Vy jste se nedávno vrátil z návštěvy uprchlických táborů, kde všude jste byl?
Byl jsem teď v několika uprchlických táborech. Byli jsme v Libanonu a v Jordánsku, ve dvou státech, které nesou největší tíhu uprchlické krize, které jsou blízko Sýrie a kam míří většina těch uprchlíků ze Sýrie.
Proč jste se tam vydal?
Zkontrolovat evropské finance. Protože Jordánsko a Sýrie jsou jedni z největších příjemců evropských dotací, takže nás zajímalo, jak jsou tyto peníze využity, kdo je administruje, jak je administruje…
Která koaliční strana odvádí ve vládě nejlepší práci?Anketa
A jak tedy tyto tábory hodnotíte?
Řeknu vám, že to byla síla. Prostě ty tábory byly hrozné. To byly tábory, kde se nachází nejchudší vrstva obyvatelstva. Ti bohatí jsou třeba u svých příbuzných nebo tam mají pronajaté byty a normálně tam fungují, ale tady žijí chudí, třeba různí rolníci ze Sýrie. Bydlí tam opravdu v hrozných podmínkách, na hranici chudoby, živoří tam… Proto je důležité těmto lidem přímo pomáhat. Zajímavá informace je, že tito lidé nemají zájem o přesun do Evropy. Tito lidé mají zájem o to, aby se celá věc co nejdřív vyřešila a oni se mohli vrátit zpátky do Sýrie. Takže jak někteří říkají, že bychom je měli přesunout do Evropy, protože tam žijí v nuzných podmínkách, tak to není přesně ta cesta, kterou se máme vydávat. Měli bychom se naučit pomáhat těm lidem tam, kde opravdu chtějí. Hlavně zajistit normální bydlení a zkusit najít nějakou cestu, jak by tam mohli žít…
Fotogalerie: - Tisíc migrantů denně do EU
V těchto táborech jde tedy opravdu o uprchlíky, a ne o ekonomické migranty…
V těch táborech v Libanonu a v Jordánsku – to jsou uprchlíci. Tam jsou dva typy uprchlíků. Jedni jsou ti ze Sýrie a jedni, o kterých se asi nedá úplně říkat uprchlíci, ale jsou to dlouhodobě bezprizorní lidé. To jsou Palestinci, kteří tam žijí více jak 60 let v poměrně chudých a nehostinných poměrech.
Vy jste říkal, že je to hrůza v těch táborech. Konkrétně, co nejvíc vás zarazilo?
Ty tábory vznikaly z části tak, že na malé domy byla postavena další a další patra. Takže jsme tam měli možnost navštívit třeba některé příbytky, které se rozpadaly. Kde byla narušena statika a hrozí to, že se zřítí. V řadě příbytků nenajdete pořádné vedení elektriky, není tam voda, nebo tam voda teče třeba jen dvě hodiny denně. A je to prostě velmi složité tam za těchto podmínek přežít.
A co třeba jídlo?
Tam je právě velmi důležité působení různých humanitárních organizací včetně samozřejmě mezinárodního společenství, které těm lidem dává na kartě peníze. Ty lidi to musí utratit za jídlo, není možné, aby si za to koupili něco jiného, případně jen třeba oblečení. Ta částka, kterou dostávají, je mezi 30 až 50 dolary, což je poměrně nízká částka. Také většina těch lidí chce pracovat, ale není pro ně práce. Proto je důležité, že tam působí třeba česká diakonie, která učí ty lidi například šít na stroji, nebo se snaží, aby se ti lidé nějak zabavili. To si myslím, že je velmi důležité.
Vy jste se byl už dříve podívat i v dalších zemích na uprchlické tábory…
Já jsem byl v řadě zemí. Navštívil jsem například Maltu, Sicílii, Řecko, navštívil jsem celé Pobaltí, Německo, Belgii, Nizozemí a další země. Viděl jsem ta různá zařízení ve Švédsku. Oficiální uprchlická zařízení třeba v České republice, Německu nebo Rakousku, ta jsou na hodně špičkové úrovni. Třeba ale zařízení, která jsem viděl v Calais, v „Džungli“, která vznikla spontánně, to není žádné oficiální zařízení, tak by se asi tomu, co jsem viděl teď v Libanonu a v Jordánsku dalo vyrovnat.
A třeba v těch různých zařízeních v Německu, je dostatek jídla, hygieny…?
Ano, v Německu je jídlo, hygiena a mají tam zábavný program, kde se snaží s těmi lidmi pracovat, jsou tam třeba různé dílny, hlavně se učí jazyky, práci na počítači, aby ten člověk v případě, že mu bude udělen azyl, se uměl o sebe postarat.
Objevily se i informace, že snad v některých táborech v některých zemích jsou uprchlíci i sexuálně zneužíváni. Slyšel jste něco takového právě i při své poslední cestě?
Ano, o tom jsme tam hovořili velmi často. Řada žen i dětí je tam sexuálně zneužíváno. Je tam poměrně vysoké násilí.
A zneužíváno kým?
Různými skupinami. To nemusí být jen samotní uprchlíci mezi sebou, ale mohou to být i organizované skupiny. To se třeba děje v Calais, že tam jezdí na sexuální turistiku různí úchylové z celé Evropy a že si kupují prostitutku za částku v rozmezí mezi pěti a deseti eury.
A platí to komu?
Platí to buď nějakému pasákovi, nebo to platí přímo té dotyčné dámě.
Pasákovi z řad těch uprchlíků?
Ano, ale když teď mluvíme konkrétně o Calais, tak většinou jsou to ekonomičtí migranti, kteří tam přišli za vidinou zbohatnutí, rychlého zbohatnutí. Jsou ze zemí, které jsou označovány za bezpečné. A tito lidé jsou poměrně dost dobře organizovaní. Jinak, jak se v České republice mluví o tom, že řada těch uprchlíků má mobily a nějaká vybavení, tak to třeba v Jordánsku a v Libyi nenajdete. Tam jsou ti lidé opravdu chudí. A když jdou náhodou na internet, tak tam nehledají, jak se dostat do Evropy, ale hledají tam informace o svých příbuzných, kteří zůstali v Sýrii. Co bylo pro mne překvapení, že říkali, že většina jejich příbuzných zůstala v Sýrii bez ohledu na to, jestli je tam Islámský stát nebo není, včetně křesťanů, a prostě nějakým způsobem tam žijí a existují. A to je také důležité si uvědomit. Že mluvíme o Sýrii a myslíme si, že je tam Islámský stát versus třeba nějaké proamerické nebo prozápadní skupiny, nebo různí lidé z Tálibánu, nebo Asad a jeho armáda, ale ono je tam také spousta civilistů, kteří tou válkou trpí.
Jak vůbec hodnotíte celou tu uprchlickou krizi?
Já jsem se teď mohl přesvědčit, že Evropská unie dává přes padesát procent financí na zvládnutí té uprchlické krize v Sýrii a vlastně v Jordánsku a v Libanonu. A to si myslím, že je strašně důležité. Je potřeba lidem říkat, ať opravdu, jestli můžou, tak ať si prostě dneska adoptují ty nejchudší z uprchlíků, kteří zůstávají právě v tom Jordánsku, Libanonu, v Turecku… a zkouší těm lidem pomoct. Ty lidi nechtějí nikam pryč, chtějí tam zůstat. Ale prostě nemají prostředky. A když někdo bude žít dlouhodobě bez vzdělání, nebude mít co dělat, tak potom zatouží jít jinam. Řada lidí třeba i někam odešla a zase se vrátila. Ale to je prostě jen část lidí, kteří si to mohou dovolit. Většina lidí si nemůže dovolit vůbec nic a jsou potom rádi, že nějaká humanitární organizace tam pro ně vytváří na několik hodin program.
Fotogalerie: - Imigranti v Maďarsku
Když jsme se bavili o těch uprchlických táborech v Německu. Tam jsou podle vás skuteční uprchlíci, nebo ekonomičtí migranti?
Tak samozřejmě tam jsem viděl spoustu ekonomických imigrantů. To prostě na těch lidech vidíte. To i třeba na Sicílii, kde jsem byl, tak jakmile se začnou ptát na to, kolik budou dostávat peněz, co mají za sociální výhody, jaká mají práva, jaké auto, tak to se samozřejmě dá těžko představit, že ten člověk bojuje někde o život. A těch tam bylo poměrně hodně. Ale třeba Německo teď výrazně zkracuje azylovou proceduru a podíl těch lidí, kteří neprocházejí, se neustále zvyšuje, zvyšuje se podíl lidí, kteří čekají na deportaci, nebo už byli vyhoštěni. Je to v řádech desítek tisíc osob a to je nutné také zdůraznit. A ještě je potřeba říct jednu věc, která tady v české diskuzi vůbec nezaznívá a to je vlastně otázka toho, že řada z těch ekonomických migrantů je ze států jako Kosovo, Albánie, Černá Hora, Makedonie. To prostě nejsou v žádném případě uprchlíci. Jakmile se zjistí, že ten člověk pochází z těchto zemí, tak by měl být nejdéle do pěti dnů vyhoštěn zpátky. Pokud opravdu nepředloží pádné důkazy o tom, že je politicky pronásledován.
Zvládne podle vás Evropa tak velký nápor migrantů?
Ten podíl lidí je nyní mnohem menší než třeba před třičtvrtě rokem. Takže si myslím, že ten nápor je možné zvládat. Ale budeme muset opravdu víc peněz dát na humanitární pomoc. Česká republika má třeba v Jordánsku výborné jméno, že tam za čtyřicet milionů dodala nějakou elektrickou centrálu a rozvody. Jordánsko je náš spojenec, celou dobu to tam drží, bezpečnostně zajišťuje a měli bychom této zemi pomáhat, a to nejenom dodáním nábojů, nejenom dodáním deseti milionů, o kterých rozhodla vláda. Prostě je nutné pomáhat systematicky. Máme tam výborného velvyslance Petra Hladíka, který opravdu tipuje různé konkrétní formy pomoci tak, aby tu pomoc nebylo možné rozkrást. Je důležité pomáhat přímo v těchto oblastech. Tam ten běžný uprchlík má třicet až padesát dolarů měsíčně. Ale Islámský stát tam chodí s nabídkou, že těm lidem nabízí až tisíc, když půjdou za něj bojovat. Samozřejmě, že to nikdy nedostanou, většina těch lidí se nedožije jednoho měsíce, tedy výplaty toho žoldu. Nicméně u těch chudých vrstev to poměrně jakoby rezonuje a to jsou ty nejzranitelnější skupiny. Ty mohou vlastně i v té válce dál a dál pokračovat, protože těch lidí je třeba v Libanonu přes milion, milion a půl a v Jordánsku přes 700 tisíc.
Psali jsme:
Tomáš Zdechovský
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
