Andrej Babiš bude žádat, aby příštího hlavního představitele Evropské komise vybírali premiéři a prezidenti členských zemí. Jean-Claude Juncker by tak nemusel být tím, koho vyberou. Domníváte se, že takový zásah do jádra Brusel dovolí?

Nikdo nic takového nedovolí. Brusel – což je vlastně kolektivní vůle vysokých činovníků Evropské unie a jejich vlivných přátel z finančních kruhů – vynaložil nemalé úsilí, aby dostal rozhodování z dosahu národních států, a tím pádem pro lidi jednotlivých zemí čitelného demokratického procesu. Výsledkem toho úsilí jsou všechny ty podmínky, podle nichž musí být evropský komisař proevropský a musí slíbit, že upřednostní zájmy Bruselu před zájmy své země.

S Babišovým návrhem sice nejsem seznámen podrobně, ale působí na mě tak, že by vlastně založil druhou komoru Evropského parlamentu, jakousi radu hlav států, kde by každá země měla jeden či dva hlasy. Něco takového nedopustí ani hegemoni Evropské unie – Německo s Francií –, ani Evropská komise jako taková. Na druhé straně, pokud to premiér Babiš jen tak populisticky neplácl, pak to naznačuje, že on nebo lidé okolo něj o záchraně Evropské unie možná přemýšlí. Ještě nějakou dobu potrvá, než zjistí, že zachraňovat není co.

„Bude to stále stejné, budu jediný kandidát až do smrti,“ řekl Babiš. Dalo se to čekat? Byly požadavky politických stran, aby ANO vybralo jiného premiéra a uvolnily tak překážku k dohodě, naivní?