Výroba automobilů v Česku sice meziročně rostla, prodeje ale pomalu klesají, vyrábíme tedy na sklad. Trh klesá, jde o zárodek problémů? Co bude stát dělat, pokud se automobily přestanou prodávat?
Zpomalení ekonomiky po období konjunktury je přirozené a zdravé. Mohu vás navíc ujistit – auta se prodávat nepřestanou. Pokud se podíváme za hranice, tak zpomalování můžeme již dnes registrovat. Německá i čínská ekonomika zvolňují. Jedinou velkou neznámou, která před námi stojí, je brexit. Potenciální odchod Velké Británie bez dohody by mohl být v kombinaci toho všeho opravdovým ohrožením právě pro náš automobilový průmysl.
Jsou tu ale ještě jiná, dlouhodobá nebezpečí, která na náš autoprůmysl mohou dopadnout. Česko například vůbec nereflektuje nástup nových technologií. Česká Škodovka chystá rozšiřovat svoji výrobu vozidel se spalovacím motorem o model Passat, zatímco mateřský Volkswagen se soustředí na nástup elektromobilů, tedy automobilů budoucnosti. Přicházející změna autopohonu může výrobní řetězec v Česku absolutně přeměnit. Tady vidím zásadní problém. S poklesem v rámci hospodářského cyklu jsme schopni se vypořádat. Na zásadní změnu výroby, kterou s sebou může technologická změna přinést, ale přichystáni rozhodně nejsme.
Automobilový průmysl v ČR, to jsou i mnozí subdodavatelé automobilových dílů a technologií. Jak dopadne případné propouštění v těchto firmách na českou ekonomiku? Nyní v Česku chybějí statisíce pracovníků, pomohlo by tedy „vsáknout“ čerstvě propuštěné lidi z automobilového průmyslu?
Automobilový průmysl u nás nejsou jen finální výrobci, ale především výrobci různých dílů. Když se podíváte do statistik počtu zaměstnanců v autoprůmyslu u nás za období poslední hospodářské krize, tak v daleko větším poměru propouštěli zaměstnance právě výrobci dílů, než finální výrobci. Například na přelomu let 2008/2009 byl u finálních výrobců meziroční propad zaměstnanců pouhá 3 %, zatímco u výrobců dílů to bylo až 13 %.
Pokud si uvědomíme, že v případě výroby autodílů jde ve velké míře o činnost podle nějakého předem daného vzorce v kontrolovaném prostředí výrobní linky, lze připustit, že v případě ztráty zaměstnání mohou tito zaměstnanci poměrně rychle vykonávat činnost i v jiném závodě. Na druhou stranu, samotní zaměstnavatelé v tomto odvětví dnes volají po dalších volných pracovních kapacitách, a o propouštění není ani slechu, ani vidu.
Naše ekonomika by se měla modernizovat. Příliv levné práce ze zahraničí by tuto transformaci jen zmrazil, a to není v našem národním zájmu.
Psali jsme:
V Evropě už víc aut na hlavu než Češi vyrobí jen Slováci. Automobilový průmysl tvoří více než pětinu našich exportů. Pokud v Evropě poklesne zájem o nová auta, bude to pro nás problém? Je naše ekonomika dostatečně komplexní?
Samozřejmě, že pokles zájmu o automobily pro nás může znamenat výrazný problém. A to především proto, že ve velké míře vyrábíme především komponenty do těchto aut. Tito výrobci jsou při poklesu na ráně jako první. Jak jsem již ale zmínil, zásadní problém vidím spíše v nástupu nových technologií, jež dostatečně nereflektujeme. Nástup elektromobilů se našeho hospodářství může dotknout výrazně. Elektrický motor je jednodušší na výrobu a nepotřebuje tolik součástek. Skončit tak rázem u nás může velká řada výrobců autodílů a s nimi mohou přijít o práci i desetitisíce jejich zaměstnanců.
Hrozí do budoucna zavření či výrazná redukce tuzemské Škody Auto, nebo to odnesou spíše továrny zahraničních automobilek v Kolíně a v Nošovicích?
V jakém stavu je naše společnost? V Česku je 863 tisíc lidí v exekučním řízení, spousta dalších je jen těsně nad dluhovou propastí. Čtvrtina lidí nemá peníze na týdenní dovolenou. Je to špatné, nebo mají sousední země ještě horší problémy?
Samozřejmě, že tento stav je velice špatný. Nezapomínejme ani na to, že řada lidí na sobě nemá jen jednu exekuci, ale hned několik. Hledejme ale příčiny. Žijeme v ekonomice, která si dlouhodobě zakládá na „konkurenční výhodě“ nízkých mezd. To samozřejmě – pod taktovkou všudypřítomných reklam na „nejvýhodnější“ půjčky a nákupy na splátky, jež vzbuzují dojem, že je všechno snadné a bez následku – vede k tomu, že se řada lidí u nás snadno a rychle dostane do dluhových problémů.
Podle výzkumu společnosti Partners žije třetina těch, kteří mají úvěr na bydlení, od výplaty k výplatě. Je to normální stav? Musíme navíc brát v potaz, že dnes se nám ekonomicky daří dobře. Co přijde, až nastanou horší časy?
Musíme se na to dívat z několika úhlů. Dnešní přemrštěné nájmy způsobují, že mnohdy měsíční splátka hypotéky vyjde plátce v měsíčním pojetí lépe, než kdyby bydleli v nájmu a platili nájemné. Na druhou stranu, myšlenka vlastnického bydlení není pro všechny vždy dosažitelná a povolená uzda centrální banky, která dovolovala za nízké úroky poskytovat až 100% hypotéky, může v době krize přivést mnoho lidí do problémů se splácením. To, jak moc byly banky benevolentní v poskytování úvěrů, skutečně prověří až případná krize.
Režisér David Martínek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl, že by se průměrná mzda v České republice měla ideálně pohybovat okolo 50 tisíc korun, minimální mzda pak 30 tisíc. Jako příklad Martínek uvádí Německo, kde prý díky silným odborům činí průměrná mzda zhruba 80 tisíc korun. Jde o dosažitelnou představu, nebo je to v dnešních reáliích jen čirá utopie? A kdo by to platil?
To, že české mzdy plně neodrážejí svoji produktivitu, je prostě daný fakt. A to, že to je nešvar nejen ČR, ale komplexně zemí střední a východní Evropy, potvrdil tento měsíc ve své analýze dokonce i ČSÚ. V našem případě jde bohužel o dědictví, které si s sebou neseme už od dob transformace. Tehdy mělo být podhodnocení práce pod její cenu jen dočasnou berličkou v naší konkurenceschopnosti. Nikdy jsme se toho bohužel už nezbavili. Jestli dnes zaměstnavatelé říkají, že růst mezd by měl reflektovat produktivitu práce, tak já stále ještě prostor pro růst mezd vidím.
Jsme nízkou úrovní mezd okrádáni? Je pravda, že nás zahraniční investoři vidí jako montovnu a tak i přistupují k zaměstnancům, nebo jim v Česku zajišťují solidní životní podmínky?
Kvůli nízkým mzdám se z českých zaměstnanců historicky stali jen chudí příbuzní svých západoevropských sousedů. Přitom náš výkon není o tolik nižší. Velký problém ale je především v enormním odlivu kapitálu do zahraničí. Připomněl bych tři roky starou analýzu Úřadu vlády, která došla k tomu, že výnosnost přímých zahraničních investic je u nás přinejmenším dvakrát taková, než by v rámci vývoje ekonomiky měla být. Tzn., že jsme se pro zahraniční firmy stali takovým středoevropským Klondikem, ze kterého dolují svoji lehce nabytou rentu, namísto zvedání mezd zaměstnancům, kteří se na tomto výkonu podíleli. To je to podstatné, na co bychom měli prakticky reagovat.
Podle Davida Martínka by měly být i důchody vyšší, průměr by se měl pohybovat kolem 20 tisíc. Opět, je to reálné? Víme, že Andrej Babiš přidává důchodcům rekordním tempem, i tak se ale průměrná mzda šplhá nahoru rychlejším tempem a rozdíl v životní úrovni mezi pracujícími a seniory se tak zvyšuje. Co s tím, má stát ještě seniorům přidat?
Především bych zmínil, že důchody nezvedá předseda vlády, ale je to kolektivním rozhodnutím celé vlády. A už za minulé vlády řízené Bohuslavem Sobotkou se důchody výrazně zvedaly nad rámec samotného valorizačního mechanismu. Tzn. na základě nařízení vlády, které navíc, jako opatření proti nízké automatické valorizaci, Sobotkova vláda dokonce zavedla. Tahle možnost tu předtím nebyla.
I nová vláda výrazně přidává. Dost práce na tom ale odvedla ministryně Maláčová, která má tuto gesci na starosti. Co se týče důchodů seniorů, ty jsou opravdu velmi nízké. I po poslední valorizaci je průměrný důchod stále jen 13.300 Kč. Oblast, na kterou se ale musí stát rovněž podívat, je obrovský rozdíl mezi důchody žen a mužů, kde je rozdíl v průměru až 2.500 korun. Na tuto historickou nespravedlnost by se měla teď vláda zaměřit.
Funguje v Česku dobře institut podpory v nezaměstnanosti? Není příliš zneužíván? A neměl by být delší, stačí vůbec půl roku? V tom případě ovšem opět vyvstává otázka, kde na to vzít peníze…
Podpora v nezaměstnanosti je myšlena jako krátkodobé opatření, které má pomoci lidem po ztrátě zaměstnání nepadnout na dno a zároveň je motivovat k hledání si nové práce. To je myšlenka určité společenské soudržnosti, kterou bychom si měli připomínat. Útoky na náš dávkový systém jsou často doprovázeny záměrnými manipulacemi a dezinformacemi, proti čemuž je třeba bojovat, a ne se tou vlnou nechat zlákat. Tohle „zneužívání“ dávek se v českém prostoru zažilo bez relevantního opodstatnění. Podle mě je dnes podpora nastavena rozumně. Otázkou mohou být různé parametrické úpravy spojené například s mírným přivýdělkem, pokud je člověk nějakou dobu na nízké podpoře a nedaří se mu sehnat hlavní pracovní poměr. To, že ale po nějaké době podpora končí, má svůj význam a za sebe bych tuto dobu neprodlužoval.
Platová hladina v Česku poměrně vysokým tempem roste. Pomalu ztrácíme výhodu, kterou jsme měli od devadesátých let – levná, ale kvalifikovaná pracovní síla. S příchodem společného trhu se navíc pravidla podstatně změnila. Hrozí reálně, že zahraniční firmy budou Českou republiku opouštět a přesouvat výrobu dál na východ, třeba do Rumunska?
Spíše než přesun výroby do zahraničí bych viděl posun ve změně pojetí výrobního procesu. Mám na mysli vytěsnění lidské práce strojem. Zatím je ale naše cenová hladina práce, i přes její nynější rychlejší růst, stále jednou z nejnižších v rámci zemí Evropské unie. Nástup robotizace a nahrazení lidské práce roboty bych tedy očekával pozvolný. To, že to ale jednou přijde a musíme se na to připravit, je neoddiskutovatelný fakt.
Jak českou ekonomiku ovlivní nástup robotizace? Jsme na příchod průmyslu 4.0 připraveni? Automatizace podle studie WTO ovlivní takřka polovinu všech pracovních míst…
Robotizace, automatizace a především digitalizace (tzv. digitální revoluce) je u nás prozatím brzděna ekonomickou výhodností zapojení lidské práce do výrobního procesu. Nízká úroveň českých mezd může prozatím vést k pomalejšímu nástupu procesu automatizace. Vytěsňování pracovní síly z výrobního procesu je ale s růstem nákladů nevyhnutelnou skutečností, která se nás dotkne kvůli lehko automatizovatelné struktuře ekonomiky více než jiných. Neměli bychom tento nastupující fenomén tudíž přehlížet. Myslím si, že po teoretické stránce je ČR celkem dobře připravena. Vzniklo mnoho studií a strategií. Nejvíce práce na tomto tématu odvedl a odvádí Úřad vlády. Po té praktické stránce už je to ale horší. Zde se aktivní kroky zatím nikterak výrazně neobjevují a brzy nám tak může ujet vlak.
Psali jsme:
autor: Marek Korejs
