Lze předpokládat, že svět se po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní. Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? V čem pro vás vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději a v čem naopak strach?
Ano, já mám z vítězství Donalda Trumpa opravdovou radost. Především proto, že si od jeho prezidentství slibuji viditelnou změnu americké politiky. Tak viditelnou, tak podstatnou, že se přelije i do Evropy, což zde potřebujeme jako sůl.
Ale nejen tuhle naději na změnu považuji za optimistický signál. Za úžasné považuji celé to vzepření se amerických voličů tlaku médií i politického establishmentu. To vzepětí svobodné volby považuji za impozantní a nadějné.
Po celém světě se šíří podobné názory, které u nás například reprezentuje Tomáš Halík. Tvrdí, že vítězství Donalda Trumpa pro něj byl šok a že je to tím, že nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní. Předvedl nám Trump skutečně, že cestou k politickému úspěchu může být systematické posilování toho, co je v lidech nejhorší? Lidé prý nejsou schopni vnímat fakta, propadají se do nenávisti v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoli odlišnému...
Už v době probíhajících amerických voleb přinášely tamní zdroje rozmanité statistiky. A jedna mě vážně zaujala: devět z deseti voličů Trumpa si přeje návrat k hodnotám americké společnosti padesátých let minulého století. Tedy návrat ke společnosti před Kennedyho budování „společnosti bez hranic“, před aktivistický progresivismus Lyndona Johnsona s jeho „velkou společností“.
Vítězství Trumpa není pouze nemilosrdnou porážkou Obamova prezidentství, je v jistém slova smyslu i odmítnutím politik posledních padesáti let, které oslabovaly americkou svobodu a víru v sílu lidského individua a nahradily ji posilováním práv nejrůznějších menšin na úkor většiny. A ona většina se teď ozvala. Tvrdit, že to jsou lidé nevzdělaní a manipulovatelní, to bych si nedovolil. A navíc, americké povolební statistiky ukazují, že to ani není pravda.
Objevují se i názory, že Západ čeká pravicová nacionalistická (kontra)revoluce… Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co lidé nechtěli, ať už jde o práva menšin nebo toleranci k imigrantům, že už těchto názorů mají dost. Lze říci, kdo má pravdu?
Nejen americké prezidentské volby, ale také svobodné chování britských voličů ukazují, že lidé si již nechtějí nechat vnucovat to, co dlouhodobě odmítají, s čím se neidentifikují a co jim v jejich životech překáží. Nechtějí nic jiného, než žít svobodně. Chtějí s tím zkostnatělým systémem zatřást. Přejí si změnu. To, zda si tuto změnu přejí kvůli obtížně přijatelnému posilování práv a nároků nejrůznějších menšin – homosexuálů, feministek, genderových aktivistů, klimatických bláznů, stále silnější pozici roztodivných nevládních organizací placených bůhvíkým či přirozenými obavami z migrační kolonizace, které politická elita nečelí, je, myslím, jedno. Všechno dohromady to vytváří atmosféru touhy po změně. A ta nachází průchod ve svobodných volbách.
Z vítězství Trumpa se radují všichni, kdo odmítají imigranty. Lze říci, že tímto je definitivně jasné, že v Čechách si už žádný politik, který to myslí vážně, nedovolí přijímat muslimy? Je možné, že se lidé v Česku už naprosto zatvrdili? A vůbec obecně v Evropě, viz názory CSU… Může se stát, že už nebudou chtít politici riskovat případné problémy, které s imigranty přicházejí? Jenže další informace svědčí o tom, že z Afriky stejně budou přicházet miliony migrantů a že tomu nebude možné zabránit…
Já to tak jednoduše bohužel nevidím. Mě plní nadějí ta objevená odvaha jít k volbám a jejich prostřednictvím poslat současné polické elity do historie, to ano. A od té touhy po změně odvíjím i svůj optimismus. Ale že to půjde jako na drátkách, že to teď bude všechno naráz jiné, to si vážně nemyslím.
Psali jsme:
Když si vzpomeneme na to, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě před dvěma lety, nebylo vůbec přijatelné přistupovat ke složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. Bude politický mainstream přinucen otočit kormidlo? Jakou odezvu můžeme očekávat v Evropě a v Americe?
To je pravda, zvolení pana Trumpa snad pomohlo pootevřít okno příležitosti ke znovunalezení odvahy se rozhodovat svobodně proti tlaku médií a zavedených letitých politických skupin.
Ale ono to platí i naopak. Kdyby ve společnosti nekvasily nespokojenost, naštvanost a nálada se tomu vzepřít, žádný Trump by neměl šanci. A současný mainstream? Ať bude manévrovat jakkoliv, bude nedůvěryhodný. Bude se snažit mluvit jinak, ale budou to říkat stále titíž – už dostatečně zdiskreditovaní – lidé. A to si obvykle obyčejní voliči dobře pamatují. Přestože očekávám v Evropě pokračování zmateného a chaotického chování současných politických elit, touhu voličů po změně to bude pouze posilovat.
Část veřejnosti podezírá média, zejména Českou televizi, z toho, že nejsou objektivní, že ubližují prezidentu Zemanovi, že straní určitým zájmům...
A není se čemu divit. My, kteří si ještě pamatujeme, že v temných dobách komunistického zpravodajství musel i sportovní přenos začít povinnou „antiimperialistickou“ pětiminutovkou odsuzující rozmísťování amerických raket Pershing nebo informacemi o kapitalistické perzekuci místních odborářů, my, kteří si pamatujeme, že za všechno mohli Reagan a Thatcherová, si dnes tato jména vyměníme za jména Putin a Asad, nenadáváme na Ameriku, ale na Rusko – a kupodivu jsme stále pořád v České televizi. Efekt je stejný, jako býval kdysi. Lze se divit, že má veřejnost tendenci podlehnout opaku slyšeného? Nebudou nakonec vedoucí redaktoři v České televizi těmi Ruskem placenými sabotážníky, napadá mě?
Jak zvládají informovat o volbě lídra světové velmoci média, ať už veřejnoprávní nebo soukromá?
Já sledoval celý průběh na webu The New York Times, tedy tam, kde doopravdy Trumpovi palce nedrželi. A přesto jsem se tam dozvěděl spoustu podrobností a zajímavostí. To německá média byla zdrcena, jako by někdo významný zemřel, a byla zaplněna truchlohrami podobnými těm v České televizi.
Myslíte si, že postupně zkusí hledat jiný přístup, že nebudou tolik proimigrační a podobně? Začnou být shovívavější i vůči názorům, které hlásají například nulovou toleranci vůči menšinám či imigrantům?
Na žádné osvícení nevěřím. Soukromá média jsou soukromá a já respektuji, že si obsah svého vysílání upravují podle sebe. Ale veřejnoprávní, tedy ta, která platíme ze svých peněženek, by měla projít zásadní změnou financování. Což třeba takovou, že si jejich vysílání budeme platit dobrovolně?
Globalizace často bere lidem dobře placená pracovní místa a nemá je kdo vytvořit. Menší podniky zanikají, a tak nevytvářejí pracovní místa. A zatímco ti majetnější mají víc, část veřejnosti chudne, o čemž se samozřejmě raději nemluví. Bude vůbec někdo skutečně vážně hledat řešení i pro lidi, kteří jaksi nepatří mezi těch pár vyvolených? Je řešením, že se omezí mezinárodní obchod? Do jaké míry lidé přestávají věřit finančnímu systému kapitalismu?
Zkusme se vrátit k myšlence svobodné společnosti bez dotací. Zkusme oprášit naši víru v ochotu podstoupit riziko podnikat v prostředí, které není deformováno dotacemi a šíleným systémem přerozdělování z Bruselu. Zkusme věřit světu bez nepochopitelných regulací – ať bruselských, nebo těch českých. Co kdybychom vrátili rozhodování politiků na co nejnižší úroveň, na které by byli snadněji a rychleji kontrolováni. Nebyl by to pružnější a lepší svět?
Psali jsme:
Blíží se volby v Německu, ve Francii, v Rakousku. V kontextu Brexitu, do jaké míry může nastat, že kandidáty typu Trump budou volit i lidé v Evropě?
Pevně v to doufám! Moc bych si přál, aby volby ve Francii, Německu, Nizozemí či Rakousku byly „probuzením“ občanů svých zemí a se současnými establishmenty pořádně zatřásli. Čím dříve k tomu dojde, tím nadějnější a snad i klidnější, méně revoluční všechny ty změny budou.
V USA se objevily bitky, protože spousta lidí nedokáže přijmout osobnost nového prezidenta. A nemusíme chodit daleko, i u nás určitá vrstva společnosti prezidenta Miloše Zemana snad až nenávidí. Může skončit situace násilím v ulicích i v České republice?
Největším nebezpečím pro Ameriku není Trump, ale ti, kteří odmítají přijmout výsledek svobodných voleb. Prezident Zeman, ať už s ním souhlasím nebo ne, není nebezpečím pro českou demokracii. Nebezpečím jsou ti, kteří se odmítají smířit s výsledkem demokratické volby a přijmout realitu. Je-li Miloš Zeman takovým nebezpečím a zloduchem, nemůže to v roce 2018 skončit jinak, než že bude zvolen jeho protikandidát.
A nemyslím si, že to v Čechách může skončit násilím v ulicích, faktem ale je, že i u nás existuje – za posledních dvacet pět let nejhlubší a soustavně prohlubovaný – společenský příkop „my a oni“.
Je Zeman svým způsobem „český Trump“?
Ne, Miloš Zeman „svým způsobem“ českým Trumpem není.
Kdo ze současných českých politiků je podle vás schopen u nás provést „národní kontrarevoluci“ jako například Orbán v Maďarsku a získat masovou podporu voličů?
Ze současných, ve slova smyslu v současné politice aktivních lidí nikdo. Upřímně řečeno, já ani o žádné poptávce po nějaké kontrarevoluci, nebo dokonce revoluci v Čechách nevím. Nemám pocit, že by současná česká společnost po něčem takovém dychtila. A kde není poptávka, není ani nabídka. Idejí, nápadů, řešení i lídrů.
Trump vysílal poměrně pozitivní signály vůči Rusku, teď se vyjádřil i k dění v Sýrii. Řada republikánů má ale postoj odmítavý. Jaký postoj převáží a jaký byste si přál, aby převážil? Mimochodem v Moldavsku a v Bulharsku teď vyhráli proruští kandidáti. Spousta lidí na Ukrajině se bojí toho, že směr politiky USA bude spíš orientovaný na vnitrostátní problémy USA…
Pokud bude americká politika směřovat k uklidňování vztahů s Ruskem a hledání vážně míněných řešení situace v Sýrii, budou to trendy správné. To, že Trump v nominacích na klíčové posty v administrativě myslí také na ty republikány, kteří ho nepodporovali, je postup uvážlivý. Svědčí o tom, že budoucí prezident chce hledat pro svoji politiku podporu v senátu a Sněmovně reprezentantů, a to je nadějné. A přestanou-li se USA vměšovat do vnitřních událostí Ukrajiny, bude to prospěšné pro celý tento region.
Psali jsme:
U nás, v České republice, se stále debatuje o otáčení na Východ – má tahle debata vůbec nějaký smysl, když jsme jednoznačnou součástí určitých struktur? Mají tu problém lidé s oficiální linií NATO? A pokud ano, je chyba na straně Severoatlantické aliance, nebo jde o vliv ruské propagandy?
Já už takový dotaz odpovídal několikrát a budu odpovídat pořád stejně. Neznám nikoho, kdo by chtěl nějaký návrat na Východ. Jsme součástí Západu. Vést debatu o tom, zda se otáčíme na Východ a opouštíme Západ, je ztrátou času. Jediná smysluplná debata je vážné zamyšlení nad tím, proč již Západ není na Západě. A o ruské propagandě u nás mluví ti, kteří si nejsou ochotni připustit, že lidé kolem nich jsou, mimo jiné, obvykle nadáni i zdravým rozumem.
V souvislosti se 17. listopadem, zkusme situaci u nás shrnout. Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo tady šíří pravdu a kdo tady lže? Kdo šíří společenské smíření a kdo nenávist? A kdo politicky směřuje nahoru a kdo dolů?
Brexit a zvolení Donalda Trumpa jsou výrazem jistého zlomu, pozitivními změnami, návratem zdravého rozumu, jsou politickým zemětřesením a snad i ukončením éry Bushů, Clintonů, Obamů, Albrightových a Havlů. Jsou koncem minulých třiceti let. Ale cosi konzervativního kdesi uvnitř mě nabádá k opatrným očekáváním už proto, že jsem ve svém životě byl svědkem zlomových okamžiků, ze kterých jsem se radoval a od kterých jsem odvozoval svůj optimismus – a opak byl pravdou. Třeba výsledky referend ve Francii a Nizozemí o Evropské ústavě. A výsledek? Tak jste si zahlasovali, my jedeme dál.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
