Souhlasíte s rozhodnutím Ústavního soudu, že hotel měl právo odmítnout klienty z Ruska, protože neodsoudili anexi Krymu?Anketa
V roce 2014 odmítl ubytovat ostravský hotel Brioni dvojici ruských turistů, respektive po nich požadoval podepsání prohlášení, že odsuzují okupaci poloostrova Krym. Soudce Ústavního soudu Vojtěch Šimíček nyní přišel ve svém nálezu (schváleném většinou senátu ÚS, který věc projednával) s názorem, že takové jednání podnikateli nelze vytknout, protože podnikání nemá být jen zdrojem zisku, ale také dalšího uspokojení podnikatele, například toho, že v jeho rámci bude „politicky působit“ a „přispívat k obecnému dobru“ (citováno z nálezu). Souhlasíte s tím, aby byla do běžných spotřebitelských vztahů takto zatahována politika?
Ústavní soud má 15 soudců, ale pro tento nález byli jen dva – Vojtěch Šimíček a Kateřina Šimáčková, protože rozhodoval tříčlenný soudní senát a další soudce Ludvík David byl proti. Kdyby dostal věc jiný senát nebo ji Ústavní soud řešil v plénu, nález by přijat nebyl. Zda někdo vyhraje či prohraje je výsledkem rulety, kterému soudnímu senátu věc připadne. Ústavní soud není chrámem spravedlnosti a práva, ale kasinem, kde náhoda rozhodne o osudu lidí.
Zatahování politického boje do poskytování služeb lidem nepodporuji. Ústavní soud stranil podnikateli-hoteliérovi. Jsem na straně Nejvyššího správního soudu, který stranil spotřebiteli. Dle V. Šimíčka mohou být lidé vykázáni z prodejny potravin, protože kvůli rohlíkům nechtějí podepsat určitou petici. Ale kdo nabízí potraviny, moravské víno nebo ubytování, si dobrovolně vybral uspokojovat tyto potřeby lidí a nemá to podmiňovat nějakou politickou aktivitou. Kdyby hoteliér stanovil, že podmínkou ubytování je, že si každý koupí povinně jeho knihu básní, je to porušení práv spotřebitele. Toto je podobný případ.
PŘEČTĚTE SI CELÝ NÁLEZ VOJTĚCHA ŠIMÍČKA
Z nálezu vyplývá, že pokud zákazník nesdílí hodnoty a politické postoje, které deklaruje provozovatel, může jednoduše jít jinam. Co říci na tento přístup?
V tomto Šimíčkovu nálezu nevěřím. Z nálezu čiší, že politická orientace hoteliéra je obdobná jako soudce Vojtěcha Šimíčka. Kdyby jiný hoteliér odmítl ubytovat Američany, pokud nepodepíší nesouhlas s tím, že v rozporu s mezinárodním právem USA zaútočily v roce 1999 na Jugoslávii a roku 2003 na Irák, nemyslím si, že by u tohoto senátu Ústavního soudu uspěl. A což kdyby nějaký hotel dával jako podmínku pro své služby, že židovští turisté podepíší nesouhlas s okupací Golanských výšin či Západního břehu Jordánu. To by teprve byla mela.
Uvedu jiný příklad; v mnoha moravských obcích a krajích žijí příslušníci moravské národnosti a ze zákona by zde měl být zřízen výbor pro národnostní menšiny. Přesto tak kraje usnesením odmítly učinit. Podle Šimíčka a Šimáčkové usnesení zastupitelstva prý není rozhodnutím a odmítli příslušníkům moravské národnosti poskytnout ústavní ochranu. Kdyby se věc týkala jiné národnosti, například romské či německé, jsem přesvědčen, že by jejich rozhodnutí bylo opačné.
Vojtěch Šimíček a Kateřina Šimáčková hlasovali pro nález. Takto společně besedovali v Knihovně Václava Havla
Je představitelné, že si zákazník bude přede dveřmi provozovny studovat, jaké politické postoje aktuálně vyznává provozovatel a zda může vstoupit?
Pro mne je to hloupá představa. Ústavní soud se za tuto představu postavil.
Soudce Šimíček se dokonce pustil na pole krásné literatury, když odmítl politicky neutrální přístup hostinského Palivce z Haškova Švejka slovy, že daleko bližší je mu humanistický přístup doktora Galéna z Čapkovy Bílé nemoci, „kdy tento lékař odmítne vydat jím vynalezený lék potírající smrtelnou nakažlivou nemoc všem, kteří jsou schopni ovlivnit zastavení agresivní války. V jedné scéně proto uvádí: ‚Já léčím jen chudé. Chudí nemohou nic dělat, ale ti druzí, ti mohou spíš prosadit, aby už nebyly války. Na ně se víc dá, pane. Mají větší vliv. Řekněte jim, aby všichni užili svého vlivu‘.“ Co říkáte na takový „ideový“ výklad podnikání?
Kdyby to dnes doktor Galén učinil, byl by to trestný čin a Ústavní soud by ústavní stížnost takového doktora odmítl. Ovšem doktor Galén neměl státní mocenskou pozici. Soudce V. Šimíček ji má. A v tom je rozdíl. Kdyby Šimíček svůj rozbor krásné literatury vtělil do článku, byl by to zajímavý text. Pokud jej dá do svého nálezu, vyvolá mocenské důsledky. Prostě dávám přednost státu, kde podnikatelé nemohou nutit spotřebitele vázat své služby na nákup jiného zboží, které zákazník nechce. A kde je nemohou ani nutit podepisovat petice.
Soudce Ludvík David sepsal minoritní stanovisko, ve kterém namítá, že jakákoliv perlustrace zákazníka je narušení jeho důstojnosti, což je v rozporu s hlavními zásadami spotřebitelského práva. Souhlasíte s tím?
Ano. Ludvík David byl v senátu v menšině. V plénu Ústavního soudu by byl součástí většiny.
Soudce Šimíček také tvrdil, že státní občanství není možné zařadit mezi vlastnosti chráněné antidiskriminačním právem, podobně jako je tomu třeba u rasy, genderu nebo náboženského vyznání. Důvod je prý ten, že rozlišování osob podle státní příslušnosti je standardní například v celním či migrační řízení. Co jako právník říkáte k tomuto přístupu?
Pro mne je to přístup, který Ústavní soud zaujímá pod heslem: „Komu chceme pomůžeme, komu nechcem, nemůžeme.“ Ústavní soud jednou určitá kritéria použije tak, a jindy jinak, podle toho, zda chce konkrétnímu účastníku vyhovět, či ne. To mi vadí. Právo má být obecné a bez ohledu na osoby. Proto je bohyně Spravedlnost zobrazována se zavázanýma očima.
Na nálezu soudce Šimíčka mě ale nejvíce zaujal názor, že při posuzování politického působení podnikatele na zákazníka nemáme brát v úvahu primárně formu, ale obsah. Takže není podstatné, zda vám podnikatel jen nabídne letáček, nebo vás nutí podepisovat nějaké prohlášení, ale důležitější je, jaký bohulibý záměr prosazuje. To mi přijde jako trochu svérázné pojetí spotřebitelského vztahu…
To jsou otevřená vrátka pro subjektivní rozhodování. Zastávám jasné cesty. Jsem proti spojování obchodu a politických petic. Pokud však tuto cestu uznáme, tak ať si každý dělá petici, jakou chce. Soudce Šimíček si však uzurpuje skrze svoji mocenskou funkci určovat, která petice bude dobrá, a která špatná. To je prostor pro mocenskou svévoli. Soudce stejně jako policista reprezentuje státní moc a státní moc má být v tom, co je společenské dobro, zdrženlivá.
Je v pořádku, když soudce napíše článek, co je podle něj politicky dobré a co je špatné, ale pokud to chce stanovit skrze svou mocenskou represivní pozici, zneužívá moc. Ze stejných základů o prosazování obecného dobra skrze stát vycházel Jean-Jacques Rousseau, ale i nacistické a komunistické totalitní režimy, které se snažily vnutit své vidění dobra lidem i proti jejich vůli.
autor: Jakub Vosáhlo
