Pane profesore, v posledním rozhovoru jste řekl, že euroatlantické elity se snaží vyhrotit vztah s Ruskem. Mezitím Putin napadl Ukrajinu a poměrně nevybíravě vraždí civilisty. Jak tuto změnu reflektujete? 

Potvrdily se bohužel nejhorší obavy, to znamená, že politický, ideologický a geopolitický zápas přešel v přímý ozbrojený střet, ve kterém bohužel Ukrajina sehrává tragickou úlohu země, na jejímž teritoriu probíhá zástupná válka mezi Spojenými státy americkými a jejich spojenci na straně jedné a Ruskou federací na straně druhé. V mnohém tento konflikt připomíná krymskou válku v letech 1853 až 1856 mezi carským Ruskem a Osmanskou říší, Francií a Velkou Británií, jejímž cílem bylo zadržení ruské expanze do Černého a Středozemního moře. 

Co vedlo ruského prezidenta k takto vyhrocenému aktu, jenž z něj objektivně učinil agresora a kvůli němuž se v zásadě čelně a otevřeně střetl se Západem, zda špatně vyhodnotil situaci či jestli jeho dlouhodobější záměry nejsou ještě zřejmé, o tom můžeme spekulovat. Každopádně došlo k lidské tragédii, které měly a mohly zúčastněné strany zabránit.