Vendula Pizingerová, kandidátka do Senátu: Naivní politická elita věřila, že se setkáme se stejnou odezvou, když budeme mít ke všem otevřenou náruč

22.11.2015 22:35

ROZHOVOR Karel Svoboda je součástí mého života. Kapka naděje teď myslí na děti ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Neziskový sektor musí být partnerem státu a jeho oporou. Do dnešního dne Kapka darovala nemocnicím 140 milionů korun. S migranty a terorismem jde o demokracii. To nám řekla Vendula Pizingerová.

Vendula Pizingerová, kandidátka do Senátu: Naivní politická elita věřila, že se setkáme se stejnou odezvou, když budeme mít ke všem otevřenou náruč
Foto: Hans Štembera
Popisek: Kandidátka do Senátu za Soukromníky Vendula Pizingerová

Fakt, že budete kandidovat za Soukromníky, asi nepřekvapuje. K té straně máte blízko velmi dlouho. Co chcete v Senátu ovlivnit? Senátní pravomoci jsou oproti Sněmovně dosti malé…

V porovnání s Poslaneckou sněmovnou je Senát určitě tím, kdo „tahá za kratší konec provazu“, ale úplně bych ho nepodceňovala a nezatracovala. Když se podíváte na průběh projednávání jednotlivých návrhů zákonů v legislativním procesu, statistika ukazuje, že množství norem, které Senát Sněmovně vrací s připomínkami a pozměňovacími návrhy, není úplně zanedbatelné. Já jsem se ve svém životě rozhodla věnovat neziskovému sektoru zaměřenému altruisticky, ve prospěch lidí, kteří jsou určitým způsobem znevýhodněni oproti zbytku společnosti. Tato oblast bohužel v naší zemi za 25 let od revoluce stále nemá takovou pozici, jakou by si zasloužila. Je třeba změnit jak přístup společnosti, tak přístup státu. A je třeba si uvědomit, že změna přístupu může být v tomto ohledu ku prospěchu všech. Kandidatura do Senátu je cesta, která se mi v tuto chvíli směrem k tomuto cíli nabízí. Tak proč ji nevyužít? Zároveň chci také podpořit Stranu soukromníků ve volbách a dopomoci jí k úspěchu, protože silně vnímám to, jakým způsobem stát stále více ukrajuje z naší svobody a z našeho soukromí. To se mi nelíbí a Soukromníci jsou ti, kteří mohou tento trend změnit.
 
Na programové konferenci SsČR v Parkhotelu v polovině listopadu jste řekla, že neziskovky u nás nemají výraznou podporu. Není to tím, že nejrůznějších nadací je přespříliš a lidé jim někdy nedůvěřují, neboť si nejsou jisti,  kde jejich peníze skutečně nakonec skončí?

I to je jeden z důvodů, ale ne ten hlavní. Je to hlavně otázka zažité mentality. Naši spoluobčané jsou zvyklí projevovat svou solidaritu, ale zejména v souvislosti se silnými jednorázovými podněty, když například dojde k nějaké přírodní katastrofě nebo když se koná sbírka na operaci jednoho konkrétního pacienta s těžkým onemocněním či úrazem podpořená médii. To je určitě dobře, nicméně zároveň by bylo dobré, aby se lidé naučili dlouhodobější podpoře, která by zajistila stabilitu a určitou perspektivu pro neziskové organizace na tomto poli. A k tomu je potřebná i podpora ze strany státu. Aby podnikatele nazatěžoval nadbytečnými náklady, které by mohli alespoň zčásti věnovat právě na dobročinné účely. Aby lidé mohli rozhodovat o svých daních, kam budou směřovány. Nebo aby se dobročinnost vyplácela ještě více než doposud. Máte jistě pravdu i v tom, že na poli neziskovek se vyskytuje i řada nedůvěryhodných subjektů, které veřejnost odrazují, ale cest, jak tento sektor rozvíjet, je mnoho. 


 
Říkáte, že v rámci středoevropských zemí jsme jediní, kteří nemají tzv. daňové asignace. V čem by to neziskovému sektoru prospělo, pokud bychom je měli?

Ano, o tomto nástroji jsem hovořila v souvislosti s neziskovým sektorem, ale jako pravicově orientovaný člověk se domnívám, že jde o obecnější princip, který by měl být samozřejmý. Platím-li daně, a zvláště platím-li vysoké daně, pak bych měla mít alespoň částečně možnost rozhodovat o tom, kam budou tyto peníze směřovány. A vzhledem k tomu, že jsem přesvědčena, že pokud by daňové odvody byly nižší, tak by daňoví poplatníci byli ochotnější k dárcovství, pak se zároveň domnívám, že i v daňové oblasti by tito lidé jistě rádi své odvody nasměrovali právě do oblasti péče o zdravotně či jinak handicapované spoluobčany. A nebylo by to na úkor státem zřizované zdravotní a sociální péče, neboť jednoznačně platí, že neziskový sektor je v demokratické společnosti pro stát partnerem a jeho oporou.

Můžete připomenout nejnovější aktivity nadačního fondu Kapka naděje? 

Nejčerstvější aktivitou fondu je velký projekt pro hemato-onkologické oddělení Dětské kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové. Kapka naděje tímto projektem oslovuje regionální společnosti a také širokou veřejnost k podpoře nemocnice. Přijali jsme výzvu a naším cílem je zajistit 1 000 000 korun, které nemocnici schází k výstavbě nové vzduchotechniky pro toto oddělení.Tato klimatizace bude zajišťovat potřebnou kvalitu prostředi´ pro léčbu v případě těch nejtěžších, na životě ohrožených dětských pacientů. Stávající vzduchotechnika již nestačí zajistit potřebnou kvalitu prostředí a pro děti s hemato-onkologickým onemocněním představuje mikrobiální znečištění ovzduší velké riziko, které můžee negativně ovlivnit průběh jejich léčby. Již nyní se Kapka soustřeďuje na přípravu benefičního koncertu v červnu 2016 na TV Prima. Projektů je velká řádka, mohla bych pokračovat dál a dál, pokud chcete vědět o naší činnosti, akcích a pomoci, můžete navštívit naše webové stránky www.kapkanadeje.cz.

Kolik Kapka za dobu své existence  nashromáždila peněz pro děti s poruchou krvetvorby?

Nadační fond Kapka naděje byl založen v roce 2000 na podkladě mojí životní zkušenosti a zároveň jako reakce na neutěšené poměry na dětské hematologii a onkologii ve FN Motol. Kapka se záhy profilovala jako společensky respektovaná, občansky podporovaná a odbornou veřejností vysoce hodnocená organizace. Od roku 2002 se naše podpora rozrostla také na dětská oddělení regionálních nemocnic. Od vzniku fondu k dnešnímu dni jsme do nemocnic darovali přístrojové vybavení a zařízení za více než 140 milionů korun.

Budete kandidovat v Praze. Jste osobou velmi známou. Jakou roli může pro některé voliče hrát fakt, že jste byla více než deset let manželkou hudebního skladatele Karla Svobody? Spíše vám to pomůže, anebo naopak?

To si netroufám hodnotit. Samozřejmě vnímám, že si mě lidé s Karlem stále spojují, že názory a nálady veřejnosti jsou různorodé, nicméně já jsem se již dávno rozhodla jít dál, a to bez ohledu na minulost. Zkrátka tuto otázku příliš neřeším a budu se vždy snažit přesvědčit veřejnost zejména o správnosti těch věcí, o které usiluji, a to jak ve svém oboru, tak v politice.

I když jste se znovu provdala, proč jste si neponechala i jeho jméno?  

Tak to je tedy častá otázka, kterou dostávám spíš jako bulvární, ale budiž. Svobodová je součást mé minulosti, za níž se mohu pouze ohlédnout a poučit se z ní, když je potřeba. Má odpověď nebude teď asi sedět formátu Parlamentních listů. Žiju teď a svého muže miluji.

Po ohlášení kandidatury vlastně začala vaše kampaň. Hodláte se k aktuálnímu dění vyjadřovat pravidelně?

Budu-li mít co říct, pak samozřejmě ano. Nicméně nezastávám ten názor, že politik by měl mít univerzální odpověď na vše, a rozhodně si nechci hrát na experta v oblastech, které mi nejsou vlastní a lidé si mě s nimi ani nespojují, to by přece bylo naprosto nevěrohodné. To ale neznamená, že bych se těchto oblastí zříkala, nezajímala se o ně a nečinila si o nich svůj vlastní obrázek nebo nehledala svůj vlastní názor. Jsem připravena na to, že jako senátorka, budu-li zvolena, budu muset umět rozhodovat o všech otázkách, které jsou podstatné pro budoucnost naší země. A jako člověk, který v sobě má dostatek pokory, si proto nechám ráda poradit od odborníků, dám prostor k diskusi a samozřejmě se také zeptám těch, kteří mi dají svůj hlas.

Jaké nejdůležitější politické téma vidíte pro následující rok, který zbývá do voleb?

Domnívám se, že v současné době je snad jen jedno, které je pro nás všechny nejzásadnější a které naprosto překrývá všechna ostatní politická témata, jež se zdají být  díky němu zcela okrajová. Tím tématem je masový příliv imigrantů do Evropy a s ním částečně související hrozba vzrůstajícího terorismu. Jednoznačně platí, že jde o otázky, pro které by mnoho jiných politických šarvátek mělo jít stranou. V tomto ohledu jde totiž o naši bezpečnost, naše životy a naši budoucnost. Budoucnost naší společnosti založené na hodnotách svobody a demokracie. Přála bych si, abychom místo toho měli na starosti raději ony podružnější otázky, ale bohužel se v tuto chvíli zdá, že není vyhnutí. A myslím si, že na tom mají značný podíl viny dosavadní vládnoucí politické elity, nebo alespoň jejich část, která naivně věřila tomu, že když se budeme ke všem chovat s otevřenou náručí, setkáme se se stejnou odezvou. Tak to ale bohužel v celém světě nefunguje a z této iluze bychom se měli co nejdřív probrat.


 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Josef Petrů

Radek Rozvoral byl položen dotaz

koalice

K čemu je, když uspějete ve volbách, když stejně nejste schopni se s nikým domluvit na koalici? Myslím teď hlavně ve sněmovně. Proč si z ANO děláte za každou cenu nepřítele, když by to mohl být potencionálně váš jediný koaliční partner, s kterým byste získali většinu ve sněmovně?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Dvě loutky. Páprda a...“ Vyoral pustil peklo na Bidena s Fialou

15:00 „Dvě loutky. Páprda a...“ Vyoral pustil peklo na Bidena s Fialou

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA – Po návštěvě premiéra Petra Fialy v Bílém domě se z řad jeho podpo…