V Pirátské straně jste, co se týče dlouhodobého programu, garantem pro vědu a výzkum. S ní souvisí i čtvrtá průmyslová revoluce, o které se v poslední době hodně mluví. Co si pod tímto termínem vlastně máme představit?

Jde o nový druh automatizace výroby spojený hodně výrazně s digitalizací. Nejklíčovější je spojení s velkými změnami na trhu práce.

Určitě se nedá říci jeden konkrétní termín, ale kdy tak budeme moci konstatovat, že už tady tato revoluce je?

Nejpozději do dvaceti let. Myslím, že i dřív. Nelze to jednoduše říci. Bude to země od země, region od regionu. V první řadě se změny budou týkat rozvinutých zemí. Tam je největší potenciál podnikatelů investovat do nového druhu výroby. Takže odhaduji, že za deset až dvacet let se to nastartuje. V té době už musíme být připravení. Nicméně směřování k této velké proměně je patrné už dnes. Dokladem je vývoj vozidel bez řidiče, který výrazně pokročil, a třeba automatické pokladny najdete už i v Česku.

Teď dám zásadní otázku týkající se změn na trhu práce. Například bývalý český premiér Vladimír Špidla tvrdí, že v České republice kvůli digitalizaci a robotizaci zanikne až 53 procent pracovních míst. Podobná čísla říkají i jiní. Jsou samozřejmě lidé, kteří se dokážou překvalifikovat, ale u takto velkého počtu se dá předpokládat, že mnoho lidí bude mít problémy. Nebo jak to bude?

Problém může být i výzvou. Pro optimistu je to výzva, pro pesimistu problém. Odhady se různí, a to i výrazně. V České republice jsou i odhady, které se pohybují kolem sedmi procent pozic, které zaniknou. Je rozdíl, jestli zaniknou, nebo budou pokročilou automatizací jenom ovlivněny. Vyjádření pana Špidly jsem nečetl, ale padesát procent mi přijde hodně, i když v konečném důsledku to tak může být. Ale v první vlně zanikajících míst se odhaduje, že tak do deseti procent a jeden a půl milionu pracovních pozic v ČR bude nějak ovlivněno. Co s tím? Řešení je víc. Hodně záleží na tom, kdy budou zahájena. Na stole jsou dlouhodobá opatření dělaná s předstihem, nebo krátkodobá, která se nasadí v čase, kdy už problém nastane. Bez ohledu na revoluci 4.0 hlavně potřebujeme zahájit reformu našeho staletého vzdělávacího systému, aby novou generaci, která se s těmito výzvami bude nejvíce potýkat, vychoval k trochu větší samostatnosti či orientaci v případě nějakých náhlých změn. Mladí už dnes vyrůstají v situaci, kdy se vše mění hodně rychle. Je třeba, aby člověk, který projde naším vzdělávacím systémem, nebyl jen nabiflovaný vědomostmi – což mu vydrží chvilku – ale aby byl schopen dávat si věci do souvislostí, logicky o nich uvažovat a kreativně s nimi něco dělat. Právě pozice vyžadující kreativitu a kvalifikaci nahradí zaniklé druhy zaměstnání. Nepůjde však jen o úbytek pozic. Ten se totiž bude týkat hlavně těžkých, monotónních prací.

Jaké pracovní pozice tedy konkrétně zaniknou?

Lidé na páse, to je jasné. Jakmile někdo z průmyslu zainvestuje a postaví fabriku na špičkových strojích, poté se ostatní chytnou a půjde to jako lavina. Nízko kvalifikované či nekvalifikované pozice budou končit. Dál třeba pokladní. Už dnes se najdou hypermarkety s terminály bez pokladních. Problém nastane u profesionálních řidičů, ale dost možná i u administrativy. Je ovšem obtížné odhadnout, co vše bude v budoucnosti zasaženo.

O tom, že je třeba změnit školství, mluví i podnikatelé a stěžují si, že když k nim přijdou absolventi škol, že je často musejí zaučovat znovu. Známý jablonecký podnikatel Dalibor Dědek dokonce uvažuje, že založí vlastní střední technickou školu. Je tohle cesta, aby škola byla více propojená s praxí?

Může být. Není to nic špatného. Ale je to vlastně signál, že selhává stát. I v ústavě se mluví o tom, že stát má zaručit nějakou bezpečnost, zdraví, ale i vzdělávání. Pokud nedostačuje k tomu, aby člověk v dospělosti fungoval na pracovním trhu, pak stát poskytuje něco, co vzděláním není. I když samozřejmě existuje druh znalostí a informací, které by student měl vstřebat, aniž by je potom využil v práci, slouží totiž k širšímu rozhledu a orientaci ve světě.

O Česku se říká, že je montovnou. Možná je to trochu přehnané, třeba zmiňovaný Dalibor Dědek s tím úplně nesouhlasí a tvrdí, že je u nás plno šikovných lidí. Ale tento trend u nás donedávna byl. Nejsme kvůli tomu teď v těžší pozici?

Pan Dědek patří spíše k těm optimistům a má inovativní firmu. Česká republika s přispěním politiků by měla směřovat k podpoře právě takovéhoto druhu podnikání. Inovativní s kvalifikovanými místy a výrobou s vysokou přidanou hodnotou. To je jediná cesta. V téhle situaci nejsme a je to nevýhoda. Ale zase o tom víme, že jsme takto ohrožení. Byli bychom blázni, kdybychom s tím nezačali něco dělat. Pokud začneme zavádět dlouhodobá opatření a cíle, které se projeví za deset až dvacet let, můžeme, jak se říkalo, některé státy i dohonit a předhonit. Vzdělávání je prostě základ. Aby se to projevilo, musí se s tím začít hned teď.

Jaká řešení Piráti v tomto směru navrhují? Mluvili jsme o školství, co ještě jiného?

Obecně chceme podpořit začínající podnikatele. V programu máme vizi Česka jako ekonomického tygra Evropy. Zní to možná pro někoho úsměvně, ale my ten potenciál opravdu máme. V České republice třetinu HDP tvoří průmysl. Máme inovační potenciál, máme mladé lidi, kteří chtějí studovat vysoké školy včetně technických oborů. Chceme nabídnout vizi dlouhodobé prosperity České republiky postavené právě na zvládnutí robotizace přes drobné inovativní podnikatele, malé a střední firmy. Piráti chtějí také podpořit sdílenou ekonomiku. Jsou to drobné věci, ale plošné a dost lidí by tam mohlo najít seberealizaci. Navrhujeme nová pravidla pro digitální platformy, které by mohly konečně za stejných pravidel soutěžit s tradičními firmami. Což se zatím neděje. Chceme přijmout progresivní změny zákonů v návaznosti na vývoj techniky v souvislosti s blížící se průmyslovou revolucí. Budou tu samořiditelná hybridní auta, drony. Na ty nemáme vůbec uzpůsobenou legislativu. Pokud by se české firmy na tom spolupodílely a politici jim nabídli cestu v podobě zákonů a případně i nějakých pobídek, Česko na tom vydělá z hlediska státu i podnikání. Můžeme expandovat jako ekonomický tygr. Je to podle mě fakt reálné, nejde o nějakou frázi.