Poslední léta byla bohatá na události, které dle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu ´89. Nejprve Ukrajina, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od listopadu 1989 dostali, o nás samých?
Nejsem politolog a jednoznačnou odpověď na tuto otázku nemám. Avšak každá z vámi uvedených událostí stavěla před naše elity výzvy a měly by na ně reagovat v zájmu našeho státu, jeho samostatnosti a zachování demokratických vymožeností, které si jeho obyvatelstvo v minulých válečných a sociálních bojích vybojovalo.
Zaznívají alarmující hlasy, že se blíží téměř konec světa. Václav Cílek varuje až před miliardou běženců, prezident Zeman považuje migrační vlnu za organizovanou. Jsme skutečně v takovém nebezpečí?
Osobně považuji za největší nebezpečí migrační vlny její možné důsledky, které se již nyní projevují. Nárůst počtu a mohutnosti krajně extrémních sil ve většině států i v parlamentech a v EU. Již dnes svou existencí ovlivňují vlády a EU a pokud se jim někde podaří získat moc, je možné, že se objeví touha po silné ruce a nelze zaručit, že nevznikne nové nacistické řádění.
Ovšem argumenty a varování mnohých z těchto radikálních- což nemusí znamenat nutně extremistických- sil se nyní v mnohém vyplnily a ukázaly jako oprávněné při pátečních jatkách v Paříži?
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Blahuš
