Václav Havel je to nejlepší, co máme, říká Jiří Pospíšil. A sděluje nepěkné věci o Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi

02.01.2015 8:01

ROZHOVOR Největší devizou České republiky v Bruselu je stále Václav Havel, potvrzuje bývalý ministr spravedlnosti a europoslanec za TOP 09 Jiří Pospíšil. „Utvrdil jsem se v tom, že zkrátka osobnost Václava Havla je ta nejlepší vizitka a nejlepší reprezentace České republiky a českého národa. Jiní „čeští političtí velikáni“ zapadnou a jediný, kdo zůstane a bude historickou osobností, je Václav Havel,“ prohlásil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Václav Havel je to nejlepší, co máme, říká Jiří Pospíšil. A sděluje nepěkné věci o Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi
Foto: TOP 09
Popisek: Jiří Pospíšil

Na jaře jste se stal europoslancem, máte za sebou několik měsíců v Bruselu a Štrasburku. Změnil se díky tomu váš pohled na Českou republiku a českou politiku?

Samozřejmě taková zkušenost ovlivní vnímání České republiky a české politiky. Víte, že jsem velký patriot a velký zastánce České republiky, snažím se pomáhat české kultuře v Muzeu Kampa a dělám i jiné projekty ve veřejném zájmu, ale musím říci, že když sledujete českou politiku ze zahraničí s určitým odstupem, mnoho sporů na české politické scéně vnímáte jako tak trochu žabomyší. Nabýváte pocitu, že čeští politici si myslí, že jsou pupkem světa, ale když přijedete do Bruselu, uvědomíte si, že po určitých eskapádách našich politiků nemá bohužel Česká republika v Bruselu až tak dobrou pozici a až tak moc Brusel jako takový nezajímá. Do velké míry si za to můžeme sami. Uvedu jen příklad, jak Jiří Paroubek, ve své době vůdce opozice, shodil vládu Mirka Topolánka v době českého předsednictví Evropské unie, a tím poškodil obraz České republiky v celé Evropě. To jsou věci, které dodnes rozhodují a které dodnes vytvářejí obraz a pohled na nás.

Jaké jsou vaše zkušenosti z neformálních jednání s europoslanci z jiných členských zemí?

Chcete-li znát moje zkušenosti, musím říci, že čeští politici mají o sobě vyšší mínění a mají pocit, že jsou středem světa, ale v Bruselu pak vidíte, že to tak v žádném případě není, že z pohledu Bruselu jsme v zásadě středně velká země, která se bohužel evropsky konstruktivně nechová, respektive její politici se evropsky konstruktivně příliš nechovají.

Naši přední politici neudělali párkrát při svých návštěvách v Bruselu asi nejlepší dojem. Jak tam dnes vzpomínají třeba na exprezidenta Klause a jak hodnotí postoje současného prezidenta Miloše Zemana?

Jsem řadový poslanec, takže samozřejmě mohu vycházet jen ze své omezené zkušenosti a ze svých osobních rozhovorů a kontaktů s kolegy z Evropské lidové strany. Největší devizou České republiky v Bruselu je stále Václav Havel. Utvrdil jsem se v tom, že zkrátka osobnost Václava Havla je ta nejlepší vizitka a nejlepší reprezentace České republiky a českého národa. A obecně potvrzuji jako člověk, který už je přes dvanáct let v politice, že opravdu jiní „čeští političtí velikáni“ zapadnou a jediný, kdo zůstane a bude historickou osobností, je Václav Havel. Jsem o tom hluboce přesvědčený a dospívám k tomu postupně, jak pozoruji vývoj české politiky a nabývám dalších a dalších politických zkušeností. Uvedu jediný příklad: Věra Jourová, když přijela do Bruselu a měla tzv. slyšení v Evropském parlamentu, začala citací Václava Havla. A mohu říci, že na mé kolegy ve frakci, třeba poslance za CDU/CSU tím udělala velký dojem, velmi pozitivně to kvitovali. Ostatní „osobnosti české politiky“ v Bruselu buď vnímány vůbec nejsou, nebo nejsou vnímány jako osobnosti, kterými by bylo potřeba se příliš zabývat. Václav Klaus a jeho euroskepticismus aspoň v těch kruzích, v nichž se pohybuji, pozici nemá a je vnímán negativně. Ale jsem členem EPP, což je nejsilnější pravicová frakce, která je proevropská, takže se tato část politického spektra s jeho názory neztotožňuje.

Miloš Zeman sám osobně vnímán není, co je vnímáno negativně a zprostředkovaně to padá i na hlavu prezidenta republiky, je náš zdrženlivý přístup v ukrajinské krizi. Vláda byla zdrženlivá ve věci sankcí vůči Rusku, nebyla aktivní jako třeba polská vláda. A co je vnímáno negativně, jsou výroky prezidenta Zemana na adresu ukrajinské krize, její zlehčování, bagatelizace, nepřímá podpora prezidenta Putina. To jsou ovšem postřehy a informace, které jsem nabyl pouze z privátních rozhovorů s lidmi, s kterými se stýkám a komunikuji. Nejde o žádná oficiální prohlášení frakce vůči českému prezidentovi, to nikoho asi nezajímá.

Hodnotí nějak europoslanci z vyspělých demokratických zemí koncentraci politické, ekonomické a mediální moci v rukou oligarchy Andreje Babiše?

Tuto otázku dostala při svém slyšení v Evropském parlamentu současná členka Evropské komise Věra Jourová, ona alibisticky řekla, že nemá s panem Babišem nic společného. Zvolila takovou strategii. Musím říci, že jsem se s nějakým hodnocením této věci osobně nesetkal, ale to neznamená, že to tam není vnímáno. Ale nezaznamenal jsem při nějakých oficiálních plénech ani neformálních hovorech, že by někdo řešil v tuto chvíli výrazně pana Babiše. Tím ovšem nechci říci, že to je v pořádku, spíš myslím, že v tuto chvíli je to v Evropě marginální téma.

Co jste vy osobně říkal na jednání prezidenta Miloše Zemana, které mělo za následek protesty veřejnosti i propad jeho podpory? Nejde jen o vulgarismy, ale především o zahraniční orientaci směrem na Východ, bagatelizaci ukrajinského konfliktu a nepřímou podporu Putina, o nichž jste už mluvil. Je podle vás Miloš Zeman dobrým prezidentem?

Já si myslím, že není. A myslel jsem si to už v době, kdy kandidoval, proto jsem také ve druhém kole přímé volby aktivně podporoval Karla Schwarzenberga. Moje obavy z toho, že Miloš Zeman nebude dobrým prezidentem, se potvrdily. A z mého subjektivního pohledu je bohužel ta realita ještě horší, než jsem čekal. Ať už se to týká jeho protiústavního činu, kdy vytvořil „svoji“ prezidentskou vládu, což trochu zapadlo, nebo jeho výroků či konkrétního chování v zahraniční politice. Myslím, že to nám opravdu nepomáhá. Jeho dnes už téměř legendární výroky v Číně jsou něco, co opravdu Českou republiku na mezinárodní scéně poškozuje. Česká republika jako malá země ve střední Evropě má jednu z mála deviz, a to je mezinárodní politika  ochrany lidských práv, jejímž ideovým strůjcem byl Václav Havel, prosazovali to v politice další jeho následovníci, například Karel Schwarzenberg. Pokud se od této doktríny odchýlíme, tak naše jakási zvláštnost, atraktivnost v západní Evropě i ve Spojených státech amerických se rychle rozplyne.

A proto tyto výroky Miloše Zemana považuji za závažnější, než se na první pohled může zdát, protože naši zemi bohužel v očích našich spojenců dlouhodobě poškozují. A více, než si mnohdy připouštíme. Ale to, že Miloš Zeman není dobrým prezidentem, mne netěší. Rád bych měl prezidenta, byť bude jiné politické orientace, než jsem já, kterého si budu moci vážit a který bude dobrým prezidentem. A druhý důvod, proč ho považuji za špatného prezidenta, je to, že on bohužel výrazně rozděluje českou společnost.

Ale při své inauguraci sliboval, že se bude snažit českou společnost spojovat.

Na počátku svého mandátu to sliboval, ale kroky, které činí, českou společnost nespojují, ale naopak rozdělují. A důkazem jsou manifestace, které se tady proti němu konají. To je důkaz nekvality jeho politiky. Navíc žijeme v parlamentní demokracii a prezident z velké části má spíš společenskou a ceremoniální funkci. O to je závažnější, že vyvolává takové emoce, chová se tak, že nemalá část české společnosti protestuje formou shromáždění a petic. Takže stejně jako jeho zahraniční politika, kterou nejvíce vnímáme a mnoho lidí ho za ni kritizuje, mi vadí fakt, že nepřispívá ke sjednocení a zklidnění společnosti, což by se od prezidenta republiky očekávalo. Parlamentní strany, část jich je pravicových, část levicových, v parlamentu hájí své koncepty, přou se o svůj pohled na věc, mají své příznivce a odpůrce, to patří k parlamentní demokracii, ale prezident by neměl být tak vyhraněný a neměl by společnost rozdělovat. To je podle mne špatně. Chová se jako přímo volený politik, nikoli jako reprezentant celého národa.

To, jestli své kroky činí takticky směrem ke svým voličům pro příští parlamentní volby, nebo tam žádná taktika není, neumím posoudit, ale svým chováním situaci dál vyostřuje, vzbuzuje emoce na obou stranách. Ať u lidí, kterým objektivně vadí a kteří cítí a vnímají, že poškozuje český stát, anebo na druhé straně zase vzbuzuje vášně u svých příznivců, kteří jsou dotčeni tím, že proti prezidentovi jeho odpůrci protestují. Mrzí mne to, protože role prezidenta je společnost scelovat, reprezentovat všechny občany, reprezentovat českou státnost a podle toho se chovat.

Byl jste léta významným politikem ODS, která měla a má velmi kritický pohled na Evropskou unii a její fungování, dnes jste europoslancem ve frakci, která je proevropská. Změnil se nějak váš pohled na Evropsku unii?

Já jsem se vždycky považoval za eurorealistu a trochu mne mrzí, že při mém odchodu z ODS a při mé kandidatuře za TOP 09 to někteří novináři vnímali jako ideovou zradu a prezentovali to tak, že z euroskeptické ODS přecházím na eurooptimistickou kandidátku TOP 09, což je podle mne zjednodušený pohled. V ODS vždycky byli lidé, kteří více fandili Evropské unii, i lidé, kteří byli více euroskeptičtí. To tam bylo celou dobu. Znám spoustu lidí v ODS, kteří vnímali naše členství v Evropské unii jako historickou nutnost.

Hlavně voliči ODS podporovali z velké části náš vstup do Evropské unie. Řada politologů upozorňovala na rozpor v této věci mezi postojem ODS a jejími příznivci.

To, že v poslední době zvolila ODS jako jednotnou euroskeptickou strunu, je možná taktické rozhodnutí, které vychází z jejich výzkumů, nebo je to zkrátka pohled jejich evropského lídra Jana Zahradila. Ale není pravda, že ODS byla vždycky jednotná euroskeptická strana. Já jsem byl v té části ODS, která vnímala členství České republiky v Evropské unii jako nutnost. Jsem přesvědčen, že pro Českou republiku je dlouhodobě jedinou možností být členem Evropské unie, na druhou stranu je třeba upozorňovat na problémy, které jsou s tím spojené. Chcete-li vědět, co se změnilo v mém názoru poté, co jsem získal evropský mandát a kdy to sleduji zevnitř, musím říci, že jsem se utvrdil v názoru, že Česká republika má jedinou šanci dlouhodobého rozvoje být členem Evropské unie. Stejně tak to vnímají Poláci, stejně tak Slováci a ostatní středoevropské národy, které pozici v Bruselu díky své aktivní politice mají lepší než my. Není to o tom, že by byli evropsky hujerští, to v žádném případě, ale oni jsou v Bruselu aktivní, podílejí se na Evropské unii, a přitom jsou schopni hájit své zájmy. A to by měla být podle mne pozice i České republiky.

Kde vidíte příčinu, že Češi jsou tak skeptičtí?

Ten náš výrazný euroskepticismus, patříme k nejvíce skeptickým národům vůči Evropské unii, občas vychází z toho, jak politici a politická reprezentace prezentuje Evropskou unii zde, vychází z ne úplně seriózních informací, protože čeští politici ty informace občanům nedávají. Po necelém půlroce v Bruselu mám velmi silný dojem, že Evropská unie funguje lépe, než se možná v České republice leckdy prezentuje. Je to mnohem složitější a závažnější otázka než jen to, jestli jsou nutné bezdotykové baterie v restauracích, obaly na koblihy nebo úsporné žárovky, jak se u nás zjednodušeně prezentuje a jak se Evropská unie často zesměšňuje. Myslím, že to je špatný přístup. Nejhorší je, když Evropskou unii zesměšňujeme a devalvujeme. Když s ní někdo polemizuje a kritizuje ji, tak to respektuji. Má na to plné právo, je tam určitě řada věcí, které lze kritizovat. Ale je to příliš závažná a složitá věc, která si zaslouží seriózní debatu a ne takovou trochu přihlouplou devalvaci myšlenek, jak jsme viděli v předvolební kampani. Když někdo kritizoval Evropskou unii, málokdy to byla věcná sofistikovaná kritika, byly to většinou debaty o žárovkách a bezdotykových bateriích a věcech tohoto typu, což není Evropská unie. Já dělám trochu osvětu, považuji to za svoji určitou povinnost, jezdím po gymnáziích v Plzeňském kraji, ale i jinde, když mne někam pozvou, a jsem rád, že mladí lidé, kterých se Evropská unie nejvíc dotýká, protože mají život před sebou, vnímají minimálně Evropu jako složitější a závažnější věc. To neznamená, že jsou všichni proevropští. Ale je to dobře, protože mladým lidem Evropa život hodně ovlivní a dává jim obrovské šance počínaje tím, že díky programu Erasmus mohou studovat v zahraničí.

Mistrem v tomto zlehčování významu Evropské unie a zužování její činnosti na úsporné žárovky a obaly na koblihy byl bývalý prezident a někdejší předseda ODS Václav Klaus.

Já nechci napadat své bývalé spolustraníky. Respektuji, že někdo má k Evropské unii negativní demokratický přístup, ale pak je třeba se vždycky seriózně ptát, jaká je tedy jiná varianta pro Českou republiku, jaké jsou další možnosti pro její rozvoj mimo evropský prostor. A je třeba se bavit, zda jsou tyto možnosti reálné. Zatím od euroskeptiků jiné řešení neslyším. Je fajn, když euroskeptici vystoupí v Evropském parlamentu a řeknou, že nesouhlasí s Jeanem-Claudem Junckerem jako předsedou komise, nesouhlasí s jeho komisí a jejím složením, ale jaká je tedy jiná varianta? Vždycky si politici musí klást otázky, jaké jsou jiné reálné varianty, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu, nežijeme v utopistickém světě, žijeme v politické realitě.

Jsem přesvědčen, a není to otázka výzkumů, ale i mé osobní zkušenosti z Plzeňského kraje, kde se permanentně setkávám s občany, že většina voličů české pravice, ať už je to ODS nebo TOPky je proevropská. To neznamená, že to je skupina proevropských hujeristů, oni vnímají problémy, které Evropská unie také přináší, ale chápou, že reálné varianty české politiky mimo Evropskou unii tady na stole neleží. Někteří politici argumentují v této souvislosti Švýcarskem, ale to je přece nesrovnatelné. Naše historická zkušenost a naše situace na jedné straně a jedinečná, specifická situace a historický vývoj Švýcarska na straně druhé vůbec nelze spolu srovnávat. Já hodnotím jako pozitivní vztah Poláků k Evropě, základní politické síly v Polsku se na něm jsou schopny politicky domluvit, hodnotím i to, že si jasně vymezují svůj vztah k Rusku a pozice toho, kde jejich spolupráce s Ruskem končí. Poláci odsuzují ukrajinskou krizi a v této věci Polsko vystupuje v Bruselu lépe než my.

Jaká by podle vás měla být v budoucnu podoba Evropské unie a její politika? Další rozšiřování, nebo větší integrace? A kdy by měla vstoupit Česká republika do eurozóny?

Jsem přesvědčen, že by Evropská unie neměla v nejbližší době procházet nějakou další výraznou integrační změnou, tedy posilováním integrace, případně dalším rozšiřováním. Myslím, že když byl dnes systém nastaven, neměl by se výrazně měnit. Měli bychom se bavit o tom, aby lépe fungovala. A k tomu nepotřebujeme Evropu dále integrovat nebo rozšiřovat. Já jsem příznivcem zachování statu quo, naopak se zamýšlím nad tím, jak odstranit nedostatky a problémy, které v Evropě jsou. Pokud jde o eurozónu, je třeba si uvědomit, že Řecko přežilo svou finanční krizi lépe, než se před čtyřmi lety odhadovalo. Euro, které bylo před několika lety odsuzováno i odborníky ekonomy jako měna, která skončí, je stále silnou měnou. Je to zkrátka objektivní úspěch Evropské unie. Na druhou stranu stále říkám a říkal jsem to před volbami, čímž mám na to trochu jiný pohled než TOP 09, že Česká republika vzhledem k tomu, že má kvalitní a stabilní měnu, nemá spěchat do eurozóny, že doba na přijetí eura ještě nenazrála a že o konkrétním datu, kdy by měla Česká republika vstoupit do eurozóny, by měli lidé rozhodnout v referendu. To je podobný model jako ve Švédsku.

Můj názor na referendum není o tom, jestli přijmout euro nebo ne, ale mělo by být o tom, k jakému datu je případně přijmout. Takže můj pohled na euro se nemění, je stále stejný, myslím si, že Česká republika k tomu ještě musí dozrát, musí se objektivně ukázat, že to je pro nás ekonomicky výhodné, že nehrozí nebezpečí nějakého zdražování nebo dalších jevů, které by negativně dopadly na občany. Když se podíváte na cenovou hladinu v České republice a západní Evropě, tak objektivně existuje velký rozdíl mezi řadou komodit. Je třeba se zamýšlet nad tím, jestli jsou úplně eliminována rizika toho, že když přijmeme euro, nedojde ke zvýšení cen. Tato debata se u nás odborně příliš nevedla nebo jsem ji aspoň nezaznamenal. Proto jsem opatrný, euro jednou ano, ale podle mého názoru to není otázka následujících pěti let, není to ani horizont této vlády. Když to bude za deset let, je to možné, ale musí být na stole fakta, že to bude pro Českou republiku a české občany výhodné. Vzhledem ke stabilitě a kvalitě koruny nemáme kam spěchat, rychlé přijetí eura za každou cenu nemá u nás jednoznačný a výrazný benefit.

Co považujete v současné době za největší nebezpečí pro českou politiku?

Pokud hodnotím českou vnitrostátní politiku, tak bedlivě sleduji resort ministerstva spravedlnosti, protože jsem jako bývalý ministr spravedlnosti profesně zatížen a není mi lhostejné, jak se ministerstvo vyvíjí. A tady musím říci, že jsem velmi zklamán z toho, jak současná ministryně Válková resort řídí, protože hodnotíte-li její práci za tento rok, musíte víceméně konstatovat, že na resortu se nic pořádného neudělalo. Zpackaná novela občanského zákoníku, která skončila tím, že jak odborníci akademici, tak právníci praktici ji jednoznačně odsoudili. A to, co považuji za největší nebezpečí, je dnes připravovaný zákon o státním zastupitelství, který místo toho, aby nastavil jasná pravidla nezávislosti státních zástupců a jejich odpovědnosti, což jsme po kauze Čunek všichni chtěli, aby nikdy do budoucna nemohla vznikat podezření, že státní zástupce koná pod vlivem politiků, jde zákon úplně opačným trendem.

V zásadě upravuje informační povinnost státních zástupců vůči ministerstvu tak, že fakticky by hlavou soustavy státního zastupitelství nebyl nejvyšší státní zástupce, ale ministryně spravedlnosti. Myslím, že média málo křičí. Kdyby se takový zákon objevil na stole ve zjitřené atmosféře po kauze vicepremiéra Čunka, musel by ministr spravedlnosti okamžitě odstoupit. Teď se nic neděje a všichni zapomínají, proč se vedla debata o novém zákonu: aby tu byli nezávislí státní zástupci, u kterých nebude vznikat podezření, že z důvodu, aby nebyli odvoláni ze svých funkcí, se podvolují politikům. A to úplně padlo. Tohle je opravdu velký problém, ten zákon může opravdu výrazně poškodit státní zastupitelství a vrátí nás do sféry, kdy politici měli mnohem výraznější vliv na státní zastupitelství, než mají dnes. Dnes naštěstí politici do činností státních zastupitelství nemohou zasahovat. Přijme-li se, co navrhuje paní ministryně Válková, je to pro mne velký krok zpět.

A co je podle vás největší hrozbou pro Česko a Evropu? Je to radikalizace islámu, Islámský stát a hrozba přílivu uprchlíků z jihovýchodu do Evropy nebo ukrajinský konflikt, rozpínavost Ruska a z toho plynoucí studená válka, která se může rozrůst v ještě větší konflikt mezi Ruskem a Západem?

Za největší nebezpečí dneska opravdu považuji Rusko, které je kousek od hranic České republiky. Ruský expanzionismus, ruská snaha ovlivňovat jak bývalá teritoria Sovětského svazu, to znamená dnes nezávislé republiky počínaje Moldavskem, Pobaltí atd., tak jeho snaha mít vliv i na své bývalé satelity ve střední a východní Evropě, jsou podle mne mimořádně nebezpečné, proto na to my jako Češi musíme v rámci Evropské unie permanentně upozorňovat. Protože naše zkušenost se Sovětským svazem, respektive Ruskem je úplně jiná než zkušenost Španělů, Italů, Portugalců a jiných národů, kteří měli to štěstí, že do sféry ruského vlivu nikdy nepatřili a nezažili rok 1968. Proto my musíme být ti, kdo na nebezpečí Ruska upozorňují vzhledem k naší historické zkušenosti a neměli bychom být ti, kteří to relativizují, kteří se bojí sankcí proti Rusku a jsou naopak zbytky Evropy přemlouváni, aby podpořili sankce. Aspoň my v České republice bychom si měli být vědomi toho, že Rusko svou zahraniční politiku nezměnilo, že jeho zahraniční politika má velmocenský expanzivní charakter, že zájmy Ruska v České republice jsou velké a že naším zájmem je silná Evropská unie, která bude schopna těmto ruským tlakům čelit. Proto osobně vítám, že dnes Evropská unie posiluje ekonomickou spolupráci třeba s Moldavskem, Evropský parlament přijal na posledním zasedání asociační dohodu s Gruzií.

Je strašně důležité tyto státy, které patřily do Sovětského svazu a dnes chtějí dělat svoji nezávislou politiku, ze strany Evropské unie podporovat a maximálně spolupracovat, a tím vyvažovat ekonomický tlak, který na ně Rusko vyvíjí a kterým se je snaží vydírat. Například Rusko omezilo dovoz ovoce z Moldávie, udělalo takovou jakoby ekonomickou blokádu Moldávie v této oblasti, protože ovocnářství je pro Moldávii mimořádně důležitou součástí hospodářství. A je skvělé, že Evropská unie zareagovala tím, že otevřela svůj trh a umožnila Moldávii vývoz ovoce na trhy Evropské unie. Myslím, že tímto směrem musíme jít, musíme ekonomicky podporovat tyto země a nabídnout jim možnost maximálně ekonomické spolupráce.

 

 

 

 


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Je to nebezpečný šílenec. EU se rozpadne díky lidem jako on. Špidla řekl, že buď přijmeme euro, nebo bude válka, a toto nám řekli Kalousek, Keller, Foldyna či Okamura

14:36 Je to nebezpečný šílenec. EU se rozpadne díky lidem jako on. Špidla řekl, že buď přijmeme euro, nebo bude válka, a toto nám řekli Kalousek, Keller, Foldyna či Okamura

ANKETA Expremiér Vladimír Špidla, který byl též členem Evropské komise a šéfem poradců bývalého prem…