Kdo je vítězem komunálních voleb?Anketa
Lídryně strany Bratři Itálie, vítěz nedělních parlamentních voleb, Giorgia Meloniová je mediálním mainstreamem označována za zástupkyni „extrémní pravice“, a rozebírají se neofašistické kořeny jejího hnutí. Italští voliči se do ní přesto „zamilovali“. Jaké jsou důvody a kořeny jejího politického úspěchu?
Její úspěch byl zaručen především faktem, že dokázala dobře využít ve prospěch své strany neutěšenou situaci v Itálii a zůstala v opozici, když bylo jasné, že ze své pozice nemůže ovlivnit žádné rozhodnutí vlády, i kdyby byla uvnitř.
Má svoji stranu pod kontrolou a je známá svým teatrálním a hodně hlasitým projevem, který se samozřejmě nespokojeným a sociálně slabým občanům líbí.
Tím, že preferovala růst své strany před účastí na eventuálním snižování dopadů v té účelové překlenovací vládě, tak si mohla dovolit nekompromisně hlásat (pouze hlásat) svůj program.
Strategie se povedla, protože kdyby byla také ve vládě (v jakékoli vládě), tak by tohoto čísla nedosáhla. Ve velké většině šlo o protestní hlasy. Jinak mainstream se vždy snaží očernit kohokoliv, kdo není Radical Chic...
Meloniová již před lety byla ve vládě Silvia Berlusconiho ministryní školství, nejmladší ministryní v historii, pak jeho hnutí opustila. Teď mají spolupracovat ve společné vládě, když navíc soupeřili o stejné voliče. Nebude to problém?
Všichni předpokládáme, že vzájemná spolupráce nebude představovat takové překážky, kterým musela například čelit Lega ve vládě s Hnutím 5 hvězd. Jak Lega, tak Forza Italia se budou chtít se svými procenty plně angažovat, a tak i Meloniová se bude muset naučit určitým kompromisům.
Dle dostupných informací se spolupráce začíná formovat. Je to o diplomacii a kompromisu, Italové jsou již unavení z neustálých neshod a chtějí mít už konečně vládu na celé volební období. To, že byla Meloniová v minulosti u Berlusconiho ministryní pro mládež, dle mého velký problém nepředstavuje.
Psali jsme:
Měla na rozhodování voličů nějaký efekt „varování“ přicházející z Bruselu, když to poslední od Ursuly von der Leyenové bylo velmi ostré?
Osobně si myslím, že voliči středopravé koalice (v Itálii jsou tyto definice stále aktuální) a antisystémových hnutí již byli rozhodnuti, ale prohlášení výše jmenované osoby bylo každopádně viděno jako velice urážlivé a neakceptovatelné.
Pro Italy to vyznělo jako vyhrožování a vměšování se do vnitřních záležitostí země! Samozřejmě že někteří občané, patřící ke středolevému bloku, byli slovy von der Leyenové nadšeni.
Novou vládu má utvořit pravicový blok. Český čtenář zná lídry těchto uskupení, ale nejspíš mu není úplně srozumitelné, v čem se jednotlivé strany liší svou agendou…
Tyto strany se shodují v základních bodech, jako je například podpora tradičních rodinných hodnot a boj proti nelegální migraci atd.
Zásadním rozdílem je v této středopravé koalici ten, že Salviniho Lega je „autonomista“ (prosazuje rozpočtovou autonomii krajů) a ostatní ne.
Další důležitý bod je ten, že Salviniho Liga je pro okamžitou investici 30 miliard do dluhu na pomoc občanům na zaplacení energií a na záchranu italského výrobního systému a ostatní v koalici jsou proti. Salvini to říká již dva měsíce a oni mu odpovídají ne, že prý se musí počkat, co Evropa atd.
Takže pokud se tedy Evropa nepohne, riskuje se v Itálii 1 milion pracovních míst, zavřené obchody, továrny a farmy... To je velice důležité téma Ligy a vzhledem k dnešní situaci je vyřešení zdražování to, co lidé od vlády očekávají.
Takže tu máte Meloniové stranu Fratelli d´Italia, což je neokonzervativní, silně proatlantická strana a Meloniová je také členkou Aspen Institutu. Pak je zde pronárodovecká konzervativní Salviniho Liga a Berlusconiho liberální strana Forza Italia.
Psali jsme:
Když už o tom mluvíme, pojďme si vysvětlit, jak funguje italský volební systém z hlediska stran a jejich sdružování do „bloků“. Proč vůbec takové bloky dopředu uzavírají?
Tato středopravá koalice (cdx-centro destra) byla založena v roce 2016, již před volbami 2018, a to za účelem boje proti středolevému slepenci a jejich dalších progresivistických a proimigračních partnerů. Tato koalice funguje pro zmíněný účel v parlamentních a zároveň senátních volbách. Někde se použila i při volbě hejtmanů, ale není to podmínkou. Na komunální bázi spolupráce v tomto smyslu není, tady když má strana hodně lidí, tak si vytvoří navíc ještě jednu anebo i několik dalších kandidátek pod názvy občanských sdružení.
Liga severu, dominantní pravicová strana minulosti, letos příliš neuspěla. Zatímco Bratři Itálie získali přes 25 procent hlasů, Salviniho formace méně než 10. Čekal se takový rozdíl? A kde jsou jeho příčiny?
Po pravdě řečeno nikdo z Ligy nečekal tak nízké procento. Vědělo se, že vstupem do Draghiho vlády se riskuje ponížení, ale jak jsem již v minulosti vysvětlovala, Liga si vybrala jako prioritu občany – na úkor vlastní strany a u Meloniové byla prioritou vlastní strana.
Takže Liga vlastně platí už jen za to, že se Draghiho vlády účastnila, i když tam spíše fungovala jak trn v patě a zmírňovala následky, nemajíc majoritu. Dále platí za nešťastné mediální působení některých exponentů spojené s otázkou covidových nařízení a povinné vakcinace (posledního hlasování o této povinnosti pro různé kategorie a lidi od 50 let se celá Liga zdržela). U Ligy bylo zvykem se často s občany při mnoha příležitostech scházet. Takže období minulých dvou let bylo pro Ligu z uvedených důvodů na parlamentní úrovni velmi nepříznivé.
Na druhou stranu, efektivní řídicí sílu na komunální bázi má Liga mnohem větší v podobě 800 starostů a 5000 zastupitelů.
Mohly by vzniknout nějaké komplikace při sestavování vlády? Ať už při vyjednávání, nebo v prezidentském paláci, když hlava státu v nedávné minulosti velmi usilovala o udržení minulé levicové proevropské vlády?
Tak to je dobrá otázka a také si ji momentálně všichni pokládáme. Je vidět, že vítězství středopravice způsobuje na evropské úrovni obrovskou „bolest žaludku“, např. bývalý francouzský prezident Francois Hollande na svém twitteru napsal: „Vítězství krajní pravice v Itálii je hrozbou pro základní práva a také rizikem paralýzy pro Evropu. Je to varování. V politickém zmatku a se zrušením stran se to, co se stane v Itálii, může odehrát ve Francii.“
Takže na to, jak se zachová italský prezident a co se bude dít, si budeme muset ještě chvilku počkat. V každém případě je zde jasný vítěz, a tím je středopravá koalice.
Co můžeme od nové vlády očekávat z hlediska programu? Dojde skutečně k tak zásadním změnám, které jedni avizují, a druzí se jich obávají?
Zásadní společnou změnou je hlavně téma, které bylo vyslyšeno s evidentním nadšením, a to je nezavádění greenpasů jako v minulém období, nebude očkovací povinnost, budou chráněna osobní práva a svobody. Na to se mnoho z více než 90 % očkovaných mě osobně ptalo, protože nechtějí jít na tu 4. dávku. Bude se řešit otázka alternativních zdrojů energie, jako je například jaderná energie nejnovější generace, která je nejbezpečnější a nejlevnější, formou energie certifikované Evropou. Itálie jadernou energii nemá, protože pokrok tohoto a jiného typu blokovali milovníci Green Dealu – především Zelení a 5 hvězd...
Jedním ze zásadních programových bodů Meloniové, který ale byl před volbami trochu relativizován, bylo vystoupení z eurozóny. Jak moc velké téma v Itálii je odstoupení od eura?
Italové by si ve velké většině přáli návrat k vlastní měně. Jak se jednou dostanete do eurozóny, tak se z té pasti jen tak nedostanete, a tím více, je-li stát zadlužený.
Jestli se dá tedy země, která ztratila vlastní měnu, a tím i suverenitu, ještě státem nazývat? Já bych řekla, že kolonie v eurozóně již plní pouze funkci exekutora pro centrální evropskou banku, a to na vlastních lidech. V České republice by si vlastní měny měli lidé opravdu moc vážit.
Často je při debatě o nové vládě zmiňováno též téma Ukrajiny. Meloniová Kyjev podporuje, zatímco u dvou dalších koaličních partnerů to tak jednoznačné není. Vyjasněme si – jak moc zásadním tématem (a tedy případnou překážkou spolupráce) v Itálii téma ukrajinské války je?
No je to opravdu ošemetné téma. Meloniová, jak jsem již poznamenala, je silně proatlantická a nechce kvůli Ukrajině být slabým článkem v NATO, a proto podporuje posílání zbraní na Ukrajinu a sankce pro Rusko.
Salvini s ní měl v tomto tématu jisté rozpory a říká, pokračujeme s pomocí ukrajinskému lidu, ale také že sankce mají plnit smysl, ale to se právě neděje, jelikož se to táhne už sedm měsíců a vypadá to tak, že ty sankce porážejí na kolena spíše italské důchodce a občany, kteří po zdražování nemají peníze na zaplacení účtů.
Jak Salvini, tak i Berlusconi jsou v tomto tématu opatrnější a oba preferují diplomatickou cestu a té bude hodně potřeba právě ve společné vládě a nejenom u tohoto citlivého tématu.
Psali jsme:
autor: Jakub Vosáhlo
