Útok 11. září provedli Američané sami, pád Dvojčat nezpůsobila dopravní letadla a USA pomohly vzniku Islámského státu, říká znalec Blízkého východu

Při invazi USA v Iráku i při takzvaném arabském jaru se hovořilo o tom, že se má na Blízký východ přinést demokracie. K čemu zasahování USA a Západu vedlo?

Nejprve se zmíním o některých atributech výkonu státní moci na Blízkém východě. Arabské země mají své zvyklosti výkonu politické moci, které jsou po staletí ustáleny tím, že hlavou exekutivy – zpravidla je to monarcha nebo prezident – je takzvaný ra´is al-masíra neboli „vůdce pochodu“. A to je člověk, který je zpravidla volen a potvrzován ve svém úřadě aklamativně, o jehož postavení se zpravidla nikdy moc nediskutuje. Všichni ostatní mohou být kritizováni, ale ra´is al-masíra nikoli.

Pokud se podíváme na sekulární arabské režimy, které se staly hlavním terčem takzvaného arabského jara, to znamená Libye, Egypt, Sýrie, do jisté míry Irák – na ten to přišlo kvůli americké invazi již o několik let dříve, tak v zásadě arabští vůdcové, kteří tam vládli, nevládli o nic méně demokraticky, než vládnou monarchové v Saúdské Arábii, Kataru, Kuvajtu a Spojených arabských emirátech, kteří Američanům nevadí. Takže pokud voláme po zavedení demokracie a lidských práv na Blízkém východě, musíme si položit otázku, proč se to má týkat pouze sekulárních režimů, které se stavěly proti islamismu, a proč se Spojené státy z nějakého důvodu vyhýbají této otázce u monarchů arabských zemí.

Pokud se díváme na výsledky takzvaného arabského jara, tak vidíme, že v Maroku, které bylo tradičně baštou roajalistické strany, která bez problémů vítězila v každých volbách a měla přes 60 procent hlasů, došlo k prudkému nárůstu islamistické strany. Roajalisté se museli po posledních volbách spojit s islamisty, aby vůbec mohli sestavit vládu. Alžírsko vynechám, protože to je zvláštní zóna pod ochranou Spojených států a Francie. Tunisko se zmítá v nepokojích občanských i vojenských již po tři roky. Libye je takzvaný padlý stát, failed state, je rozdělena na několik regionů a jednotlivé kmenové gangy prodávají ropu na vlastní pěst. Egypt se ještě nevzpamatoval a nebýt silné armády, tak by se nevzpamatoval nikdy. V Egyptě to dopadlo, zaplať Bůh, tak, že od moci byli odstaveni důstojníci vzdušných sil a převzali si to důstojníci pozemních sil. Pokud jde o Sýrii, tak země je rozvrácená občanskou válkou v podstatě stejně jako Irák. Je to země, kde se centrální vláda zoufale snaží zajistit nějaká bezpečná útočiště pro obyvatelstvo a na zbytku území se prohánějí různí islamisté a šílenci. Takže toto jsou výsledky, kterých bylo dosaženo v procesu arabského jara, jež Západ podporoval a jež Američané podporovali politicky a sponzorovali finančně.

Nyní Spojené státy bombardují jednotky Islámského státu. Objevují se ale informace, že někteří bojovníci Islámského státu byli vycvičováni v jordánských vojenských výcvikových táborech ve spolupráci s americkou tajnou službou CIA jako takzvaná demokratická opozice proti syrskému prezidentu Asadovi. Je tato informace relevantní? Hrály při vzniku Islámského státu roli USA, případně někteří spojenci Američanů?

Začal bych trochu šířeji než jen povídáním o výcvikové základně v jordánském Safawi. Působil jsem dlouhá léta v západním Iráku a východní Sýrii a tu krajinu dobře znám. Je to přehledná krajina bez jakýchkoli masivních horstev a aridní, bez vegetace. Znám lidi, kteří tam žijí. V podstatě to jsou buď nomádi, kteří se živí chovem dobytka, nebo drobní zemědělci. Samozřejmě v údolí řek Eufrat a Tigrid je zemědělství intenzivnější. Ta krajina je naprosto přehledná, čili není možné, aby v této krajině, která byla do roku 2011, tedy těsně před vypuknutím takzvaného arabského jara, ve zvláštním režimu americkou zvláštní vojenskou zónou obsazenou sborem americké námořní pěchoty, aby tam vznikla skupina několika tisíc, teď Spojené státy říkají, že několika desítek tisíc, bojovníků, aniž by o tom nevěděli Američané. K něčemu takovému potřebujete obrovskou infrastrukturu, logistiku. Jsou vycvičeni, vyzbrojeni, logisticky zajištěni, zaplaceni.

Takže si kladu otázku, jak to vlastně Američané s tím Islámským státem měli od samého počátku, protože neudělali nic proti tomu, aby zabránili jeho vzniku. Naopak udělali všechno pro to, aby jeho vzniku pomohli. Minimálně nikoho neinformovali, že tam něco podobného vzniká.

Co se týče výcvikové základny v jordánském Safawi, tak tato základna byla zřízena se souhlasem jordánských autorit, byla pravděpodobně pod kontrolou saúdské zpravodajské služby a byli tam cvičeni takzvaní bojovníci za mír a demokracii a lidská práva v Sýrii. Role CIA tam byla diskutována na několika místech. Dokonce ji přiznala i americká místa, existují na to zdroje, ze kterých je možné tuto informaci ověřit. Podle našich informací základna v jordánském Safawi byla uzavřena koncem roku 2012, začátkem roku 2013 na základě protestů jordánských zákonodárců. Nicméně toto byla jedna základna, o níž se to ví a o níž se to dostalo na povrch.

Samozřejmě, že existovala celá řada dalších různých zařízení. Abu Bakr al-Baghdadi, vůdce Islámského státu, který sám sebe nazval chalífou, byl údajně šest let vězeň v americkém detenčním zařízení Camp Bucca na jihu Iráku, kde se údajně pod vlivem spoluvězňů radikalizoval. Člověk si musí klást otázku, zda se neradikalizoval někde jinde a pod vlivem někoho úplně jiného.

Kdo tedy Islámský stát stvořil? Bez čí pomoci by nemohl existovat?

Podle všech informací ISIS je jak ideologicky, tak finančně i strukturou velitelskou přímo řízenou organizací saúdsko-arabské zpravodajské služby. To je známo na základě výpovědí zajatých bojovníků ISIS. Ti vypovídali, že jejich chain of command sahal k princi Abdul Rahman al Faisalovi, který je bratrem saúdského ministra zahraničních věcí a bratrem saúdského ministra vnitra. Ten je údajně vrchním velitelem vojenských struktur Islámského státu.

Samozřejmě sama saúdsko-arabská zpravodajská služba byla do poloviny letošního roku řízena nechvalně známým princem Bandarem bin Sultánem al Saudem, který byl 14 let velvyslancem Saúdské Arábie ve Spojených státech a je blízkým přítelem rodiny Bushů. Je to člověk, který se neštítí nikoho a ničeho. Před konáním olympijských her jel vyhrožovat prezidentu Putinovi do Moskvy a nabídl mu, že Saúdská Arábie bude odebírat ruské zbraně, pokud se Ruská federace zřekne podpory syrského prezidenta Bašára Asada. Takže podle mých informací byl Islámský stát stvořen saúdskou zpravodajskou službou minimálně při vědomí, ne-li za velmi významné asistence Spojených států amerických.

V americkém tisku se objevila informace o tom, že 11. září 2001 hráli roli saúdsko-arabští diplomaté, právě zmiňovaný bývalý velvyslanec v USA Bandar bin Sultán. The New York Post vydal před Vánoci článek o tom, že únik z oficiální zprávy vyšetřovací komise k 11. září podává nezvratné důkazy o zapojení vládních činitelů, diplomatů a tajných služeb Saúdské Arábie do teroristických útoků. Do útoků bylo podle reportu přímo zapojeno saúdské velvyslanectví ve Washingtonu a konzulát v Los Angeles. Únosci letadel a teroristé z Al-Káidy měli prý dostávat od politiků Saúdské Arábie logistickou podporu a finance. Navíc rodina Bushů měla přátelské vztahy s rodinou bin Ládinů. A členové této rodiny dle amerických médií odletěli z USA dva dny po 11. září. Co říkáte těmto informacím?

Nechci se pouštět do spekulací. Jedna věc je ale jistá, a to, že pád budov Světového obchodního centra v New Yorku i poškození budovy Pentagonu ve Washingtonu rozhodně nebyly způsobeny dopravními letouny. To, co jsme v přímém přenosu viděli, bylo všechno možné, jenom ne útok unesenými dopravními letouny. Jak vyplývá ze simulací i z výpovědí zkušených pilotů dopravních letounů, s letounem se nedá letět po takové trajektorii, jak bylo zveřejněno americkou Federal Aviation Administration, protože ty letouny dříve, než by narazily do čehokoli, by se ve vzduchu rozpadly. Z analýzy „stressu“ zcela jasně vyplývá, že ty letouny nejsou konstruovány na takový způsob letu, ke kterému 11. září 2001 mělo dojít. Pro mě zůstává od samého počátku 11. září jedním velkým „inside jobem“, který sloužil jako prekurzor k rozpoutání všech možných intervencí pod různými záminkami od Afghánistánu až po bombardování východní Sýrie bez souhlasu Syrské arabské republiky.

Co se týče osoby prince Bandara bin Sultána al Sauda řečeného „Bandar Bush“, tak jeho velmi blízké vztahy s rodinou Bushů, ať už to byl George Bush starší či George Walker Bush mladší, jsou dostatečně známy. Probíhaly tam velmi úzké konzultace a koordinace. A princ Bandar byl hlavním styčným důstojníkem mezi saúdskou královskou rodinou a Spojenými státy. Nakonec to ale není až zas tak nic podivného, protože USA jako země protestantská mají k wahhábismu a saláfismu velmi blízko. Wahhábisté a saláfisté také neuznávají žádné zvyklosti, žádné paralely, žádnou pozdější jurisprudenci ke svému náboženství. Uznávají pouze tu knihu. V případě protestantů je to Bible, v případě wahhábistů je to Al Koran.

Spojené státy říkají, že Írán je hrozbou pro demokracii a hrozbou pro bezpečnost. Varují před tím, že se Írán stane jadernou velmocí. Jaká je role Íránu? Není tam více aspektů? Není případná snaha mít jaderné zbraně logickou obavou, když jsou Peršané obklopeni Araby? Šíité v sunnitském moři? Nehraje tam roli, že Írán nechce obchodovat ropu v dolarech, čímž podkopává pozici petrodolaru a dolaru jako světové rezervní měny? Další věc je, že Sýrie je spojencem Íránu, Írán dodává důležité suroviny Číně, čili útokem USA proti Sýrii může jít o oslabení Íránu a následně Číny...

Celá íránská otázka je velmi komplexní a složitá, ale pokusme se ji zjednodušit na několik základních bodů. Írán je pohádkově bohatá země s ohromným nerostným bohatstvím, které se odtamtud musí jenom nějak dostat. Může se dostávat směrem k Číně, ale přes americký Pákistán nebo Afghánistán, nebo přes americkou Střední Asii. Do Evropy se nějak musí prodrat přes amerického spojence Turecko nebo, jak se mu v nedávné době nabízelo, přes Irák – Iráku vládne šíitská strana – a Sýrii. To se samozřejmě nelíbilo Saúdům a Katařanům, kteří chtějí být těmi, kdo bude dodávat Evropě energetické zdroje, a proto mělo dojít k násilné změně režimu v Damašku. Když toto nevyšlo, tak bylo potřeba vytvořit něco dalšího, co umožní Kataru a Saúdské Arábii export energetických surovin směrem k Evropě. Tímto dalším je území západního Iráku a východní Sýrie, kde nyní řádí islamisté, a až to tam Spojené státy všechno vybombardují, tak tam dojde k nějaké dohodě, dojde k nějakému zvláštnímu statutu těchto území, vznikne tam jakási islamistická skupina, která bude dostatečně umírněná na to, abychom ji už nemuseli dále bombardovat, a přes její území, které se vyrve z území syrského, v podstatě povedou strategické plynovody a ropovody se surovinami, které tolik Evropa potřebuje.

Celý ten konflikt, který se odehrává na Blízkém východě, musíme vidět jako souboj o dominanci na Blízkém východě, tedy zda ji bude mít sunnitská saláfistická wahhábistická Saúdská Arábie, nebo to bude šíitský Írán. Je to boj, který tam je od pradávna. Spojené státy podporovaly deset let Saddáma Husajna v boji proti Íránu. Celá ta irácko-íránská válka měla za následek pouze to, že jak Irák, tak Írán byly ohromně oslabeny. To ale nebránilo některým saúdsko-arabským, ale i izraelským podnikatelům, aby veškerá embarga na vývoz vojenského materiálu do Íránu obešli, což je známá aféra Írán Gate, kdy byl systémem řetězce přes nikaragujské povstalce a přes drogové dealy dodáván vojenský materiál islámské republice Írán, která tehdy byla pod přísným americkým embargem. Vidíte, že americká pragmatičnost nezná mezí.

Spojené státy a americký prezident Obama říkají, že Bašár Asad je diktátor, který používá chemické zbraně, a to má být ospravedlnění toho, proč má být svržen...

V zásadě můžete dnes kohokoli na světě označit jako diktátora. Na začátku jsem mluvil o obvyklé formě vlády, která funguje v zemích Blízkého východu. To se může Spojeným státům nějak jevit, ale to jim pořád nedává legální důvod, aby v této zemi vojensky intervenovaly nebo aby vyzbrojovaly ozbrojenou opozici a podněcovaly občanské nepokoje nebo aby proti této zemi uplatňovaly jakákoli obchodní embarga či jiné ekonomické zbraně. Kdo dal právo Spojeným státům určovat, kdo je diktátor a kdo je demokrat? Podívejme se na amerického spojence Saúdskou Arábii, Kuvajt či Spojené arabské emiráty. Je snad saúdsko-arabský král demokraticky volen? Sestavuje vládu na základě demokratických voleb? Nikoli, a nikomu ve Spojených státech to nevadí. Vyzbrojují snad Spojené státy opozici v Saúdské Arábii a uplatňují vůči Saúdské Arábii embargo na vojenský materiál a hi-tech?

Dnes do Sýrie nevyvezete ani šroubek, protože když syrský zákazník řekne, že je Syřan, tak se s ním 90 procent všech firem přestane bavit, aby neměly doma problémy s vlastními celními a zpravodajskými orgány. V situaci, kdy jsou všechny syrské banky embargovány, neotevřete akreditiv, nepošlete transfer. Na Sýrii je uplatňováno totální embargo a tím trpí především těch dvacet milionů lidí, které si Západ vybral jako své rukojmí. A dokud ti lidé nebudou dostatečně naštvaní a neřeknou: „Tak už toho Bašára sesaďme, ať mají chlapci na Západě radost," tak je budou mít nadále za rukojmí.

Ale na straně Západu je základní miskalkulace. Ti Syřané to neudělají. Nikoli proto, že by byli neohroženými bojovníky, ale oni to neudělají, protože vidí tu Libyi, vidí Jemen a protože vidí Irák. Vidí, že když tam ke změně režimu došlo, tak nic lepšího nepřišlo, ale naopak z těch zemí se staly rozvrácené padlé státy. Místo této perspektivy padlého státu si velká část z nich zvolila, že se bude bránit. A Západ dělá vše pro to, aby se proti Islámskému státu neubránili. A pokud jde o chemické zbraně, vyšetřování neprokázalo, že by byly syrské vlády. Vše svědčí o tom, že to byla zase záminka proti Sýrii.

Jaký má angažmá Spojených států dopad na Blízkém východě na křesťanskou menšinu? G. W. Bush se ostentativně hlásí ke křesťanství, v počátcích dokonce hovořil o křížovém tažení...

Vztah a dialog křesťanství a islámu vnímáme prizmatem, který máme zde ve střední Evropě. Nějak vnímáme muslimskou komunitu, která tady žije. To je diametrálně odlišné od toho, jak se vnímají křesťané, muslimové a Židé na Blízkém východě. Ty komunity spolu koexistovaly od příchodu islámu, to znamená od sedmého století našeho letopočtu, a mají dlouhou historii vlastních vztahů, vlastních válek, vlastních revolt, vlastní nenávisti i vlastní lásky vůči sobě. My jsme teď ti, kteří se staví do role těch, kteří mají soudit, co by se mělo, nebo nemělo udělat.

Ale k vaší otázce uvedu nějaká čísla. V roce 1990 bylo v Iráku zhruba 1 300 000 křesťanů, v roce 2012 tam bylo 200 tisíc křesťanů. To znamená, že my jsme způsobili úbytek více než milionu křesťanů jen v jedné zemi za období dvaceti let, kdy jsme tuto zemi zatížili dvěma válkami a dlouho trvající občanskou válkou, která trvá dnes už dalších osm let. V průběhu této občanské války před zraky amerických vojáků byli křesťané perzekvováni, pronásledováni, týráni, zabíjeni a vysídlováni. To je fakt, který nikdo neospravedlní.

Já jsem se osobně setkal se členy irácké křesťanské komunity. V Damašku jsem mluvil s maronity, kteří utekli z Bagdádu. A křesťané, kteří utekli z Bagdádu do syrského Homsu, museli utéci do Damašku, protože v Homsu začala řádit Svobodná syrská armáda a další „demokratické opoziční složky“ a začaly je znovu vyhánět. Iráčtí křesťané uprchlí do Damašku se na mě obraceli s otázkou, proč je Západ tak strašlivě nenávidí a proč je chceme všechny vyvraždit. Takže počty křesťanů se prudce snižují. Pokud jde o Sýrii, tak v roce 1990 jich tam bylo 1 800 000, dnes jich máme zhruba 1,5 milionu.

Na závěr provokativní otázka. Po 11. září se hovořilo o boji USA, euroatlantické civilizace, NATO proti islámskému terorismu. Je to tedy tak, že USA vskutku bojují proti islámskému terorismu, nebo ho fakticky podněcují či dokonce sponzorují?

Celé 11. září a to, co po něm následuje, je věc, která se v žargonu nazývá „false flag operation“, tedy operace pod cizí vlajkou. To znamená, že my implikujeme někoho, ale ten někdo je ve skutečnosti nepáchá, pácháme je my a pouze upozorňujeme na to, že by to mohl být tento člověk. My podprahově obrovsky zvyšujeme povědomí lidí, kteří začínají nenávidět muslimy obecně. Nikoli islamisty, nikoli extrémní vyznavače tohoto náboženství, ale obecně muslimy.

Vykopáváme příkopy mezi lidmi. Ty příkopy jsou vykopávány i v České republice. Pokud u nás máte amerického velvyslance, jehož dvěma hlavními body agendy je podpora homosexualistické Prague Pride a podpora jakéhosi Nadačního fondu proti korupci, tak co vám ten diplomat vlastně říká? „Moje země mě sem poslala, abych vám tady vysvětlil, že se chováte špatně k sexuálním menšinám a že to tady máte celé zkorumpované a my vám to pomůžeme všechno napravit.“ I on začal vykopávat tyto příkopy.

I celá kampaň na zvolení prezidenta ve všelidovém hlasování vykopala příkopy mezi lidmi. I dnešní konflikt na Ukrajině vykopává dál příkopy mezi lidmi. Politiku Spojených států chápu jako politiku rozdělování lidí na celém světě, a je už jedno, na jakém základě, vytvářením co největšího počtu strašáků, kteří se v potřebný čas vytáhnou, lidé jsou jimi děšeni. A pak budu kvůli boji proti strašákům utužovat bezpečnostní opatření, omezování občanských svobod, to, že žijeme ve státě, kde jsme neustále pod dozorem kamer, to, že se mluví zcela vážně o tom, že se budou lidé čipovat a že jim budou odebírat vzorky DNA. Svět se stává čím dál méně demokratickým a svobodným především kvůli Spojeným státům.

Petr Markvart je vystudovaný právník. Ve 2. polovině 80. let pracoval v podniku zahraničního obchodu Technoexport, mimo jiné jako obchodní referent realizace petrochemických investičních celků v Iráku a asistent generálního ředitele. V letech 1989 až 1995 působil v Sýrii jako ředitel blízkovýchodní expozitury – pro Technoexport Praha, později pro německý Südrohrbau Ingolstadt. V letech 1998 až 2001 pracoval pro kanadskou firmu MacDonald Engineering Group Calgary jako ředitel její dceřiné společnosti v Nigérii. Od roku 2002 působí v leteckém průmyslu jako konzultant pro země západní Afriky. Naposledy navštívil Sýrii v červenci 2012.