V Las Vegas se odehrál masakr, kdy šílenec střílel z hotelového pokoje na účastníky koncertu. Je spousta mrtvých a zraněných. Je proti tomuhle nějaká obrana, když jsem v sále a někdo na nás shora střílí? Mám se přikrčit, snažit se schovat za nějakou zábranu, nebo co nejrychleji běžet pryč? Co poradíte?
Pokud můžu opustit místo, co nejrychleji tak udělám. Když se nemohu rychle dostat k nějakému východu, aspoň snížím svoji siluetu. Jdu k zemi, a pokud mám šanci zjistit, odkud útok směřuje, abych tam měl nejmenší siluetu. Což znamená zpravidla si lehnout, když je to větší vzdálenost k tomu místu. Anebo se dostat za nějaký kryt. Za takový, který by tvořil dostatečnou překážku před střelbou.
Za nějaký sloup...
Jistě. Za sloup, za zídku, za něco podobného.
Vzít nohy na ramena je samozřejmě první, co člověka napadne. Ale ve velkém davu to nemusí být tak jednoduché...
Dobrá rada je drahá, a jestli vůbec taková rada existuje v takovýchto momentech.
Což potvrzuje fakt, že mezi oběťmi byli údajně i policisté, kteří ve svém volném čase navštívili tento koncert. A to jsou trénovaní lidé...
Někdy je těžké nějakou radu zrealizovat.
Tohle je asi hlavně práce pro elitní policejní jednotky, aby podobného střelce co nejrychleji zlikvidovaly?
Tam je i někdy těžké poznat, odkud ten člověk střílí. I pro vycvičeného člověka. Může to nějakou dobu trvat. Zvláště v prostředí, jako je Las Vegas. Kde je vše barevné, všude to bliká, je to v noci a na koncertě. To znamená odlesky okolo, spousta světel. Je velmi obtížné podle záblesků identifikovat, odkud se střílí.
Vy jste velký odpůrce evropské vyhlášky o zbraních. Nejsou ale USA druhým opačným extrémem, kde jsou podmínky k získání zbraně vzhledem k historickým tradicím příliš benevolentní?
Rozhodně tady v České republice neusilujeme o nějakou liberalizaci, jaká je v některých státech USA, kde skutečně prověření těch lidí je minimální. Nechceme sem tahat nějaký Divoký západ. U nás je situace naprosto jiná. Ale ještě k tomuto případu – je otázka, zda střelec měl většinu zbraní legálně. Střelba byla plně automatická, to znamená dávkami. V USA jsou velmi rozdílné zákony v jednotlivých státech. Někde nemůžete, jako ve Velké Británii, pomalu nosit nůž v kapse. Protipólem je, že v některých státech USA je tento zákon velmi liberální a prověrka je taková, že takový člověk by v České republice legálně zbraň mít nemohl. Samozřejmě, že ilegální zbraně – to je problém celého světa. Je jich násobně víc než těch legálních. Jsou hlavně ve státech, kde restriktivní zbraňová politika je největší. Takže opakuji – rozhodně nestojíme o podobné liberální zbraňové zákony, které mají některé státy USA. Někteří držitelé zbraní v těchto státech by se u nás k legální zbrani nemohli nikdy dostat. My máme zákony liberálnější než v některých zemích, kde nesmíte mít ani kladivo či šroubovák. Ale dostatečně přísné, aby se ke zbraním dostávali jen lidé prověření. Chceme proto zachovat naše zákony, které – jak stále častěji uznávají i v zahraničí – patří k tomu nejlepšímu, co v legislativě ohledně zbraní vzniklo. Jsou dostatečně náročné, tak aby se nepovolaná osoba nedostala legálně ke zbrani. Jsme šestou nejbezpečnější zemí na světě. Lidé tu nosí pro svoji obranu legálně držené zbraně již téměř třicet let a žádné problémy to nepůsobí. Na rozdíl od jiných států, kde jsou velmi přísné zbraňové zákony. Za zbraň je tam považováno skoro všechno a kriminalita je tam na vzestupu. Chceme jen zachovat naši cennou legislativu, kterou nám svět závidí. Abychom jsme si ji neničili kvůli nesmyslnému hloupému diktátu ze zahraničí. My Češi jsme velmi citliví na diktáty ze zahraničí, protože jsme prodělali dvě nelehké okupace a víme, co je to nesvoboda. Není to jen o zbraních. Ale také o svobodě a lidských právech. A o tom, jestli nám budou ze zahraničí servírovány další a další nesmysly. Dnes je to o zbraních, včera to bylo o zahnuté okurce, pomazánkovém máslu a kdoví, co to bude příště. Ještě k těm zbraním. Zbraň sama nevraždí. Musí ji držet člověk. Zbraň je vždy taková, jaký je člověk, který ji drží v ruce. Není zlá ani dobrá. Píše se o malérech se zbraněmi. Ale už se nepíše, kolik životů naopak zachránily. Někdy i tím, že se jenom objevily na scéně. Že daleko slabší osoba – nemohoucí se jinak bránit – na protivníka jenom namířila či případně vystřelila do vzduchu. O takovýchto případech se statistiky nevedou a v médiích se o nich bohužel píše jen zřídka nebo vůbec.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
