Jak jste letos oslavil svátek 17. listopadu?

Šel jsem s dětmi zapálit svíčku na Národní třídu v Praze. Já jsem tam už léta letoucí chodil vždycky večer, často sám nebo jen s manželkou, protože mi pijou krev takové ty skupiny, které mají patent na odkaz 17. listopadu. Myslím, že je to svátek svobodných lidí, a takové grupen akce jsou mi protivné. Takže tam jdu zcela individuálně, čím dál víc je to pro mne spíš vzpomínka na mládí. Dívám se na svého syna, kterému je dnes osmnáct stejně jako mně v roce 1989, když jsem demonstroval na Národní. Připadal jsem si dospělý, ale teď vidím, jaký jsem byl tehdy kluk, takže je to pro mne vzpomínka spíš už generační.

Co pro vás tento den znamená? A jak ho vnímáte dnes? Myslíte si, že má smysl si ho nyní připomínat víc než dřív? Zdá se, že mnoho lidí to tak cítí, přicházejí oslavit Den boje za demokracii a svobodu v mnohem větším počtu do centra Prahy, nejen na Národní třídu, ale i na Albertov nebo Václavské náměstí.

Nevím, znám asi devět lidí, kteří byli tehdy také na Národní třídě, jsou to spolužáci z přírodovědecké fakulty, a mám pocit, že takřka všichni to slaví individuálně, nikdo z nich nechodí povykovat na náměstí. Já to beru jako svátek svobody, že můžeme vyslovovat různé názory, že každé noviny, i když čím dál méně, píší něco jiného, že vás na Šumavě nezastřelí dávkou ze samopalu, jen vás tam honí ekolog. To je v mých očích něco, co by mělo lidi sjednocovat. Ale platí už od první republiky, že když je nějaký svátek, třeba 1. máj, že se nechodilo do práce, každá partaj nebo skupina se snažila si to udělat k obrazu svému, soutěžily, kdo tam má víc manifestantů. A tomu se asi nedá moc bránit, ale já se snažím tomu moc nepřispívat.