Na Mnichovské bezpečnostní konferenci vystoupil ministr zahraničí Petr Macinka v ostré debatě s Hillary Clinton, kde se vymezil proti woke agendě a genderovým tématům. Jak hodnotíte obsah i formu tohoto vystoupení z pohledu diplomatické praxe?
Ministr Petr Macinka udělal dobře, když se pustil do sporu s Hillary Clinton. Jak Hillary Clinton sama, tak i témata po konfliktu volaly. Macinkovy výroky svého autora proslavily po celém světě. Na konferenci vystoupila řada jiných osob a jejich výroky zaznamenány nebyly. S obsahem Mancinkových výroků na adresu Hillary Clinton necítím zásadní rozpor.
Macinkovo vystoupení veřejně pochválil Donald Trump, sdílel jeho výrok na Truth Social a při osobním setkání se zajímal, zda český ministr jeho podporu zaznamenal. Jaký význam mají podle vás taková osobní gesta mezi politiky v kontextu oficiálních mezistátních vztahů?
Gesta hrají v politice velkou roli. Pomáhají otevírat dveře. To není málo. Skrz zavřené dveře vstoupil do místnosti jen Kristus. Otevření dveří ale nemůže nahradit vlastní výkon při jednání. Ministr Macinka dveře otevřeny má. Je třeba do nich vstoupit a vlastním výkonem zaujmout. To prospěje naší vlasti i panu ministrovi samotnému.
Zatímco bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský mluvil o „ostudě“ a expremiér Petr Fiala označil současnou zahraniční politiku za „tragickou“ a přirovnal ji k ficovskému Slovensku, jiní – například Alexandr Vondra či Jan Zahradil – mluvili o úspěchu a zásahu do amerického publika. Jak tuto hlubokou názorovou propast čtete?
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLbox PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Váš názor? (Hlasovalo 15 čtenářů)
Měla by česká diplomacie pokračovat v tomto kurzu?
Filipes
