Poté, co se dostávají na povrch další informace o silvestrovských sexuálních a násilných útocích na německé ženy, situace houstne. Nejen, že se potvrdilo, že součástí skupin útočníků arabského a afrického vzhledu byli i muži ze současné migrační vlny, ale ukázala se také snaha zabránit zveřejnění těchto informací jak ze strany německých úřadů, tak některých médií. Nakolik taková opatření pomohou k uklidnění situace? Nebo to naopak může všechno jen zhoršit a více zradikalizovat, když se stejně dříve nebo později veřejnost o všem dozví?

Svobodná debata je zcela zásadní a cenzura či autocenzura jsou z tohoto pohledu škodlivé. I o nepříjemných věcech se musí hovořit. Pokud nebudeme pojmenovávat věci a jevy pravými jmény, nikdy nedokážeme zformulovat relevantní strategii, jak negativním jevům úspěšně čelit.

Nejprve se hovořilo o zhruba stovce napadených žen v Kolíně nad Rýnem, nyní se hovoří už o více než pětistovce případů. Později i další státy přiznaly, že měly stejný problém – Finsko, Švédsko, Švýcarsko, Rakousko. Podle Petra Robejška jsme viděli chování nájezdníků v praxi. Jiní zase říkají, že to zbytečně nafukujeme. Jak to vnímat? Viděli jsme chování zanedbatelného procenta kriminálně smýšlejících, nebo je namístě obava z většiny migrantů a jejich údajné neochoty se asimilovat a vést evropský způsob života?