V důsledku zavřených hranic a zastavené mezinárodní dopravy se začalo intenzivněji mluvit o zajištění potravinové soběstačnosti. To je téma, které jste zdůrazňoval už v minulosti jako šéf Agrární komory a pak senátor. Jaké jsou podle vás hlavní důvody, proč bychom o potravinovou soběstačnost měli usilovat?

Mám takové úsloví, že každé zlo je k něčemu dobré. Když je aplikuji na současné dění, kdy celý svět je doslova paralyzován pandemií koronaviru, kdy téměř přestala létat letadla – tedy mimo těch senátních cestovek, mezinárodní obchod padá a s ním i hospodářství národních států, miliony lidí se ocitají bez práce, a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho.

Zkrátka současná celosvětová krize vyvolaná obdobou jakési lehké, ale rychleji se šířící chřipky, bohatě vyživovaná a pečlivě udržovaná médii, najednou staví primární sektor, tedy zemědělství, do nové role. Role, která nám nabízí dokonce návrat ke kořenům, k základům, které spočívají v zabezpečení kvalitních potravin pro občany země a v péči o kulturní krajinu, jejíž jsou zemědělci hlavními architekty. Neboť oni jsou spjati s půdou, s přírodou, oni po staletí jsou živi z půdy a je v jejich bytostném zájmu, aby si ji udržovali a chránili.