Jaký byl dle vás rok 2014 pro Českou republiku?Anketa
Jak se díváte na chování prezidenta Miloše Zemana? Nepoškozuje svým jednáním a slovníkem vážnost prezidentského úřadu?
Nedávno jsem napsal článek, který se týkal 25. výročí 17. listopadu 1989, v něm jsem upozornil na nějaké zvláštnosti, které byly s tou vzpomínkovou akcí spojeny. Jedna z nich byla i nepřátelská kampaň proti prezidentu republiky. Napsal jsem, že k tomu dal sám podnět tím rozhovorem v Lánech, kde užil oněch vulgarismů, které se pak v České televizi dostaly ke všem divákům a vzbudily nepříznivou reakci.
Proč to podle Vás prezident řekl? Lidé, kteří ho znají, tvrdí, že nic nedělá bez rozmyslu, že to mělo nějaký cíl. Ale jaký?
Sám nevím, co tím prezident sledoval, protože jak ho znám i z osobních rozhovorů, normálně tyhle výrazy nepoužívá. Ani tam, kde mezi chlapy výrazy „ty vole“ jsou běžné, je od něj je neuslyšíte. Čili pokud měl nějaký záměr upozornit tím na pokrytectví části médií, která takovéto výrazy u knížete Schwarzenberga považují za půvabné, že se tím kníže přiblíží lidu a mluví jako lidé běžně, tak se mu to rozhodně nepodařilo, protože myslím, že i značná část těch lidí, kteří Miloše Zemana volili, mají s prezidentským úřadem spojenou určitou představu a do ní užívání těchto výrazů nepatří.
Kdo je pro vás pomyslným českým Politikem roku 2014?Anketa
Nevím, jaký byl záměr Miloše Zemana, protože on nedělá nic neuváženě, to nebyla neuvážená reakce, něco tím sledoval, ale myslím si, podle toho, jak to dopadlo, že se ten záměr míjel účinkem. Nebylo to dobré a dal tím podnět ke kampani. Ta tu latentně existovala už dříve, protože každý výrok, každý krok nebo každé stanovisko Miloše Zemana je mnohem více zkoumáno na lékárnických vážkách, než to bylo u jeho předchůdců, jak u Václava Havla, tak u Václava Klause. Přitom jejich vybočení ve sféře zahraniční politiky oproti politice vlády byla mnohem výraznější než u Miloše Zemana. Ale na něj se bere zvláštní měřítko, což je dáno tím, že byl zvolen v přímé volbě, a přímá volba svým způsobem národ rozdělila na ty, kdo jsou pro šlechtického kandidáta, a na ty, kdo jsou pro plebejského Miloše. A to se nepřekonalo a teď se to plně projevilo. Ale také k tomu přispěl i ten provokativní výrok o manifestaci 17. listopadu 1989 na Národní třídě. Byl úplně zbytečný, protože vůbec nešlo o to, jaký vliv měla fáma o smrti studenta Martina Šmída. Koneckonců z hlediska výsledku už je to jedno. Podstatné je, co se stalo potom. A já jsem byl rád, že v Československu přechod k politické svobodě a demokracii prošel pokojnou cestou a že se to obešlo bez nějakých velkých excesů, což považuji dodnes za něco velmi pozitivního. A jsem rád, že jsem se na tom mohl podílet.
Prezident také prohlásil, že policejní zásah na Národní třídě před pětadvaceti lety nebyl žádný masakr. Souhlasíte s tímto tvrzením?
V každém případě, i když potlačení manifestace nemělo charakter masakru, v tom měl Miloš Zeman pravdu, tak na české poměry byl policejní zákrok neobyčejně brutální a obdobu neměl. Snad jedině 21. srpna 1969 na 1. výročí okupace, kdy lidé vyšli do ulic a byli tvrdě potlačeni. Já si na to vzpomínám, protože jsem tehdy po pražských ulicích chodil, viděl jsem tanky československé armády na Národní třídě. Ale od té doby, i když v lednu, v létě nebo říjnu 1989 také docházelo k demonstracím na Václavském náměstí, také byly potlačeny, ale „jen“ pomocí vodních stříkaček. Také se tam objevily pendreky, ale nedošlo k tomu, že by policisté lidi zmlátili tak, že by měli zlomené údy, jak to bylo 17. listopadu 1989. Takže nevím, proč to Miloš Zeman udělal, bylo to zbytečné, zbytečně nahrál, nechci říci kritikům, ale svým nepřátelům, protože s kritikou se ty jejich reakce srovnávat nedají. To, co protestující předvedli na Albertově, bylo hanebné, to bylo opravdu zneužití manifestace, která měla připomenout pochod studentů. Jestliže to zneužili pro útok proti Zemanovi, tak je to protiprávní, protože to se nesmí, to prostě právní řád nedovoluje.
Psali jsme:
Takže i když říkáte, že si to prezident trochu způsobil sám, s touto formou protestů proti němu jste nesouhlasil?
Já jsem byl na Národní třídě, viděl jsem červené karty vystavené panu prezidentovi, to proběhlo relativně normálně, to se stává, na druhé straně mne překvapilo, jak je to velmi dobře organizováno, protože to není jen tak pro tisíce lidí obstarat stejné červené karty, ty si lidi nevyráběli doma z papundeklu, ty tam někdo přivezl a někdo jim je rozdal atd. Nakolik to umožňují dneska sociální sítě, nejsem s to posoudit, jistě se lidé takto snadno svolají, ale ne každý, kdo tam šel, si vyrobil červenou kartu. Mělo to nepochybně nějakou režii, ale kdo to režíroval, nemohu tvrdit, protože na to nemám dost důkazů. Ale jsem přesvědčen o tom, že to bylo velmi dobře zorganizované.
A co říkáte takovým konspiračním teoriím, že za tím stála americká ambasáda? Není to už trochu přitažené za vlasy?
K tomu se nemohu vyjadřovat. Naštěstí tyto protesty mají jinou povahu než Majdan. A ukrajinský Majdan nebyl jistě čistě ukrajinskou záležitostí.
V případě sprostých slov, která Miloš Zeman použil v Hovorech z Lán, jste řekl, že nevíte, co tím Miloš Zeman sledoval, ale že nic nedělá neuváženě. Rozumíte tedy tomu, co sledoval tím, když zlehčil policejní zákrok proti studentům v Listopadu 1989?
Miloše Zemana jsem znal, ale od roku 2010, kdy jsem odešel z parlamentu, už se s ním stýkám méně, než když žil na Vysočině. Já jsem měl jako poslanec volební obvod na Vysočině, v Pelhřimově, takže jsem za ním do Nového Veselí pravidelně zajížděl. Když jsem v Poslanecké sněmovně skončil, protože jsem byl dost vážně nemocen, náš pravidelný styk už přestal a stal se náhodným při nějakých příležitostech. Jen říkám, že on je člověk, který nereaguje spontánně v tom smyslu, že by ho něco vyprovokovalo, promýšlí své tahy dopředu, proto si myslím, že měl nějaký záměr. Pokud chtěl upozornit na pokrytectví, tak se to nepodařilo.
Psali jsme:
Myslíte si, že to ovlivnilo pohled veřejnosti na Miloše Zemana jako hlavu státu? Protože podle průzkumů ztratil podporu i u lidí, kteří ho volili.
Musíme vycházet z toho, že nálady lidí, které se projevily v křivce důvěryhodnosti klesající a stoupající, jsou silně ovlivňovány médii, zejména Českou televizí, a pomocí určitých kampaní, které se dají zorganizovat, se to dá dost výrazně ovlivnit. Myslím, že se to stalo právě v důsledku této kampaně, že jeho poměrně vysoký stupeň důvěry na české poměry se zhoupl dolů, předpokládám, že časem se to dostane do normálu. Nemohu říci, jestli se dostane na předchozí úroveň, záleží na tom, jak se bude vyvíjet situace u nás i mezinárodní situace, protože ta také ovlivňuje, jak lidé tady reagují na určité věci. Ale spíš bych předpokládal, že nastane každodennost a v jejím rámci začnou mít význam věci, které si pozornost opravdu zaslouží. To znamená třeba to, že Miloš Zeman se snaží působit pozitivně ve fungování tripartity, že jeho zahraniční cesty mohou pomoci české ekonomické diplomacii, otvírání prostoru pro české podnikatele venku. Myslím, že tohle získá náležité ocenění, protože zatím to bylo zakryto různými mediálními šumy. Vezměte si jeho cestu do Číny, největší pozornost získal jeho výrok, že se chce učit, jak zajistit sociální stabilitu. A ještě větší význam nabylo, že letěl domů tryskáčem soukromé společnosti. To jsem také nepovažoval za příliš šťastné, ale měl jsem pro to pochopení, když jsem uvážil, jak je náročná cesta do Číny, že je tam časový rozdíl asi šesti hodin, že prezident měl bohatý program od rána do večera a po návratu měl hned oslavy 28. října plné akcí. A na nich nebyl pouhým účastníkem, ale byl ten, kdo na sobě nesl tíhu včetně projevu. Proto jsem měl pochopení, že chtěl využít tu noc k tomu, aby se vyspal. Měl to víc vážit.
Byl termín návštěvy v Číně těsně před státním svátkem zvolen dobře? Kdyby to nebylo tak těsné, nevznikl by možná problém s cestou zpátky soukromým letadlem pronajatým vlivnou finanční skupinou PPF?
Dojednat prezidentskou návštěvu v Číně asi není jednoduché. My jsme ve srovnání s Čínou někým jiným. Jiný termín asi nebyl možný. Já jsem si sám říkal, jak to Miloš Zeman vydrží. Sedmdesát let sice není tolik, ale není to zase úplně málo, a ten program byl opravdu neobyčejně náročný. Ale zvládl to, byla tam sice ta chyba na kráse, ten let soukromým tryskáčem Petra Kellnera, což byla zase příležitost pro média se na tom svézt a obsah té návštěvy v podstatě nechat stranou. I když si myslím, že návštěva Číny byla důležitá a že otevřela další možnost pro kontakty České republiky a českých podnikatelů v Číně, což není zanedbatelné, zejména proto, že role předlistopadového Československa byla mnohem větší než to, že jsme byli malý patnáctimilionový stát. Československá ekonomika, průmysl, strojírenství bylo v rámci sovětského impéria poměrně rozvinuté, i tyto československo-čínské vztahy byly poměrně rozvinuté. V prvních letech po Listopadu 89, když tu byla privatizace a názory, že s komunismem nechceme mít nic společného, tyto kontakty byly zbytečně utlumeny. A ukázalo se, třeba i v souvislosti s olympiádou a různými výstavami, že v Číně povědomí o nás stále existuje. Bylo na co navazovat a myslím, že i návštěva českého prezidenta to oživila a je to pozitivní injekce pro českou ekonomiku.
Česká republika, a zejména prezident Václav Havel, v minulých letech dávala poměrně silný důraz na lidská práva. Miloš Zeman místo toho prohlásil, že jel do Číny nikoli proto, aby poučoval o lidských právech, ale aby se učil stabilizovat společnost. Také řekl, že k Číně neoddělitelně patří Tibet i Tchajwan. Někteří kritici ho obvinili z poníženého poklonkování vůči autoritářskému režimu. Když prezident nechtěl „poučovat“, neměl o tom aspoň mlčet?
Já jsem spíš kritizoval výrok, jestli se v Číně máme učit sociální stabilitě. To mi nepřijde, protože Čína je země s miliardou tři sta miliony lidí, my jsme země s deseti miliony lidí, navíc je to jiný kulturní a civilizační svět, takže ty zkušenosti jsou jen těžko přenosné. Ale pokud jde o lidská práva, v této souvislosti respektuji stanovisko bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta, které uvedl v knize Čína náš soused v rozhovoru s německým novinářem, který v Číně dlouho působil jako dopisovatel německých novin. Helmut Schmidt měl velmi rozsáhlé styky s Čínou, byl jeden z mála, který jednal i s Mao Ce-Tungem a jeho pokračovateli Teng Siao-pchingem a Ťiang Ce-minem a dalšími ministerskými předsedy, čínskou historii studoval a tuto problematiku velmi dobře zná. A on má zásadu nevměšování. Uvedu příklad: německá kancléřka Merkelová měla v Číně mluvit o lidských právech. Myslíte si, že čínští představitelé, když slyší ji nebo Tonyho Blaira, budou se sklopenýma ušima poslouchat tyto lekce? Čína je velká země, je to mocnost, kdysi to byla Říše středu, Číňané mají obrovskou hrdost, na to upozorňoval i Henry Kissinger v knize Umění diplomacie, protože on byl strůjcem obnovení americko-čínských vztahů jako protiváhy a tehdy v 70. letech i jako oslabení Sovětského svazu. On také připomíná, že když Číňané chtějí dělat v těchto věcech určitou změnu, tak ne proto, že jim to někdo zvenčí říká, ale protože k tomu dospějí sami. Netvrdím, že se o lidská práva nemáme zajímat, že to nemáme sledovat, že nemáme poskytovat třeba podporu těm či oněm čínským disidentům, když se nemohou vrátit do země apod., ale nesmíme si představovat, že my budeme určovat, co tam je. A zároveň se přehlíží v těchto povrchních diskusích to, jak se Čína mění, a já nemám iluze o čínském kapitalismu, ten je velmi tvrdý, ale přesto to znamená, že se tam minimálně 400 milionů lidí dostalo na úroveň středních vrstev, vymanilo se z bídy a chudoby, a tím se mění jejich celkové postavení. A Helmut Schmidt dodává, že Číňané mají dneska tolik práv, kolik nikdy ve své historii neměli. Myslím, že tohle jsou faktory, které je třeba brát, a ne si myslet, že tu budeme předvádět rituální tanečky tím, že budeme kritizovat neuspokojivý stav čínských lidských práv. To je spíš záležitost, že my sami si tady potřebujeme prokázat, jak bojujeme za lidská práva, ale reálný význam toho je velmi omezený. Není také bez zajímavosti, že ti kritikové nechávají zcela stranou podmínky lidí v zemích, jako je Bangladéš, Pákistán i Indie. Indie je sice demokratická země, ale nemyslím si, že životní podmínky lidí včetně toho, že tam přes zákaz stále existuje kastovní systém, jsou lepší než v Číně, kde došlo za posledních třicet let k takovému vzestupu, jaký nemá v lidské historii srovnání s ničím.
Je to také zajímavý experiment, jak dlouho může fungovat totalitní režim a tržní ekonomika…
Podívejte se, myslím, že přízvisko totalitní režim není na místě. Já jsem ho neuznával ani pro označování normalizačního režimu, to byl autoritářský režim, ne totalitní. Ani v Číně už není totalitní režim. Kolik tam máte projevů nesouhlasu, nejrůznější kritické projevy tam existují. Tam jsou univerzity, kde je relativně svobodný proces výuky. Relativně, protože vedoucí úloha komunistické strany je uznávána, ale to je země, kde nikdy parlamentní demokracie neexistovala. My si nesmíme myslet, že náš svět je nejvhodnější pro všechny. To tak zřejmě není. Pokud jsme ty představy měli, tak myslím, že nás z té iluze vyvedlo i zavádění demokracie v Iráku po vojenské intervenci za svržení Saddáma Husajna.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
