V listopadu uplyne 25 let od sametové revoluce. Jaké změny - dobré i ty špatné - podle vás přinesl České republice nový režim?

Začnu u dobrých. Československo přestalo být vazalem SSSR. Vystoupilo, a vlastně i přispělo, k rozpadu Varšavské smlouvy. Stalo se členem NATO a Evropské unie. Otevřely se hranice s Západem. Desítky tisíc našich mladých občanů mohly začít studovat na evropských univerzitách. Miliony našich občanů začaly cestovat zcela volně do zahraničí. Každý si může vyhledávat informace podle svého vkusu – zmizela cenzura a rušičky. Podařilo se nám zastavit provoz či alespoň umístit filtry na severočeských uhelných elektrárnách, které ničily naši přírodu a zdraví stovek tisíc našich občanů. Podařilo se nám, alespoň částečně, zastavit bezohlednou těžbu v našich severočeských dolech. Naše města i vesnice se začala opravovat a naši zemi začaly navštěvovat miliony turistů.

Nyní k těm špatným. Kvůli zpackané – možná zpackané úmyslně – privatizaci jsme přišli o desítky tisíc většinou moderních a fungujících podniků. Politika přestala být pojímána jako služba občanům či veřejným zájmům země a stala se způsobem rychlého a často zcela nezákonného obohacení. Naši zákonodárci si nebyli za čtvrtstoletí schopni poradit s odlivem majetku a kapitálu do daňových rájů, korupcí v ohromných rozměrech, daňovými či majetkovými přiznáními politiků (první kroky v tomto směru byly udělány až dvacet let po sametové revoluci), akciemi na doručitele, prokázáním původu majetku atd. Nepodařilo se udělat pořádek v našem soudnictví a policii.

Neumíme si poradit s korupcí, s výstavbou moderních silnic, s řešením problémů romského obyvatelstva a částečně ani s přistěhovalci. Neumíme si poradit se vznikem soukromého školství – jak gymnázií, tak i škol vysokých; často s kvalitou více než problematickou. Nejsme schopni udělat pořádek a udržet čistotu ve městech. Nejsme schopni se vyrovnat s kouřením mládeže a s rostoucím alkoholismem, s narkotiky, hazardem, prostitucí, problémem bezdomovců a řadou souvisejících jevů.

Co se tedy podle vás mělo v porevolučních letech udělat jinak a lépe?

Na tuto otázku není vůbec jednoduché dát odpověď. „Sametovost“ revoluce, jmenování komunistického vicepremiéra Čalfy premiérem a následná jednomyslná volba Havla prezidentem, a to Parlamentem, který ještě před necelým měsícem plně kontrolovala komunistická strana, vytvořily zvláštní atmosféru, v níž bylo těžké udělat rychle nějaké radikální změny.

Špatně připravená kuponová privatizace (slovem špatně naznačuji hlavně její nepřipravenost legislativní) připravila naši zemi o rodinné stříbro. Náš průmysl se s pomocí různých spekulací a podvodných fondů octl v zahraničních či velice problematických českých rukou. Přitom učit se vlastně nebylo u koho či od koho. Snad jedině od Rakouska, protože tam se zhruba deset let po skončení války a podepsání mírové smlouvy částečně odehrával podobný proces. Ale to pro naše domýšlivé a nafoukané politiky zřejmě nepřicházelo vůbec do úvahy.

V anketě redakce ParlamentníchListů.cz se ptáme veřejnosti: Představte si, že je prosinec roku 1989 a rozhoduje se o budoucnosti této země. Která varianta by byla nejlepší? Jedna z možností je, že by měl vládnout Dubček a Komárek a měli by budovat socialismus s lidskou tváří ve stylu roku 1968. Tato možnost mezi čtenáři jednoznačně vede. Co k tomuto lze říci?

Nemyslím, že Dubček s Komárkem by byli tenkrát nějakou atraktivní variantou dalšího vývoje. Dubček byl v roce 1989 již pouze ikonou, prof. Komárek byl sice zdatný ekonom, ale s přechodem od socialismu ke kapitalismu neměl nikdo žádné zkušenosti. Rozhodně jsme propásli vytvoření zákonných opatření proti rozkradení našeho rodinného stříbra – tedy našich průmyslových podniků.
 
Žijete ve Švédsku. Prezident Miloš Zeman často vyzdvihuje skandinávský model ekonomiky, který by pro nás podle něj měl být vzorem. Jak to vidíte vy?

Ano, souhlasím plně s prezidentem Zemanem. Žijeme od ledna roku 1974 ve Skandinávii - nejdříve v Dánsku, potom ve Švédsku, jehož občanství jsme získali poté, co nás čs. úřady nezákonně zbavily čs. občanství (v červnu 1990 zrušil náš Parlament rozhodnutí o zbavení čs. občanství řady Čechoslováků jako nezákonný akt a řadě podobně postiženým občanům občanství vrátilo). Mimochodem, žili jsme též více než půl roku i ve Finsku.

Skandinávské země fungují dobře. Platili jsme sice dostatečně vysoké a progresivní daně, ale máme nárok na lékařskou péči, která sice není úplně zdarma, ale je stanoven jistý rozumný strop na poplatky za lékařské služby a poplatky za léky – při jehož dosažení jsme od dalších plateb na určitou dobu osvobozeni. Protože mám jisté zdravotní problémy, mám prakticky zdarma taxík, navíc jednou měsíčně pomoc s úklidem v bytě zdarma. Kdyby se něco stalo a nemohl bych zaplatit činži, přispívala by mi na ni místní samospráva.

Nezaregistroval jsem žádné viditelné problémy s výstavbou silnic a dálnic, které jsou skoro v perfektním stavu. Ve městech je čisto a pořádek. Registruji výstavbu stovek obytných bloků s vysokým standardem. Za poměrně malý poplatek máme k dispozici řadu televizních a rozhlasových kanálů.

Švédsko přitom přijímá každoročně velký počet (kolem 80 tisíc) přistěhovalců, o něž se skoro perfektně stará. Státní rozpočet je v posledním desetiletí téměř bez deficitu, což je pro zemi s tak vysokými sociálními standardy skoro zázrak. Posledních pár volebních období nám vládne pravice. Z pozice občana vysokého věku jsem při přechodu od vlády levice k vládě pravice nějaký výrazný rozdíl nezaregistroval.

Prožil jsem ve Švédsku mnoho politických kampaní. Třeba koncem let sedmdesátých kampaň zelených proti jaderné energetice a dokonce referendum, které švédský parlament „korunoval“ rozhodnutím zakázat ve Švédsku jadernou energetiku nejpozději do roku 2010. Dnes se píše rok 2014, všech deset jaderných reaktorů ve Švédsku běží, dodávají přes 40 % elektřiny (nejlevnější!) a protože je jasné, že se Švédsko bez jaderné energie neobejde, zrušil Riksdag své rozhodnutí a dovolil nejen další provoz, ale i výstavbu nových reaktorů.

Kavkaz a Střední Asie, obydlené země s mnohem delšími tradicemi a historií, než má Rusko, byly připojovány k ruskému impériu v průběhu předminulého století často za velice dramatických podmínek. Baltické státy a západní Ukrajinu včetně Lvova anektoval SSSR na základě takzvaného paktu Ribbentropa-Molotova z 23. 8. 1939. A nakonec Podkarpatskou Rus si  SSSR přivlastnil způsobem, který dnes ani sám raději nepřipomíná. Většina anektovaných území – mám na mysli hlavně Střední Asii a Kavkaz, včetně Kavkazu severního, byla fakticky ruskými a později sovětskými koloniemi.

Ve dvacátém století všechny koloniální země přišly o své kolonie: Velká Británie přišla o Indii, Pákistán, Cejlon a další rozsáhlá území prakticky ve všech světadílech, Francie o Alžír, Maroko, Tunis, obsáhlá území v rovníkové Africe atd. V devadesátých letech minulého století se tak stalo i SSSR při rozpadu této země. Francie, Anglie, Belgie i Itálie se se ztrátou svých kolonií smířily. Rusko zřejmě zatím nepochopilo duch dvacátého a jednadvacátého století a snaží se své bývalé kolonie získat zpět.

Nejsme snad svědky pokusů o znovuobnovení „velkého a mohutného“ SSSR? Krym, Pridněstrovie, anexe části Gruzie? Krvavá válka za Čečnu? Mimochodem, SSSR je jedinou velmocí, která v důsledku 2. světové války anektovala velká území. Připomeňme si je: polovina Sachalinu, Kurilské ostrovy, území kolem Mukdenu. Části Finska. Tři baltické republiky. Kaliningrad (dříve Köningsberg), Moldávie a územní zisky v této oblasti. Celá západní Ukrajina včetně Lvova. Podkarpatská Rus. Pokud jsem něco vynechal, můžete mě opravit. Zatímco západní koloniální mocnosti se se ztrátou svých kolonií dávno vyrovnaly, politický establishment Ruské federace zatím zřejmě ne.

Obáváte se návratu Ruska jako jakéhosi zlého a destabilizujícího faktoru?

To bude hodně záležet na dalším vnitropolitickém vývoji v Rusku. Doufám a věřím a přeji si – Rusko mi vždy bylo velice blízké – aby se tak nestalo.

Myslíte si, že je nebo může být ruský prezident Vladimir Putin nový Adolf Hitler nebo Josif Stalin, k nimž bývá mnohými přirovnáván?

Doufám, že ne.

Poslední měsíce svět znepokojuje nejen dění na Ukrajině, ale i v Iráku a dalších zemích. Domníváte se, že hrozí mezinárodní konflikt, který by mohl zasáhnout i Česko?

To bude hodně záležet na obratnosti evropských i našich politiků. A střízlivosti politiků amerických. Zatím té obratnosti a střízlivosti bohužel moc nevidím.

Psali jsme:

Arcibiskup Graubner otevřeně o vývoji po roce ´89: Mělo se zabránit rozkradení republiky. Pozor na vládu lůzy, která touží po pevné ruce

Katolický kněz, biolog, pedagog a spisovatel: Zrušme povinný celibát. Jsem jako mimozemšťan, který si zaplatil dovolenou na Zemi

Pithart, Kühnl a další shrnuli, co se nám za 25 let povedlo. Novinář vyprávěl o Zemanovi a fackování

Fotograf Štreit, kterého komunisté vyhodili a zavřeli: Lidé, kteří na tu dobu vzpomínají, mají pravdu. Dnes je těžké se prosadit

Líbil se Vám tento článek?

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

123 - 4175230287/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.