takřka nedostupná, tak toto všechno dohromady je naprosto hrozivé. A k tomu všemu se odhad ekonomického růstu v letošním roce blíží nule.
Toto jsou problémy naší ekonomiky, které vláda absolutně nezvládá řešit.
Jakou cestu řešení inflace byste volili vy?
Ta řešení především přicházejí pozdě. Vláda ztratila mnoho týdnů, ve kterých se ceny utrhly ze řetězu.
Když končila naše vláda, tak inflace byla něco přes pět procent a všichni si vzpomínáme, jak to tehdejší opozice, dnes koalice, dramaticky označovala za „Babišovu drahotu“.
Tehdy začaly růst ceny energií, a já jsem ještě jako ministryně financí sáhla po nástroji který jsem měla k dispozici a za listopad a za prosinec jsem prominula DPH ve výši 21 procent za elektřinu a za plyn. To se okamžitě projevilo a inflace klesla zhruba o jeden procentní bod. Takový dopad to mělo.
Ale ať neříkáme že my jako opozice máme jediní pravdu- podívejte se po Evropě. Dvacet čtyři států tu sáhlo k některému z plošných opatření nebo jejich kombinaci. Třeba snižují daně, protože si jsou vědomi, že díky inflaci vláda dostává od lidí na daních více peněz. Tato vláda podle poslední makroekonomické predikce ministerstva financí bude mít v rozpočtu navíc asi sedmdesát miliard. Tak my říkáme: Podělte se o ně. Dejte něco lidem.
Vláda říká, že si to nemůžeme dovolit. Ale podívejte se na Německo, to je zadlužené dvakrát více než my, vždyť jsme pořád šestá nejméně zadlužená země v EU, a přesto se Německo rozhodlo poskytnout občanům masivní pomoc, zejména snížením daní.
Podívejte se na Francii, její zadlužení je více než sto procent HDP, přesto nasadila masivní dotační nástroje, které kombinuje, a její inflace se pohybuje pod pět procent. To znamená, že tu je cesta, jak inflaci zkrotit.
My neříkáme, že máme úplně vypnout DPH, to ani nejde, kvůli pravidlům Evropské unie, ale v této složité době ho prominout, nebo alespoň zásadně snížit, stejně jako to udělala řada zemí Evropy.
Dnes je podobná situace jako byla za covidu, to jsme také museli podpořit ekonomiku a podnikatele, zaměstnance a občany. Byli jsme za to kritizováni že dáváme málo, teď jsme zase kritizování, že jsme dali moc. Přitom jsme dávali zhruba stejně jako v jiných zemích EU.
A já si za těmi našimi kroky stojím, díky nim propad ekonomiky v prvním covidovém roce 2020 nebyl tak dramatický, jak se původně očekávalo.
Právě proto si myslím, že plošná opatření jsou cestou. Vláda chce ale dělat opatření „cílená“, zaměřuje se na sociálně potřebné. To oceňujeme, taky jsme všechny tyto kroky v parlamentu podpořili.
Ale není to prostě dost, nestačí to. Dnes už jsou ohroženi nejen sociálně potřební, ale i střední třída. Čtu analýzy politologů, sociologů, ekonomů, jak začínají i na tyto lidi vinou nečinnosti vlády dopadat dramatické sociální problémy.
To je to, co vládě vytýkáme.
Základní filozofický přístup této vlády je „adresná pomoc“, stále to slyšíme od premiéra i od ministrů. Podle vás bychom tedy měli přejít spíše k pomoci plošné…
Určitě. Kdo rychle dává, dvakrát dává. Jenže tady bych si troufla říci, že je už skoro pozdě, protože ceny se utrhly ze řetězu a neudělalo se téměř nic.
Vláda udělala několik zásadních chyb. Především zemi uvrhla do téměř tříměsíčního rozpočtového provizoria, úplně zbytečně. A kvůli tomu řadu věcí nemohla dělat, protože rozpočtové provizorium omezuje možnosti. Oni o tom moc nemluví, ale těch problémů kvůli tomu bylo obrovské množství a opakovaně jsem na ně upozorňovala.
Nebyli schopni dávat podnikatelům peníze z dotačních programů, což firmy vzpamatovávající se z covidu těžce zasáhlo, nemohli čerpat vládní rozpočtovou rezervu. To jen tak namátkou.
A co je to ta jejich „adresná pomoc“? To je pomoc poskytovaná na základě sociálních zákonů. My jsme podpořili všechny novely, se kterými vláda v této oblasti přišla, ale podívejte se, jak málo lidí na tu pomoc dosáhne. Donedávna to byly desítky tisíc, teď možná nízké stovky tisíc lidí. A to je úplná kapka v moři.
Žadatel musí vyplnit patnáctistránkový formulář, musí se svléknout před státem donaha, pokud má nějaký majetek tak mu rovnou řeknou, že na pomoc nedosáhne. A spousta lidí to s touto vyhlídkou raději ani nebude zkoušet. Také jsem viděla kalkulačku výpočtu příspěvku na bydlení, kde někomu přiznali doplatek v desetikorunách.
Přitom pořád platí, že nejrychlejší pomoc je ta, která je nejméně administrativně náročná. A to je pomoc plošná.
Dnes slyšíme, že to dostane někdo kdo si to nezaslouží. No, ti lidé jsou pořád občané této země, platí tu daně. A většina z těch, kteří jsou dneska ohroženi, patří do střední třídy, která táhne ekonomiku. A nezapomínejme, že dnes už jsou ohroženy i mnohé firmy a podniky. Já to od nich slyším dnes a denně.
A vláda nemá žádný plán, žádnou strategii, co s tím chce dělat.
Já rozumím, že tu máme tři sta tisíc uprchlíků, také jsme všechny vládní kroky směrem k Ukrajině a k uprchlické krizi podpořili. Takže ty výkřiky od koalice, jak rozdělujeme společnost, jsou velmi nefér.
My říkáme, že dobrá vláda se musí postarat o všechny, a pokud na to nemá, tak ať to vzdá.
Z koalice místo toho zaznívají výroky předsedkyně sněmovny Pekarové Adamové, že se musíme uskromnit, protože jsme si žili nad poměry. Co si mají občané pomyslet, když s nimi vládní koalice komunikuje tímto způsobem?
Víte, od paní předsedkyně podobné výroky nezazněly poprvé. Asi před třemi týdny jsem s ní byla v jednom diskusním pořadu, kde řekla, že vláda tu není od toho, aby se starala o občany. Ona těch asociálních výroků má na kontě víc.
Já si nemyslím, že si tu lidé žijí nad poměry. Denně dostávám stovky zpráv od lidí, a v poslední době je to takřka výlučně o tom, co je trápí. A nejsou to jen lidé sociálně slabší. Lidé ze střední třídy mi píší že nemohou dát na ty rady, co slyší od vlády.
Ministr financí jim radil, ať méně jezdí, ale oni musí jezdit do práce a jinak se tam nedostanou. Musí odvézt děti do školy, na kroužky, to je normální život.
Lidé taky nemohou dát na rady ministra průmyslu, aby méně topili. Dnes v Brně máme sluníčko, ale těžko mohou mrznout jen proto, že v Evropě je trend topit méně, jak jsme slyšeli.
A nebo ministr zemědělství nám radil, že v minulosti lidé méně jedli a byli zdravější. Tak nám ještě zbývá méně svítit a už to bude opravdu návrat do jeskyní, samozřejmě řečeno s nadsázkou.
Nemyslím si, že většina lidí v této zemi si žije nad poměry. Možná si nad ně žije paní předsedkyně, ale ta patří do menšiny.
Psali jsme:
Lidé byli těžce zkoušeni poslední dva roky za covidu, o tom vím jako bývalá ministryně financí dost. Poskytovali jsme plošnou podporu, potom více cílenou, abychom se nakonec vrátili k plošné a jsem přesvědčena, že jsme v ekonomické krizi způsobené covidem, jako vláda, postupovali správně. Nemusím si vyčítat, že jsme nepomáhali a mé svědomí je čisté.
To, co dělá, respektive nedělá nyní tato vláda je do nebe volající, a obávám se, že si právě zaděláváme na vznik velkého množství problémů, které nás dřív i později doženou.
A vše je to o tom, že vláda nemá žádný plán. Vždyť ani v rámci migrační vlny si nebyli schopni zjistit u přicházejících ukrajinských občanů jejich profesní zaměření, aby je bylo jednodušší co nejdříve integrovat do zaměstnání. Vláda selhává na každém kroku, a ač jsem opoziční politička, nemám z toho radost, protože to odnášejí lidé.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
Je to dost ponurý obraz společenského rozkladu. Co s tím můžete udělat vy jako opozice?
Snažíme se podporovat vládu v zahraniční politice. Tam jsem podpořili všechny její kroky, zákony (Lex Ukrajina), vyslání našich vojáků na Slovensko...
Jsme připraveni podpořit i americko- českou smlouvu o obranné spolupráci. Pozor, nikoliv vznik americké vojenské základny, což považuji za úlet ministryně obrany, který uznal i pan premiér. Takže my všechny ty kroky podporujeme, protože je považujeme za správné a nechceme přispívat k rozdvojování společnosti.
Jenže vláda naopak dělá vše, aby ty příkopy vykopala. Prostě není možné, aby občané měli pocit, že jsou opomíjení a tento pocit v nich vláda vyvolává.
Snažíme se proto nabízet řešení. Máme připravené poslanecké návrhy, jako je dočasné snížení DPH na energie, pohonné hmoty, nebo poplatek na obnovitelné zdroje až patnáct set korun na domácnost.
Chceme na pomoc využít modernizační fond, kde jsou desítky miliard.
Varovali jsme vládu, aby nebrala čtrnáct miliard z veřejného zdravotního pojištění. My jsme se za covidu naopak snažili navyšovat platba za státní pojištěnce, abychom udrželi dostupnost zdravotní péče. A i s touto masivní pomocí skončilo hospodaření zdravotních pojišťoven za rok 2021 v deficitu téměř patnáct miliard. Upozorňujeme, že vláda tu má tři sta tisíc nových státních pojištěnců, kterým také musí zajistit zdravotní péči.
A jenom kvůli tomu, že si vláda něco namalovala do rozpočtu, chce vzít pojišťovnám tyto peníze. My říkáme, že jsou to stejně jedny státní peníze, které se jen přesunují z jedné kapsy do druhé.
Přitom sama vláda už přiznává, že se rozpočet bude muset novelizovat a navýšit schodek. Já věděla od začátku, že je naprosto nereálný, navíc plný účetních triků a úprav nepodložených legislativou.
My opakovaně vyzýváme vládu, pojďme spolupracovat, teď je to pro naše občany velmi důležité. Ale z jejich strany není absolutně žádný zájem.
Pokud by se to nezměnilo a vládní koalice by se dál chovala tímto způsobem- co dál? Měla by opozice využít nějakých radikálnějších nástrojů?
Víte, země je v krizi. A my nechceme opakovat, co nám dělala dnešní vláda v opozici, když jsme tu za covidu měli zdravotní krizi, ekonomickou krizi a oni se snažili vyvolat ještě krizi politickou, všichni si to pamatují, jak vyvolávali nedůvěry vládě. My touto cestou jít nechceme.
Budeme se snažit prosadit naše návrhy zákonů, budeme interpelovat, budeme pracovat ve výborech, zkrátka budeme slyšet.
Budeme využívat všech možností, které nám dává jednací řád Poslanecké sněmovny. Ale stále dáváme přednost podané ruce a nabídce spolupráce. Nechceme v této zemi vyvolat ještě politickou krizi.
Navíc když se nám blíží české předsednictví EU, které bychom měli po dlouhých letech skutečně využít, tím spíš, že si všichni pamatují, jak to dopadlo minule za Topolánkovy vlády. To by se nemělo opakovat.
Naopak by měla vláda maximálně využít toho, že bude Česká republika nasvícena, aby prosadila kroky, které jsou pro nás důležité, a aby ukázala, že Česko umí lídrovat Evropu. Proto by vláda těchto šest měsíců rozhodně neměla promarnit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
