Při invazi USA v Iráku i při takzvaném arabském jaru se hovořilo o tom, že se má na Blízký východ přinést demokracie. K čemu zasahování USA a Západu vedlo?

Nejprve se zmíním o některých atributech výkonu státní moci na Blízkém východě. Arabské země mají své zvyklosti výkonu politické moci, které jsou po staletí ustáleny tím, že hlavou exekutivy – zpravidla je to monarcha nebo prezident – je takzvaný ra´is al-masíra neboli „vůdce pochodu“. A to je člověk, který je zpravidla volen a potvrzován ve svém úřadě aklamativně, o jehož postavení se zpravidla nikdy moc nediskutuje. Všichni ostatní mohou být kritizováni, ale ra´is al-masíra nikoli.

Pokud se podíváme na sekulární arabské režimy, které se staly hlavním terčem takzvaného arabského jara, to znamená Libye, Egypt, Sýrie, do jisté míry Irák – na ten to přišlo kvůli americké invazi již o několik let dříve, tak v zásadě arabští vůdcové, kteří tam vládli, nevládli o nic méně demokraticky, než vládnou monarchové v Saúdské Arábii, Kataru, Kuvajtu a Spojených arabských emirátech, kteří Američanům nevadí. Takže pokud voláme po zavedení demokracie a lidských práv na Blízkém východě, musíme si položit otázku, proč se to má týkat pouze sekulárních režimů, které se stavěly proti islamismu, a proč se Spojené státy z nějakého důvodu vyhýbají této otázce u monarchů arabských zemí.