Válka a ekonomická katastrofa? Nebo ne? Tohle všechno se stane, když Británie vystoupí z EU... Ekonom vám to vysvětlí

Anketa

Bez ohledu na to, co si vy osobně přejete: Vystoupí dnes Britové z EU?

65%

35%

hlasovalo: 6333 lidí

Britové dnes rozhodují o svém odchodu, či setrvání v EU. Jak myslíte, že dnešní hlasování dopadne a jak byste doporučil Britům hlasovat?

Natolik nafoukaný a namyšlený, abych vynášel doporučení, jak mají hlasovat Britové o osudu své vlastní země, fakt nejsem. S údivem sleduji, jak se o to někteří naši takzvaní intelektuálové snaží a zřejmě si ve své pýše opravdu myslí, že ví lépe než sami Britové, jak o své zemi mají hlasovat. Rozhodovat by se měli Britové sami a žádné „upřímné“ doporučení ani od Baracka Obamy, ani od evropských politických elit, ani od našeho pana Halíka opravdu nepotřebují. Realita je ale bohužel jiná, Britové jsou předmětem obrovské, hysterické mediální kampaně a tlaku od těch, kteří zbožštili současný model evropské integrace a nechtějí připustit jeho ani milimetrovou změnu. Nepodceňuji zdravý rozum Britů, ale obávám se, že takové mediální masáži, kdy se někteří neštítí v souvislosti s brexitem mluvit o konci míru, nelze čelit. Myslím si, že pod vlivem každodenní záplavy katastrofických scénářů o kolapsu britské ekonomiky nakonec britští voliči podlehnou a raději budou volit setrvání v EU.

Přesto, kdyby k vítězství zastánců brexitu nakonec došlo, neobáváte se katastrofických scénářů, které někteří předpovídají?

Katastrofou by případné vystoupení Británie z EU v žádném případě nebylo, jakkoliv nevěřím, že by k němu mohlo dojít. EU je přeci politický projekt, lidmi vytvářený, a proto i nedokonalý. Nejde o žádnou nadpřirozenou entitu, bez které by se zhroutil svět, a přestala existovat budoucnost. To se nám snaží vnutit jen evropská politická nomenklatura, která stále žije svůj sen o totálně sjednocené Evropě bez národů a států, sen o evropském superstátě s novým evropským občanem. Těmto lidem je lhostejno, že této jejich nebezpečné a tragické utopii věří stále méně lidí napříč Evropou, myslí si, že jsou vyvolení a snaží se nám tento svůj projekt vnutit za každou cenu.

Připomeňme jen, kolikrát se již občané v různých členských státech proti stávajícímu modelu stále hlubší evropské integrace a centralizace vyslovili. Když neprošla Evropská ústava referendy ve Francii a v Nizozemí, tak ji evropská politická elita přejmenovala na Lisabonskou smlouvu, raději napříště lidi z rozhodování vyloučila a prosadila ji. Opakovaná referenda poté, co voliči napoprvé hlasovali „špatně“ – rozuměj nesdíleli utopický sen o evropském superstátě – jsme přeci v EU už také zažili.

Myslíte si tedy, že by i v případě vítězství zastánců brexitu mohlo dojít k tlaku EU a opakovanému referendu, tak jako se to stalo v minulosti v jiných případech?

I kdyby náhodou dopadlo dnešní referendum mírně pro zastánce brexitu, není jisté, že skutečně k odchodu Británie z EU nakonec dojde. V následném vyjednávání mohou vyděšení evropští politici nabídnout Británii další, významnější ústupky a bude hlasováno znovu, dokud Britové nebudou hlasovat „správně“... I proto jsem k otázce případného odchodu Británie z EU tak skeptický.

Pojďme se ještě vrátit k těm katastrofickým scénářům, které někteří s brexitem spojují. Zhroucení britské libry, chaos na evropských finančních trzích, převzetí Evropy Ruskem a Čínou, nástup fašistických stran ve všech evropských zemích. Taková je teze Natalie Nougayrède z deníku Guardian. Vezměme to bod po bodu, co z toho se může stát, kdyby k brexitu nakonec došlo?

Kdyby dnes voliči hlasovali pro brexit, pravděpodobně by došlo ke krátkodobému oslabení a fluktuacím britské libry, ale po čase si myslím, že by se libra vrátila na svoji původní úroveň. Měnové trhy na jakékoliv významnější politické události zkrátka reagují. Výraznější chaos na finančních trzích neočekávám, tomu by museli pomoci nezodpovědní evropští politici, kteří by začali po vítězství zastánců brexitu vyhrožovat, že Británii odříznou od vnitřního trhu, že s ní přestane zbytek Evropy obchodovat, spolupracovat a podobně. Doufejme, že mají více rozumu.

Převzetí Evropy Ruskem a Čínou je fantasmagorie, k tomu se snad ani nedá nic říci. Evropa se přeci vůči těmto a dalším zejména takzvaným rychle se rozvíjejícím zemím oslabuje sama, svojí dobrovolnou absurdní a nebezpečnou migrační politikou, svojí přeregulovanou ekonomikou, kvůli které každým dnem ztrácíme náskok a konkurenceschopnost vůči těmto zemím, destrukcí našich tradičních kulturních a civilizačních hodnot, které v minulosti stály za rozkvětem Evropy. Těch se dobrovolně zbavujeme právě i ve jménu ideologie zvané europeismus.

Více než fašistických stran se obávám stran prosazujících už dlouhá léta v Evropě socialismus, který celou Evropu tak ničí. Je také potřeba důrazně odmítnout nálepkování. Není možné připustit, aby každá politická strana, která má jiný názor na evropskou integraci, byla okamžitě označena v lepším případě za populistickou, v horším za fašistickou. Nacismus i fašismus jsou šílené ideologie, které mají na kontě miliony mrtvých. Mějme to na paměti a nezneužívejme tato slova v rámci aktuálního politického boje. Je to nejen nezodpovědné, ale i zvrácené.

Myslíte si, že situace je taková, že otázky typu „Lze zachránit Evropskou unii?“ nebo „Jaké jsou perspektivy po zhroucení EU?“ jsou na místě? Někteří odborníci poukazují na to, že Velká Británie může odstartovat rozpad. Nebo jde skutečně jen, pro jistou část veřejnosti, o černé vize?

Evropská unie se dávno dostala do slepé uličky. Odtrženost evropských elit od občanů v evropských zemích je neuvěřitelná. Demokratický deficit EU je obrovský. To, co dnes Brusel prosazuje, nemá politickou legitimitu, na jakou jsme zvyklí v normálních standardních demokraciích. Vztah volič–politik tady neexistuje, evropské instituce žijí svým vlastním životem a jsou imunní vůči jakýmkoliv hlasům z vnějšku. Často jdou otevřeně proti zájmům většiny evropských obyvatel.

V praktické rovině to má za důsledek ztrátu svobody lidí, nižší prosperitu, apatii lidí vůči politice, protože vědí, že nemají vliv a sílu cokoliv změnit. To může změnit jen nějaké silnější zatřesení Evropou a v tomto smyslu by to snad alespoň částečně mohl splnit právě brexit. Zachránit Evropu lze jen tak, že se v rámci integračního procesu vrátíme o mnoho kroků zpět, nejlépe před Maastrichtskou smlouvu. Standardní, pragmatická, pro všechny zúčastněné výhodná spolupráce suverénních evropských zemí je to, o co bychom měli usilovat a co bychom si měli přát. Nenechme si ukrást Evropu jen pro stoupence utopie o jednotném evropském superstátu. To není naštěstí jediná alternativa uspořádání v Evropě. Bohužel ale nevidím světélko na konci tunelu, či nějakou dostatečně vlivnou politickou sílu na úrovni Evropy, která by měla šanci jiné uspořádání Evropy vybojovat.

I přes katastrofické scénáře, Velká Británie (když připustíme, že vystoupí z Evropské unie podle článku 50) poté, co Londýn ostatní země osmadvacítky o svém záměru odejít informuje, začne dojednávat dohodu o přesných podmínkách vystoupení. Až při těchto jednáních tedy bude vznikat představa o další podobě vztahů mezi britskými ostrovy a „zbývající“ EU. Země v Evropské unii končí až okamžikem vstupu dohody v platnost nebo – pokud se ji nepodaří včas dojednat – dva roky poté, co oznámila svůj záměr odejít. Tuhle lhůtu je ale možné prodloužit, pokud s tím budou všichni účastníci diskuse souhlasit. Takže se dá předpokládat postupné uvolňování vztahů. Pak by se jistě dalo zamezit i výkyvům ekonomiky, nebo ne?

Samozřejmě, že by k žádné ekonomické katastrofě Británie nedošlo. Očekávám, že by Británie podobně jako například Norsko byla dále součástí Evropského hospodářského prostoru. Zbývající členové EU totiž Británii potřebují dnes a budou ji potřebovat i po případném brexitu. Je jejich obchodním partnerem a exportním trhem. Logika a racionální úvaha by vedla k uzavření oboustranně výhodných obchodních smluv. Británie by se ale mimo EU mohla zbavit zatěžující evropské regulace, což by jí v delším období pomohlo k rychlejšímu ekonomickému růstu. Jestli něco bylo a je zdrojem prosperity, tak je to vzájemný svobodný obchod, nikoliv členství v jakékoliv přebyrokratizované a přeregulované instituci.

Někteří euroskeptici varují, že pokud by Británie odešla z EU, „semkne se nejtvrdší evropské jádro. Vše ostatní půjde stranou. Německo, Francie, Itálie, Benelux nedovolí, aby se rozpadla vnitřní integrace a jeden trh. To bude obrovský tlak na odstředivé síly, které jsou v Evropské unii. Velké země mají zásadní zájem na tom, aby integrace pokračovala dál.“ Co si o této prognóze myslíte? Semkne se „tvrdé jádro“?

Někteří odpůrci stále hlubší evropské integrace skutečně varují, že odchodem Británie získá ještě větší vliv německo-francouzské křídlo, které ještě více přitvrdí a prohloubí evropskou integraci. Já na to odpovídám tak, že ani dosavadní přítomnost Británie v EU nezamezila tomuto křídlu ve stále hlubší integraci a centralizaci. Nevím, proč by tomu mělo být jinak v případě, že Británie v EU po referendu nadále zůstane. Naopak si myslím, že by brexit mohl být tím budíčkem, který by evropské elity ze snu o evropském superstátě probudil. Najednou by tu byl precedent, že je možné EU opustit, což si nikdo nebyl doposud schopen ani představit. Evropská elita by tak snad poté začala více chápat, že musí brát v potaz i názory národních vlád, občanů a voličů. Pokud Britové zůstanou, nic se nestane, vlak možná na chvíli zpomalí, ale po čase budou opět snahy o rychlejší a důslednější integraci pokračovat. Brexit je alespoň šancí toto změnit.

A naopak, pokud bude potvrzeno členství v EU, je předpoklad, že nastanou reformy? Jaký by byl další vývoj, dopad a znamenalo by to v nějakém směru změnu jednání představitelů Evropské unie?

Myslím si, že v takovém případě si evropská politická elita oddechne, možná na chvíli alespoň rétoricky zvolní, ale ve finále bude v hlubší integraci dříve či později pokračovat, možná s ještě větším úsilím. Můžeme teď slyšet od lidí, kteří celoživotně spojili svůj politický osud se stávajícím modelem evropské integrace taková slova jako, že je čas zvolnit, že se to s tou integrací přehnalo apod. U nás je to například ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Nevěřil jsem vlastním očím a uším, když jsem ho viděl podobná slova říkat. Jeho, který nám vždycky tvrdil, že je potřeba být v tvrdém jádru integrace, že nesmíme být na okraji, že je potřeba se integrovat více a více. Těmto lidem v tomto samozřejmě nelze věřit vůbec nic. Jsou jen vystrašení dnešním referendem. Po očekávaném výsledku referenda, které odmítne brexit, se za nějaký čas otřepou a budou pokračovat ve svém celoživotním úsilí zničit národní státy a vytvořit evropský superstát.

Znamenal by brexit pro Londýn i vnitropolitickou krizi, když stávající premiér David Cameron výrazně politicky investoval do únorového dojednání nové podoby vztahů mezi Británií a EU a nyní je jednoznačně pro setrvání své země v bloku? Někteří poslanci jsou ochotni položit i vlastní vládu a Camerona. Představme si, že tedy Británie setrvá v EU a Cameron padne, obnoví případný nový premiér snahu o brexit?

Je mi to líto, ale musím říci, že role předsedy Konzervativní strany a ministerského předsedy Davida Camerona je ve věci brexitu podle mě trestuhodná. Především je třeba připomenout, že referendum nevypsal David Cameron proto, aby se mohla Británie svobodně rozhodnout, zda chce nadále žít v poutech přeregulovaného rámce EU s podstatným demokratickým deficitem jejích insitucí, nebo se chce naopak vydat svobodnější cestou. Referendum vypsal David Cameron z donucení, aby utlumil stranický rozkol ve své Konzervativní straně. Že ho dnešní podoba EU příliš netrápí a po žádné reformě EU netoužil, svědčí výsledek jeho vyjednávání s EU. Nevyjednal žádnou reformu EU, ale pouze slabé ústupky pro Británii.

Absurdní bylo jeho strašení v kampani, že v případě brexitu je ohrožen mír v Evropě. Je to samozřejmě nesmysl, ale pokud by to myslel vážně, jak by mohl v takovém případě odpovědný politik slibovat referendum, pokud by jeho výsledek mohl ohrozit mír? Nejtragičtější na tom ale je, že se kvůli řešení jeho potíží ve vlastní straně na dlouhou dobu uzavře možnost EU reformovat či alespoň pootočit směr evropské integrace. Pokud otevřeného okénka nevyužila politicky silná Británie, nenavrhla skutečnou reformu EU a nevyjednala významný přenos pravomocí zpět na národní úroveň, menší a politicky slabší členské státy to nedokáží s jistotou. To by museli britští voliči tuto hru Davida Camerona odmítnout a hlasovat masivně pro brexit, což, jak znovu opakuji, není příliš pravděpodobné. Vítězství zastánců brexitu by skutečně asi vedlo k odchodu Davida Camerona z čela vlády. Pokud zvítězí on, myslím si, že svůj mandát dokončí, ale na dlouhou dobu rozdělil a destruoval Konzervativní stranu, která se z toho dlouho nevzpamatuje.

Mělo by se referendum o EU vypsat i v ČR, když je EU jiná, než do které jsme vstupovali?

I když nejsem příznivcem referend, v případě, že jde o suverenitu země, je považuji za možné a správné. Proti takovému referendu bych tedy já osobně v zásadě nebyl, ale zároveň říkám, že necítím, že by to dnes v ČR bylo téma, že by si ho čeští občané dramaticky přáli. Pokud by ale skutečně došlo k nepravděpodobnému odchodu Británie z EU a pokud by skutečně bylo reakcí Německa a Francie ještě silnější integrační tempo, jak někteří varují, pokud by tedy docházelo k dalšímu přenosu pravomocí na Brusel, další ztrátě zbytků naší suverenity, pak bych po něm volal.