V roce 2010 jste byl jen něco přes měsíc v čele Ústavu pro studium totalitních režimů, pak vás rada odvolala. Jak na tu dobu pamatujete?

Bylo to nejnepříjemnější období mého života, nejhorších dvaačtyřicet dní v životě, kdy jsem byl celou dobu vystaven soustředěnému nátlaku, útokům a nepravdivým obviněním, na které jsem nemohl adekvátně reagovat, protože sdělovací prostředky ve své většině jednoznačně podporovaly mé odpůrce a já jsem nedostal prostor k vyjádření svých názorů. Neměl jsem vůbec šanci říct své stanovisko a něco vysvětlit. Nelituji toho však, protože i za těch dvaačtyřicet dní se v ÚSTR podařilo udělat změny, které byly nevratné. Především se podařilo zabránit prodeji budov v centru Prahy a stěhování ústavu do vybydleného domu na okraji města v Modřanech. Celkově to byl začátek procesu, který dodnes pokračuje, dnes je v čele ústavu skupina rozumných lidí, kteří jej vedou směrem, jaký bych si sám představoval.

Nedávno byl rozruch kolem ústavu, respektive ohledně výměny členů jeho rady…

Rada ústavu může odvolat ředitele, kdykoli dojde k závěru, že k tomu má důvod, sám jsem si to ověřil. A v mém případě stačilo, aby jen jeden člen rady změnil názor. I výměna radních je normální proces. Jejich obměna je závislá na politickém složení Senátu. Nyní názoru převážně levicového senátu odpovídá i složení rady. Aktuální změna podle mě na činnost ÚSTR neměla negativní, ale spíš pozitivní dopad. I když nejsem levicového přesvědčení, s postupem levicového Senátu souhlasím. Když jsem byl ředitelem, pamatuji, jaký na mě pravicoví politici vyvíjeli nátlak – byl jsem povolán na kobereček k premiérovi Topolánkovi, jednal s ministrem Julínkem a oba mi naprosto bezostyšně vyhrožovali. Nic takového se nyní nekoná a – pokud vím – současný ředitel takovým tlakům není vystaven.