V jakém stavu je naše země po posledních sto letech? V čem jsme lepší a v čem jsme naopak zaspali?
Po sto letech máme za sebou pochopitelně řadu pozitivních i řadu negativních období, která za sebou zanechala nějakou stopu. Pozitivní je, že byť jsme prošli určitým obdobím komunistického režimu, tak jsme se z něj přeci jen dostali a Česká republika obecně je na vzestupné trajektorii nejen po ekonomické stránce, jak se často vysvětluje, ale také společensky se mění. A dnes patříme mezi standardní demokracie, byť máme své problémy, a to je podle mne stejné i v jiných státech. To je to pozitivní.
Negativní je, že jsme v některých oblastech nedokázali navázat na úspěchy období před druhou světovou válkou. Já jako voják se zpravidla upínám ke zbrojní výrobě a schopnosti vyrábět zbraně na špičkové úrovni. Tady jsme se podřídili sovětskému diktátu a řadu technologií, které jsme měli, a zároveň možnosti vyvíjet a vyrábět velmi kvalitní zbraně, které za sebou táhnou kvalitu pro ostatní segmenty průmyslu v civilní sféře, jsme ztratili a ztratili jsme tempo. Mám dojem, že je velmi těžké v současné době dohnat deficit, který jsme získali v období od roku 1948 do roku 1989.
Je známo, že Československo bývalo na předních místech v rámci rozvoje ve světě. Je tedy malá šance, že bychom této pozice znovu dosáhli?
Nevím, do jaké míry se to povede Aeru Vodochody – dostat se zpátky na pozici, která byla před rokem 1989 v oblasti výzkumu letadel. Strategicky špatné rozhodnutí bylo dělat bojové letadlo L-159, což se ukazuje jako slepá cesta, a bohužel Aero Vodochody ztratilo mnoho sil, prostředků a svoji pozici. Ale uvidíme, jak se L-39NG ujme, šance tam je. Dnes se dostává do popředí nově vytvořená firma Czechoslovak Group, a pokud se podaří udržet partnerství se společností General Dynamic, může se stát firmou, která se dostane na poměrně vysokou úroveň i v oblasti výroby.
Vážíme si toho, jak dobře se máme? Po tom, co jsme za to století všechno prožili?
Lidé si to uvědomují, ale samozřejmě mají požadavky, aby se měli ještě lépe. Už to dnes bereme jako samozřejmost, že jsme tohoto stavu dosáhli, máme jakousi životní úroveň, která určitě není nízká, podmínky ve společnosti jsou poměrně pozitivní. A není zde nějaká většina, skupina lidí, která by viděla za správnější zastavit vývoj v oblasti demokratických zásad řízení společnosti a vrátit se zpátky před rok 1989.
Psali jsme:
Právě, že zaznívá k tomu výročí, které si připomínáme, že není co slavit, protože republika už neexistuje a naše země je rozkradená a demokracie v ohrožení. Co si o tom myslíte?
Jsou to přehnané soudy. Jednoduše, za prvé republika určitě rozkradená není, byť jsme mohli v první fázi v roce 1989 více chránit náš vlastní trh a firmy a udělat to, co dělají dnes běžně státy, které jsou na sever od nás, ale například i Polsko. Tam jsme určitě zaspali, ale na druhou stranu možná je to důvod, proč se řada firem nadechla a začala se rozvíjet správným směrem. Ten celkový vývoj a zároveň i růst české ekonomiky nasvědčuje tomu, že jsme to zase tak špatně neudělali.
Samozřejmě mohou být výhrady k politickému systému, k některým ne úplně pozitivním jevům na naší politické scéně, ale to se děje i v západoevropských státech. Nemyslím, že bychom měli říkat, že jsme v něčem podstatně horší než všichni ostatní. To jsou názory zpravidla málo úspěšných lidí, kteří se začínají dívat zpátky, protože v tomto prostředí nejsou schopni se pořádně etablovat.
Cyril Svoboda mi v rozhovoru řekl, že volíme populisty, protože nemáme krizi. Souhlasíte s tím?
Samozřejmě se to také tak dá říci. Je pravda, že my jsme prošli poslední finanční ekonomickou krizí vcelku bez nějakých větších problémů. Mluvili jsme sice o krizi, ale nepoznali jsme, co prožívali lidé ve Spojených státech, Velké Británii, dokonce i v Německu. Ano, populismus u nás také existuje, ale stále v mezích toho, co lze akceptovat a beze sporu populismus bude součástí politiky i v příštích letech.
Za těch sto let čelila naše země spoustě nebezpečí a útokům. Co nás ohrožuje nyní?
Za prvé se projevuje jeden negativní rys – určitá rozhádanost naší vnitřní politické scény. To je vidět při jakémkoliv jednání. Druhá věc je hledisko bezpečnosti – určitě postupná islamizace nejen Evropy, ale Středního východu, Afriky, a dokonce i Indočíny a podobně. Pokud nebudeme schopni vyřešit tento problém, což není jen problém migrace – migrace je určitým projevem a platformou, jak se k nám islamismus v radikální podobě dostává řekněme rychlejším tempem. Pokud toto nezvládneme a nebudeme schopni ochránit vlastní křesťanskou kulturu, nastavit takové parametry, že tady budeme pány na svém území, bude to do budoucnosti problém.
Jsme si toho vědomi – trvání na tom, že migranti by měli být akceptováni pouze, pokud mají skutečně právo přijít na naše území, nikoliv ekonomičtí. Tam jsme poněkud napřed oproti našim partnerům v západní Evropě.
Ing. Miloš Zeman
Je proč vyznamenávat Michala Davida? Nebo si tím prezident Miloš Zeman jen získává pozornost?
Já nevím, jestli je Michal David ta správná osobnost hodná vyznamenání. Přeci jen vyznamenání, které dává prezident, je ocenění celou společností, protože je reprezentantem celé společnosti. Nevím, co udělal tak zásadního pro prospěch České republiky, i když je stále populární a celý život zasvětil hudbě. Ale máme tu ještě jiné osobnosti, lidi, kteří nezasvětili svoji profesní kariéru České republice, ale obětovali svoje zdraví či kariéru, protože narazili na řešení problému, který vyžadoval obětování se. Mělo by dojít k hlubšímu zdůvodnění, proč člověk dostává vyznamenání. Je třeba, abychom dostali vysvětlení, proč ti lidé jsou skutečně ocenění – nejenom tu jedinou větu, kterou se to dozvíme při udělování vyznamenání.
- Další půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
