_635695218695824229.JPG&id=73504)
Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?
To záleží na úhlu pohledu, určitě se odehrála řada věcí, které za přelomové označit lze, jako lidé ale máme tendenci hodnotit nedávné události jako důležitější. Kromě uprchlické krize, která je vidět nejvíce, letos k významným věcem patřilo určitě dění na Ukrajině. Klíčová pro svět je i příprava na prezidentské volby ve Spojených státech.
Co říkáte na vánoční poselství prezidenta Zemana?Anketa
Pro Evropu je zřejmě nejdůležitější migrace. Evropská unie a „Brusel“ jsou terčem kritiky, že nekonají, že pořádají jen summity a situace neřeší. Vidíte něco pozitivního na práci EU?
Pozitivní je, že se mění rétorika a s ní i pohled na věc. Evropa si začíná uvědomovat, že řešení migrační krize není na jejím území, ale mimo Evropu, že se jedná o spolupráci s Tureckem a že se uvažuje o systematické pomoci uprchlíkům mimo Evropu. To bych označil jako světlo na konci tunelu. Tak se ale věc měla začít řešit před rokem dvěma a je pravda, že zatím jednání byla spíš na úrovni summitů a teorie než činů. My se jako Česká republika myslím můžeme pochválit, protože jsme už dlouho prosazovali kroky, ke kterým se dnes přistupuje. A symbolickým krokem je nyní přijetí křesťanských rodin, jde o správný směr – nemůžeme pomoci každému, a pokud ano, tak těm, kdo jsou nejvíc ohroženi. Myslím, že si v tomto směru můžeme vybírat podle náboženství, protože křesťané patří v oblastech konfliktů k nejohroženějším. Když si všimneme, jak mluvila Angela Merkelová na sjezdu své strany, je to vlastně to, co už dříve říkal Pavel Bělobrádek. Zdá se tedy, že Evropa i Německo začnou jednat tak, jak jsme navrhovali.
A pokud jde o „zlý Brusel“, je třeba říct, že v Evropské komisi a Evropském parlamentu jsou lidé z členských států a reprezentují jejich zájmy, unie je klubem osmadvaceti států a výsledek je průnikem jejich zájmů. Existují politiky, kde Evropská komise hraje zásadní roli, ale v migrační krizi má malé možnosti a pravomoci, aby ji mohla řešit. Nemyslím si, že chyba je v Evropské unii a komisi jako celku, ale v jednotlivých členských státech, které svým způsobem situaci neulehčily tak, aby se dala řešit.
V souvislosti s migrační vlnou se mluví o omezení nebo případném rozpadu schengenského prostoru. Hrozí, že přestane fungovat?
V určitém ohrožení Schengen je, a pokud nedojde k tomu, že se zásadním způsobem zvládnou migrační toky, budou se jednotlivé státy uzavírat. Pevně věřím, že Schengen udržíme, ale chce to učinit zásadní opatření. Mnozí i vzdělaní lidé u nás volají po uzavření hranic i vystoupení z EU, ale nevím, jestli si uvědomují, co by to znamenalo. K tomu nemůže dojít, znamenalo by to naprosto zásadní zásah do ekonomiky, Schengen totiž není jen o pohybu osob, ale i zboží. Lidé mají dojem, že uzavřením hranic se zbavíme nepříjemného problému s migrací a vše ostatní bude fungovat stejně jako předtím. Ale to je omyl. Lidé si Schengen nespojují s evropskou integrací a nevím, jestli by ti, co volají po jeho zrušení, rychle nezměnili názor, kdyby to nastalo.
Psali jsme:
Obavy lidí jsou spojené s islámem, většina z uprchlíků jsou muslimové. Jak řešit jejich integraci?
Je třeba naprosto tvrdě vyžadovat, aby každý příchozí dodržoval naše zákony. Je omyl si myslet, že muslimové do Evropy přicházejí až nyní, v Německu jich je pět milionů, ve Francii a Velké Británii je to podobné. Příchod muslimů tedy trvá už dlouho, zaplnili prázdná místa na pracovním trhu a to, že tady žijí, není nic nového. Otázkou je, jak státy s velkou muslimskou komunitou zvládají integraci. Příchozí se v každém případě musí podřídit, ale to je na nás. To, že se někde integrace nedaří, je jasné, ale ještě nedávno bylo politicky nekorektní o tom mluvit.
Cílem práce je vytvářet jasná pravidla a státní složky, které je budou vyžadovat. Například v Rakousku je asi půl milionu muslimů, a aby nedocházelo ke špatným výkladům zákonů a práv, mají tam speciální zákon, který reguluje islám. Pro víru muslimů se vytváří jasné mantinely, aby nedocházelo k rozporům se společností. Myslím, že Česká republika je v tomto ohledu ve velké výhodě, protože je tady muslimská komunita jednak velmi malá a jednak naše zákony mluví jasnou řečí.
V čem je problematika migrace pro Česko specifická?
Víme, co je to podněcování k nenávisti a domnívám se, že je v pořádku, když jsou kvůli ní postihováni lidé z obou pólů extrémní škály. Důležité ale je, abychom měli jasno nejen v tom, co nechceme, ale hlavně jak by měla naše společnost vypadat. Pokud nebudeme mít vlastní děti, je otázka, kdo potáhne ekonomiku a budeme muset zvát lidi z jiných kultur. To ale bude naše vlastní neschopnost udržet svou společnost, ohrožujeme sebe sami tím, že nemáme děti, a je otázka, do jaké míry ty děti, které máme, vychováváme v duchu našich hodnot. Když jsme vedli ve sněmovně diskusi o migraci, jako KDU-ČSL jsme prosadili, že řízená migrační politika musí zůstat v rukou státu a měla by být jen doplňkem a ne náhradou prorodinné politiky.
Z veřejné debaty se zdá, že u nás jsou jen naprosto vyhraněné postoje buď „vítacího“, nebo „odmítacího“ přístupu k uprchlíkům. Je zde podle vás něco jako umírněná mlčící většina?
Doufám, že mlčící většina zde je a že se lidé dívají na věc racionálně, mediálně to totiž vypadá, že lidé chtějí jen slyšet, že buď přijmeme všechny, nebo sem nepustíme nikoho a postavíme ostnatý drát. Věřím, že lidé chápou, že svět není takto černobílý. V KDU-ČSL už dlouho mluvíme v této věci stejně, pořádáme semináře ohledně migrace a organizovali jsme i dvě velké konference o islámu. Řešení, která nabízíme, se ujímají i ne evropské úrovni. I když to nepřináší okamžitě politické body, věříme, že je to správné. Zadrátovat republiku nelze a stejně tak nelze otevřít se všem. A stát je od toho, aby svým občanům zajistil bezpečnost a stabilitu a pak se lze bavit o tom, co lze udělat pro někoho dalšího.
Z politické debaty jako by vymizela Ukrajina…
Nemyslím si, že by téma Ukrajiny z politických debat zmizelo, jen novináři se mu málo věnují. My situaci neignorujeme, jde o skrytou válku, kde stále umírají civilisté, a pro média už to není atraktivní. Doufám, že nedostane přednost jednání o spojenectví s Ruskem proti tzv. Islámskému státu před řešením ukrajinských problémů. Konflikt totiž není vyřešen a je otázkou, kam se dostane. Nevím, jestli je v zájmu Ruska mít dlouhodobě zamrzlý konflikt. Na druhou stranu Rusko asi nebude naším blízkým spojencem, ale může být naším strategickým partnerem, se kterým máme společný zájem při postupu proti Islámskému státu. V globální politice ale budeme asi těžko sdílet příliš společných hodnot.
Čas od času padne termín „válka“, slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí, Amerika Rusko, Čína Ameriku. Přiblíží se něco z toho?
Ne, myslím si, že si každý uvědomuje, že by to byla jiná světová války než ty předešlé. Na druhou stranu ale – co lze dnes vyloučit?
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: David Daniel
