Asi nemůžeme začít jinou otázkou než na to, že o víkendu EU a USA uzavřely dohodu o clech. Co si o tom myslíte?
Vzhledem k tomu, co víme, je tam spíš celá řada ústupků EU ve prospěch USA. Ursula von der Leyenová si z nás zase dělala legraci, když tvrdila, jak je připravená tvrdě zasáhnout USA, aby pak slušně poděkovala za jednání, které Američani vyhráli. Vzhledem k tomu, že oficiální interpretace vítězství EU spočívá v tom, že firmám von der Leyenová zajistila stabilitu, nedělám si iluze, pro koho je dohoda výhodná. Beru si z toho dvě věci. Trump se vrací do Ameriky jako vítěz a EU narazila na svou mez, za kterou se sedmadvacítka v jednání s USA neodvažuje jít. A ještě vnímám velký vliv Německa (dovozy německých aut do USA) a jeho kanceláře Fridricha Merze, o kterém si začínám myslet, že vede Německo do čela Evropy. Nejen v ekonomice, ale i v geopolitice.
Když jsme u toho Německa. V médiích se objevila zpráva, že prý pivo Plzeň je v Německu podstatně levnější než u nás. Nebudu se ptát konkrétně na pivo, ale celkově, o čem to, že je výrobek vyrobený u nás levnější v Německu než v ČR, vypovídá?
Německo je velká ekonomika. Je tam daleko větší nabídka i kupní síla a ceny se tvoří jinak než u nás. To pivo je dobrý příklad. Lze na něm ukázat celý problém. Plzeňské pivo nepatří v Německu mezi prémiové značky. Je to běžné pivo a obchodní řetězce přes něj mohou uplatňovat nějakou slevovou politiku. Na českém trhu má značka Plzeň dominantní postavení a je vnímána jako ikona, což umožňuje stanovit vyšší cenu. Obchodníci nemají důvod držet cenu nízkou, protože Češi jsou ochotni za tuhle značku více zaplatit. Také v Německu platí snížená sazba DPH 7 % na většinu potravin, zatímco základní sazba činí 19 %. V České republice představuje snížená sazba DPH na potraviny 15 % a základní sazba dosahuje 21 %. Těch vlivů na cenu bude celá řada.
A celkově, co říci na to, že ceny v obchodech v ČR jsou často srovnatelné s těmi například v Německu nebo v Rakousku, kde jsou ale mnohem vyšší platy? Jak si něco takového vysvětlit více než třicet let od revoluce?
Jezdím často nakupovat do Německa. Záleží na tom, co do nákupního vozíku dáte. Německá vyšší kupní síla obchodníkům umožňuje nabízet někde cenu nižší a jinde vyšší. Jde o to, co si vyberete. Do Německa hlavně jezdíme pro drogerii, prací prášky a alkohol. Prémiové zboží bych řekl, že bude v Německu dražší než u nás.
A co se týče samotných obchodů. V České republice jsou dominantní obchodní řetězce převážně německé. Kaufland, Lidl, Penny Market, Globus a Billa byla původně také německá, nyní rakouská, a tyhle německé lídry trhu doplňuje nizozemský Albert a britské Tesco. Také se často o nás mluví jako o sedmnácté spolkové zemi Německa. Třetina našeho exportu směřuje do Německa. Celý náš automobilový průmysl je silně propojený s tím německým. Naše zahraniční politika jasně kopíruje německou politiku nebo se jí přizpůsobuje. A tak dále…
Pojďme na letní téma. Některé televize v létě reprízují každoročně téměř stejné seriály. Máme tady Chalupáře, Vinnetoua… Co říci na tuto „letní“ skladbu?
ČT vysílá to, na co jsou diváci zvyklí. Tedy ti starší. ČT a její dramaturgie dělá programy především pro věkovou hranici 50–60+. A pak je tu ještě „déčko“ pro děti. Je absurdní, že při rozpočtu, kterým ČT disponuje, neumí lépe diverzifikovat své vysílání.
Podívejme se zrovna třeba na ty Chalupáře. Z některých stran zaznívá kritika, že seriál příliš idealizuje dobu před rokem 1989. Jak to vidíte vy?
Právě jsem dočetl biografii Vítězslava Nezvala od Krystyny Wanatowiczové. Je to velkolepé dílo. Přes sedm set stran. Kniha i Nezvalova osobnost nutí čtenáře přemýšlet o době, ve které jsme žili před rokem 1989. I s přesahem do té dnešní. Generace našich rodičů a prarodičů procházely strašně těžkými časy. I když dnešní doba se některým může jevit těžká také, je to nesrovnatelné. A proč jsou Chalupáři a podobné seriály nebo fenomén Michal David stále tak oblíbení? Je to nostalgie generace 50–60+. V roce 1989 přišla naděje, která se pro mnohé nenaplnila. Je to takový únik před realitou. Upřímně, já začínám být na tuhle výstavku reálného socialismu už dost alergický. Ale lidé to chtějí. Viz úspěch vysílání ČT3.
Psali jsme:
Pojďme na aktuální téma. Policie chce obžalovat Tomia Okamuru i hnutí SPD kvůli kontroverzním protiimigračním plakátům. Podle policie se měl dopustit podněcování k nenávisti. Co k tomu říci a jak v tomto směru vnímat svobodu slova?
Pro voliče vládní koalice je to důkaz, že SPD jsou náckové, pro voliče SPD je to vzkaz – Čechy patří Čechům. Zaznamenal jsem argument ze strany SPD, že ti ilegální imigranti nejsou blonďáci s modrýma očima, tak proč by tak na plakátech měli vypadat? Jasně, ne každý migrant v ruce drží nůž, ale určitě se také nejedná o lékaře a strojní inženýry. A na lidi to funguje. Dokonce bych řekl, že mezi nimi bude dost těch, kteří sledují ty Chalupáře.
Fotogalerie: - Okamura v Mělníce
Když mluvíme o migraci, německý kancléř Merz po deseti letech od migrační krize uznal, že ji Německo nezvládlo tak, jak si to slibovala Angela Merkelová. Jak toto komentovat?
Viděl jsem tuhle někde v televizním vysílání bývalou německou kancléřku. Nevypadala moc sebejistě, dokonce jsem měl dojem, že se nechce moc do kamer ukazovat. Její vládnutí, řekl bych, zadělalo na velké problémy do budoucna. Bohužel nejen pro Německo. Pro celou Evropu. Jen je otázka, zdali jsme se tomu mohli vyhnout. Německo je tak nějak dějinně předurčeno se do čela Evropy dostat… A jednou za čas dostat Evropu na kraj katastrofy.
Podívejme se, co se odehrává na Ukrajině. Co říci na demonstrace v souvislosti se zákonem, který podepsal prezident Zelenskyj a který podle kritiků ničí nezávislost dvou protikorupčních opatření? Celkově, jak podle vás nyní lidé na Ukrajině vnímají svého prezidenta nejen v souvislosti s tímto zákonem, ale i ohledně toho, jak pokračuje válka? Jaká je v tuto chvíli podle vašeho názoru jeho pozice?
Oficiální stanovisko našich provládních komentátorů se nese v duchu, že ukrajinské protesty ukázaly sílu tamní občanské společnosti a Zelenského pozice ohrožená není, protože v době války nelze uspořádat demokratické volby a Zelenského vyměnit. Čekáme, co se stane po padesátidenním ultimátu, které dal Rusku Donald Trump. Zřejmě nic. Stejně jako po osmnáctém balíčku evropských protiruských sankcí. Může to takhle trvat roky. Ale při pohledu na demonstranty v ukrajinských městech, kteří jsou mladí, dobře vypadají, plni plánů do budoucna, jestli je nějaká naděje, že se nějak přeruší tahle patová situace, tak jsou to oni. Bez spolupráce se Západem to ale nepůjde. Musejí se dohodnut USA a EU – řekl bych teď spíše Donald Trump, Fridrich Merz a britský premiér Keir Starmer. Můžou k tomu přizvat Emmanuela Macrona, aby si nepřipadal odstrčeně a hloupě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
Váš názor? (Hlasovalo 8 čtenářů)
Souhlasíte s Vadimem Petrovem?
autor: David Hora
AjkaBajka
