Pane prorektore, Donald J. Trump vládne už měsíc. Lze vysledovat, co z kroků, které udělal, vykonal proto, že chtěl, a co proto, že ho k tomu okolí dotlačilo? Do jaké míry se může spolehnout na nejbližší spolupracovníky v Bílém domě? A může si vybudovat dominantní postavení vůči Kongresu? Třeba i „svým“ republikánům, kteří ani moc jeho častokrát nejsou?

Jistě se může spolehnout na své nejbližší spolupracovníky. S Kongresem to bude mít těžší a neočekával bych jakékoli dominantní postavení. S Kongresem bude muset vyjednávat a dělat kompromisy. Americký prezident není neomezeným vládcem, a to platí i pro Donalda Trumpa.

Ruská veřejnost se radovala z nástupu Donalda Trumpa, očekávala zlepšení vzájemných vztahů. Čekalo se, že Donald Trump s Putinem bude chtít vyměnit „něco za něco“. Dokonce že bude chtít Putina vtáhnout do partnerství proti Číně. V Česku si někteří příznivci Miloše Zemana slibují, že Zeman, který má dobré vztahy s Čínou a Ruskem a podpořil i Trumpa, pomůže zprostředkovat trojstrannou dohodu, jakýsi „koncert velmocí“. Co říkáte na jednotlivé varianty?

Nevšiml jsem si, že by měli americký, ruský a čínský prezident zájem o jakékoli zprostředkování svých vzájemných vztahů. Opravdu není třeba fantazírovat o tom, jak bude český prezident dirigovat koncert velmocí. Nic dirigovat nebude – bez ohledu na to, jak dobré má s jednotlivými vládci momentální vztahy. Nezapomínejme zároveň, že na případný koncert velmocí můžeme jako středně velká země uprostřed Evropy spíše doplatit. Nebylo by to poprvé.    

Z poslechu posledních projevů amerického prezidenta lze říci: mluví o bezpečnosti, mluví o vojenské moci Ameriky, o zlobě z toho, že „Amerika už nevítězí“. Ale neřekne ani slovo o Rusku a Putinovi. Ani jednou nepadlo slovo „Rusko“ také v jeho proslovu v americkém Kongresu. Hillary Clintonová by Putinovi věnovala jistě polovinu projevu. Máme to chápat tak, že je mu Rusko prostě jedno, nebo teprve vyčkává, případně jde o reakci na předchozí aféry spojené právě s Ruskem?