Jak je to historicky se snahou Spojených států amerických o získání ostrova?

Řekli jsme si hned na začátku, že Grónsko patří geograficky k americkému kontinentu, takže od prosince 1823 se ostrova obecně dotýká Monroeova doktrína. Od poloviny 19. století se Spojené státy americké snažily nakupovat zámořská území evropských mocností, o která měly zájem. V roce 1867 se objevila první americká nabídka na zakoupení Grónska, případně také Islandu, ovšem tyto plány zmařil v zárodku samotný americký Kongres. Američané se v Grónsku vojensky usadili v dubnu 1941 a zůstávají tam dodnes, i když největší americké kontingenty působily na grónském území během let studené války. V roce 1946 Spojené státy americké oficiálně nabídly Dánskému království odkoupení Grónska za sumu 100 milionu dolarů, byly však odmítnuty. Nové nabídky se objevily od amerického prezidenta Trumpa v srpnu 2019 a opět v posledních týdnech. Nabídku z roku 2019 odmítl přímo grónský premiér Kielsen. Poslední Trumpovu nabídku (i hrozbu) odmítla též dánská premiérka Frederiksenová. A nový grónský premiér Nielsen již v březnu 2025 – krátce po vítězství ve volbách – vyhlásil, že Spojené státy americké Grónsko nezískají.

Dobře, než budeme pokračovat o současnosti, podívejme se do historie. Jak vlastně Dánsko ke Grónsku přišlo?

Rozhodující jsou dva letopočty – rok 1397 a rok 1814. V červnu 1397 se v jihošvédském městě Kalmaru konal společný sněm dánské, norské a švédské nobility pod patronací královny Markéty I. To byla dcera dánského krále Valdemara IV., jež se v roce 1363 provdala za norského krále Haakona VI. Po otcově smrti v roce 1370 převzala vládu v Dánsku ve prospěch svého pětiletého syna Olafa a v roce 1380, po manželově smrti, učinila totéž v Norsku. Syn Olaf tak byl nominálním dánským králem (dědictví po matce) a nominálním norským králem (dědictví po otci). Roku 1385, ve svých patnácti letech, byl navíc zvolen i za švédského krále, ale již v srpnu 1387 zemřel.