Zastánci ještě měkčího rozlišování mezi běženci a ekonomickými imigranty říkají, že se podmínky pro udílení azylu vztahují i na imigranty z chudých zemí. Jaký je váš názor na pojetí tohoto vysvětlení?
Při tak velkém náporu přistěhovalců, jaký Evropa zažívá, není realistické rozlišovat, kdo sem z diktatury chce přijít kvůli nesvobodě a kdo kvůli bídnému životu. Pokud nejde právě o exponenty a spolupracovníky utlačovatelských režimů, máme povinnost se vážně zabývat každou žádostí o politický azyl z diktatur.
A co soudíte o názorech, že bychom měli přijímat pouze křesťany, kteří by prý mohli být snáze integrovatelní?
Taková diskriminace je v rozporu se základní ideou evropsko-amerických demokracií a je nepřípustná. Evropské země se však musí začít účinněji bránit proti civilizačním prvkům, které nejsou v souladu s evropskou kulturou. Bez politické korektnosti bychom například měli jasně říci muslimským přistěhovalcům, že se zde budou řídit naším právním řádem a nikoliv právem šaría, že budou respektovat naše svobody včetně práv menšin, žen a homosexuálů, že stát nemá povinnost ve státních a veřejných školách podávat jídla halal, jak se dnes rozsáhle a pomýleně děje třeba v Británii.
Jinými slovy – měli bychom jim říci: jste u nás vítáni, ale musíte se přizpůsobit pravidlům života v Evropě. Bázlivá politická korektnost a ustupování nerozumným požadavkům některých muslimů třeba ve Francii, Nizozemsku, Německu, Skandinávii a Velké Británii je totiž vodou na mlýn demagogům a xenofobům, jakými jsou PEGIDA, Marine LePenová a Geert Wilders.
Některé státy, jako třeba Itálie, tlačí na přijetí kvót. Jiní ale říkají, že je to hašení požáru benzinem, další zase argumentují, že v případě kvót se do Evropy pohrnou miliony… Co říkáte na kvóty? Jde o nejlepší řešení v rámci současné tíživé situace?
Kvóty jsou nebezpečné, neboť by mohly omezit i naši svobodu volně se pohybovat v Schengenském prostoru. Nelze také v unii nařídit přistěhovalcům, kde mohou a kde nemohou žít. Celou otázku by snad šlo řešit vytvořením celoevropské agentury pro sociální pomoc přistěhovalcům, z níž by se platila dočasná sociální pomoc přistěhovalcům, kteří nemají práci, ať žijí kdekoliv v EU.
Legální přistěhovalci by neměli mít právo na běžné sociální dávky a právo na sociální pomoc nezaměstnaným přistěhovalcům by mělo být časově omezeno a dávky by měly být vypláceny jen těm, kteří jsou evidováni a zcela prokazatelně hledají práci, případně procházejí nějakým programem na zvyšování kvalifikace, aby se zabránilo dávkové turistice ve velkém. Status azylanta by pak mohl být například po pěti letech revidován a lidé, kteří dlouhodobě nepracují, by o něj měli přijít a měli by být z EU nemilosrdně vypovězeni zpět do uprchlických táborů. Zmíněná agentura by také mohla řídit uprchlické tábory na severu Afriky.
Zastánci imigrace upozorňují, že třeba v případě Velké Británie dochází dlouhodobě k úspěšné ekonomické aktivitě přistěhovalců. Jiné evropské země vykazují alarmující čísla objevu nezaměstnanosti, sociální potřebnosti i kriminality… Jsou ti přistěhovalci, kteří připlouvají přes Středozemní moře ekonomickou šancí pro Evropu nebo spíš hrozbou?
V delším časovém úseku jsou jednoznačně přínosem, a to jak ekonomickým, tak kulturním. V dlouhodobé perspektivě přispějí k rozmanitosti kontinentu, ke zvýšení jeho kreativního potenciálu a ke zlepšení hospodářské konkurenceschopnosti. Zlepší se nabídka jídel a kulinářská kvalita i sportovní výkonnost Evropanů.
Potíž je, že tyto plusy jsou v horizontu nejméně dvou dekád, kdežto v současnosti s sebou přistěhovalci přinášejí téměř výlučně problémy: budou nás stát peníze, jsou vodou na mlýn politických extrémistů a demagogů, čili politicky Evropu oslabí v nejméně vhodné době, době ohrožení Putinovým Ruskem. Někde nalevo jsem četl, že přistěhovalci z různých kultur jsou plusem, protože zvyšují tolerantnost okolí. To je nesmysl. Je to přesně naopak. Sociolog Robert Putnam z Harvardu prokázal, že čím větší kulturní rozmanitost ve městě, tím menší je mezi lidmi ochota spolupracovat, důvěřovat si, tolerovat se. V krátkodobé perspektivě – nikoliv však dlouhodobé – rozmanitost vede k uzavření se do sebe, netolerantnosti, podezřívání a úbytku sociálního kapitálu.
Diplomat a někdejší šéf Člověka v tísni Tomáš Pojar a zároveň i think-tank Evropské hodnoty navrhují jako řešení imigrační krize výstavby uprchlických táborů v severní Africe. Pojar říká, že bychom tím naplnili naše azylové závazky vůči uprchlíkům a ochránili bychom je tím. Souhlasíte s takovým řešením?
Ano, takové tábory řízené celoevropsky třeba z úrovně Komise by měly být jedním z opatření, která zvolíme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
