Fakt, že budete kandidovat za Soukromníky, asi nepřekvapuje. K té straně máte blízko velmi dlouho. Co chcete v Senátu ovlivnit? Senátní pravomoci jsou oproti Sněmovně dosti malé…

V porovnání s Poslaneckou sněmovnou je Senát určitě tím, kdo „tahá za kratší konec provazu“, ale úplně bych ho nepodceňovala a nezatracovala. Když se podíváte na průběh projednávání jednotlivých návrhů zákonů v legislativním procesu, statistika ukazuje, že množství norem, které Senát Sněmovně vrací s připomínkami a pozměňovacími návrhy, není úplně zanedbatelné. Já jsem se ve svém životě rozhodla věnovat neziskovému sektoru zaměřenému altruisticky, ve prospěch lidí, kteří jsou určitým způsobem znevýhodněni oproti zbytku společnosti. Tato oblast bohužel v naší zemi za 25 let od revoluce stále nemá takovou pozici, jakou by si zasloužila. Je třeba změnit jak přístup společnosti, tak přístup státu. A je třeba si uvědomit, že změna přístupu může být v tomto ohledu ku prospěchu všech. Kandidatura do Senátu je cesta, která se mi v tuto chvíli směrem k tomuto cíli nabízí. Tak proč ji nevyužít? Zároveň chci také podpořit Stranu soukromníků ve volbách a dopomoci jí k úspěchu, protože silně vnímám to, jakým způsobem stát stále více ukrajuje z naší svobody a z našeho soukromí. To se mi nelíbí a Soukromníci jsou ti, kteří mohou tento trend změnit.
 
Na programové konferenci SsČR v Parkhotelu v polovině listopadu jste řekla, že neziskovky u nás nemají výraznou podporu. Není to tím, že nejrůznějších nadací je přespříliš a lidé jim někdy nedůvěřují, neboť si nejsou jisti,  kde jejich peníze skutečně nakonec skončí?

I to je jeden z důvodů, ale ne ten hlavní. Je to hlavně otázka zažité mentality. Naši spoluobčané jsou zvyklí projevovat svou solidaritu, ale zejména v souvislosti se silnými jednorázovými podněty, když například dojde k nějaké přírodní katastrofě nebo když se koná sbírka na operaci jednoho konkrétního pacienta s těžkým onemocněním či úrazem podpořená médii. To je určitě dobře, nicméně zároveň by bylo dobré, aby se lidé naučili dlouhodobější podpoře, která by zajistila stabilitu a určitou perspektivu pro neziskové organizace na tomto poli. A k tomu je potřebná i podpora ze strany státu. Aby podnikatele nazatěžoval nadbytečnými náklady, které by mohli alespoň zčásti věnovat právě na dobročinné účely. Aby lidé mohli rozhodovat o svých daních, kam budou směřovány. Nebo aby se dobročinnost vyplácela ještě více než doposud. Máte jistě pravdu i v tom, že na poli neziskovek se vyskytuje i řada nedůvěryhodných subjektů, které veřejnost odrazují, ale cest, jak tento sektor rozvíjet, je mnoho.