Viděli jsme několik vašich prohlášení a vystoupení v médiích – přesto se musím zeptat – jaké jsou v těchto dnech vaše nejintenzívnější pocity, s kterými se perete? Co vnímáte asi nejhůř?

Nečekal jsem, že se něco takového stane. Jsem důvěřivý, zaskočilo mě to. Ptám se, co jsem komu z těch lidí udělal, že se odhodlali takto zachovat. Vždyť já jsem se za ně zaručil, pomohl jim, aby se o mnohých z nich vůbec vědělo. Zaštítil jsem je i před občany svým jménem, protože na začátku většina lidí znala pouze mne – nikoli je. A přitom, jak se dozvídám, připravovali tuhle zradu již dlouho dopředu. Například Marek Černoch jednal už v listopadu s frakcí Marie Le Pen – jelikož mě o tom neinformoval, bylo to prokazatelně za mými zády a jak se ukazuje, zcela jasně ne s čestnými úmysly. Jsem smutný z toho, že mé jméno najednou lidem – mně blízkým lidem – překáží.

Je to vše čerstvé, ale napadlo vás, že byste už třeba nemusel být předsedou Úsvitu? Smiřujete se i s touto variantou?