Rok 2021 jsme začínali s totálně zavřenou zemí a ani dnes nemůžeme říct, že by se ta situace nějak fundamentálně změnila k lepšímu. Souhlasíte?

Já se přiznám, že jsem příliš neřešil relevanci a smysluplnost vládních nařízení a restrikcí – nejenom u nás, ale ani v Evropě. Když ale budeme hovořit o samotném covidu a epidemii, tak zjistíme, že žádné matematicky předpověditelné vzorce prostě nesouhlasí a míjí se s realitou. Jak třeba racionálně zdůvodnit, že lidé se dnes stýkají mnohem víc než před rokem, přesto počet nakažených klesá. Samozřejmě je do toho nutno započítat i faktor očkování a další vlivy, ale zatím je to všechno tak trochu jako nepovedená předpověď počasí. Tady vidíme, jak ta příroda je nepředvídatelná a nevypočitatelná. Takže pro mě je covid jako choroba skutečným tajemstvím. A to ještě větším, než na počátku.

• Bilanční seriál ParlamentníchListů.cz: SVĚT KRIZE A NADĚJE

Co si naše společnost odnesla z té doby – to jest z roku 2021 v souvislosti právě s covidem?

Já pozoruji dva typy reakcí. Tou první jsou deprese, obavy a strach, které v souvislosti se zdražováním ještě sílí. Lepší je to určitě v tom druhém případě, kdy se lidé zamýšlí sami nad sebou a řeknou si, že voda, plyn nebo elektřina prostě nejsou věci, na které máme automaticky nárok.

Takže ten covid nám názorně ukázal, že ty dosavadní jistoty a samozřejmosti už samozřejmostmi nejsou a nebudou. Často ti lidé, kteří prodělali covid, ztratili chuť nebo čich, a když se z toho dostali, tak zjistili, že jim třeba nechutná pivo, ale víno nebo kořalka. To znamená, že se poměrně zásadně změnily chutě a vůně, což jsou dost staré archaismy naší mysli, které budou mít vliv i na ty současné hodnoty.