Jaký je hlavní smysl připomínání konce druhé světové války, i když to letošní 75. výročí v čase trvající pandemie možná téměř zanikne?

Smysl to má veliký. Připomínáme si konec největší války v lidských dějinách a porážku Hitlerovy Třetí říše, která tuto válku svou agresivní politikou rozpoutala a usilovala o genocidu celých národů. Židovský holokaust budiž odstrašujícím příkladem, na který svět nesmí zapomenout. Ve hře bylo udržení našeho státu v původních hranicích. Bez vojenského vítězství spojenců a bez akcí odboje doma i v zahraničí, včetně oprávněné likvidace říšského protektora Heydricha, bychom po konci války ani nestáli na straně vítězů, ani neobnovili integritu republiky.

Letos se pietní akce kvůli karanténě nekonají v tradičním rozsahu. Je to škoda. 75 let je asi poslední „kulaté“ výročí, kterého se mohou účastnit očití svědci z řad odboje. Senioři jsou doma a mladší jim nemohou veřejně poděkovat. Za pár let už tu svědci nebudou. Jasně – vědci budou dál psát knihy a studovat v archivech, státníci budou pořádat pietní shromáždění, ale bude chybět hlas těch, kteří hrůzy války i hrdinství odboje zažili na vlastní kůži. Dějinné události budou víc vzdálenou, abstraktní historií.