Vy jste strávila za katedrou 35 let. Když se ohlédnete zpět, jak by se dalo srovnat období, kdy jste začínala se závěrem vaší kariéry ve školství? Jaké změny byly viditelné, ať už se to týká chování dětí, jejich výsledků nebo přístupu učitelů?

Domnívám se, že doba komunismu byla po stránce učení produktivnější a lepší, protože děcka poslouchala a chtěla se učit. Neměla naprostou jistotu, že se dostanou tam, kam chtějí. Ideologie byla samozřejmě zoufalá, ale já jsem zažívala situaci, kdy jsme všichni věděli, kdo je tzv. nepřítel. Věděli jsme, jak reagovat, a také děti rychle pochopily, na které straně kantor stojí. Učila jsem i historii a vždycky záleželo na osobnosti kantora, jakým způsobem ji vykládal. Samozřejmě nešlo vykládat, že komunisti jsou hajzli. Ale já na toto období vzpomínám i pozitivně, jako na dobu, kdy se mi dobře učilo, děcka byla chtivá se učit. Po revoluci jsem šla do Spolku přátel angažovaného učení a tam nás seznámili s jiným způsobem výuky, což bylo super. Jenže to bylo jen na krátkou dobu. Děcka byla nadšená, ale ředitelé chtěli klasický přístup.

Pak se atmosféra nějak zlomila a do dneška si děcka myslí, že demokracie je o tom, že si mohou dělat, co chtějí, že se jich rodiče zastanou a kantor je naprostá nula.

Kantor nic nesmí. Když děcko kouří sto metrů od školy, nesmí na to reagovat. To dřív neexistovalo. Dřív jsme výchovu dělali i za „škamny“ školy. Působil jakýsi přirozený respekt. Možná že se mi dřív učilo líp i proto, že jsem byla mladá, měla jsem chuť do nových věcí, kvantum nápadů a co jsem chtěla, jsem si probojovala i za komunistů. Pak už ke konci jsem odcházela znechucená. Kromě poznámky jsem nesměla udělat vůbec nic. Děcka se chovala stylem: Je mi to jedno, stejně se na každou střední školu dostanu. Možná si teď někdo pomyslí, že propaguju komunismus, ale to pozor, to v žádném případě ne. Mám na mysli přístup, morálku, zodpovědnost. Každá doba má něco do sebe. Tato je velmi amorální, těžká a více individualistická než dříve. Samozřejmě kdybych byla mladá, třeba ocením více to, že mohu učit svobodněji. Jenže školství dnes ztratilo osnovy, má školský vzdělávací program a rámcový vzdělávací program a úroveň klesá.

Proč by měla úroveň výuky ve školství klesat?