Vážený pane předsedo, vážené senátorky, senátoři, vážení hosté, dámy a pánové,

nejprve bych chtěl poděkovat Senátu Parlamentu České republiky za uspořádání dnešního veřejného slyšení a panu předsedovi za pozvání a možnost tady vystoupit. Jsem rád, že si dnes můžeme připomenout, byť smutné, výročí nelegální ruské agrese proti Ukrajině, ale že máme také možnost k diskuzi, jak zajistit bezpečnost naší vlastní země a našich občanů. A ač se to někteří snaží zlehčovat, obě tyto věci spolu úzce souvisejí.

Dnes si připomínáme přesně čtyři roky od dne, kdy Rusko po předchozí anexi Krymu v roce 2014 pod řadou smyšlených záminek znovu napadlo svého souseda a rozhodlo se jej zcela zničit, a to i přes existenci vzájemných bilaterálních ujednání. A připomeňme si, že šlo nejenom o známé Budapešťské memorandum z roku 1994, ale také Smlouvu o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a Ukrajinou z roku 1997, která doslovně garantovala hranice obou zemí.

To, že Ukrajina nepadla během tří dnů, jak Moskva dávala okázale najevo, ale už čtyři roky statečně čelí každodenním útokům nejen na frontě, ale i ve městech a vesnicích po celé zemi, je dáno nesmírnou obětí a odhodláním jejích obyvatel bránit svou zemi, rodiny a své domovy.

Rád bych se proto zamyslel nad tím, jaké poučení si z toho může a měl by odnést náš stát, který je odpovědný za bezpečnost svých občanů. Právě zajištění bezpečnosti je primární funkcí státu, bez které nelze rozvíjet ekonomiku ani společnost, chránit lidská práva ani zajišťovat právní pořádek. Bezpečnost je základem fungování dovnitř i navenek. Doufám proto, že výsledkem a pokračováním dnešního veřejného slyšení nebude hledání odpovědi na otázku, zda, ale jak posilovat obranyschopnost naší země a celé společnosti.