Po krajských volbách v roce 2012 jste se stala statutární náměstkyní hejtmana Libereckého kraje, kde jste působila až do vašeho odvolání na konci roku 2014. Odmítla jste totiž podpořit hejtmana Martina Půtu v trestním stíhání v souvislosti se zneužíváním dotací z EU. Dosud mu ale nebylo nic prokázáno. Nelitujete zpětně svého rozhodnutí, nebo se domníváte, že je podezření skutečně opodstatněné?

Nelituji. Pokud někdo považuje za podmínku ke spolupráci to, že mu podepíšu papír, který mu vyslovuje absolutní důvěru, nejsme už v racionálním pracovním vztahu, ale spíš mi to připomíná sektu, která musí věřit svému vůdci, nebo stav před rokem 89. A vzhledem k tomu, že jsem u Martina Půty už předtím měla několik příležitostí přesvědčit se, že jeho slovo moc neznamená, tak podpis absolutní důvěry pro mě byl těžko představitelný. Je pravda, že mě v té chvíli nenapadlo, že to vyústí k mému odvolání, ale i kdybych to věděla, tím spíš bych nepodepsala. Už jednou předtím jsem dostala nabídku: „Podepiš a můžeš tu s námi zůstat.“ Přišla mi neskutečně absurdní a podobné podmínky stejně vnímám i dnes. Důvěra se musí budovat, ne vynucovat.

A co se týče obvinění – chování Martina Půty při schvalování změny financování projektu, za které obvinění padlo, mi bylo velmi podezřelé, i když jsem nevěděla, co za tím může být. A odposlechy, které byly v případu zveřejněny, jsou podle mě již naprosto za hranou toho, jak by se měl nejvyšší představitel kraje chovat. Nemluvím snad ani o vulgárním slovníku, ale spíše o tajných schůzkách na pumpách, kde se domlouvá strategie, jak ostatní členy Rady s hlasovacím právem přesvědčit… 

Překvapilo vás, že Martin Půta mandát obhajuje? Navíc průzkumy hnutí favorizují.

Překvapuje i nepřekvapuje. Kvůli obvinění se stáhnul z celostátní politiky, ale je to člověk velmi ambiciózní, který se těžko dobrovolně vzdá všech vlivných funkcí. Navíc se zdá, že Starostové pro Liberecký kraj nemají druhou tvář, která by byla celokrajsky známá. Hejtman Půta na sebe strhává naprostou většinu pozornosti, což podporuje i masivní mediální podporou tiskového oddělení krajského úřadu a svým kolegům tolik příležitostí nedá.

Existuje podle vás nějaký recept, jak udržet koalici pohromě po celé volební období? Vzali jste si z rozpadu té vaší nějaké poučení?

Samozřejmě, že recept existuje a snažím se brát z životních lekcí poučení. V případě, že všem subjektům, které jsou v koalici, jde o prospěch kraje, pak je to o trpělivé komunikaci a snaze hledat kompromisy, přijatelné pro všechny.

Problém ovšem nastane, když si někdo z politiky začne dělat vlastní byznys. Pak je situace velmi těžká a zpětně vzato je rozpad koalice snad lepší, než přihlížet něčemu, co je naprosto v rozporu s předvolebními sliby. S tím pak moc dělat nemůžete. Lze totiž najít kompromis mezi tím, kolik peněz má jít na kulturu, kolik na životní prostředí a kolik na sport. Neumím ale najít kompromis v tom, jestli krást nebo nekrást. To je hranice, za kterou koalici prostě nemá smysl držet.

Ačkoliv jsem si vědoma toho, že se koalice uzavírají až po volbách, prozradíte nám, jaký z koaličních partnerů je pro vás přijatelný a s kým naopak spolupráci vylučujete?

Rozhodně vylučujeme koalici s KSČM. Nejenže se nedistancovali od své minulosti, ale navíc je i letos do voleb vede Stanislav Mackovík, který již dvakrát na svůj zastupitelský post po volbách rezignoval, ale navíc byl odvolán z vedení záchranné služby poté, kdy audit prokázal neuvěřitelné plýtvání veřejnými financemi a místo toho, aby lépe platil řidiče a záchranáře, tak zaměstnával rodinné příslušníky z jiných politických stran, které v práci ale nikdy nikdo neviděl.

Přijatelná je naopak jakákoliv strana, která bude chtít pracovat pro lepší život v kraji a dokáže se odpoutat od stále ještě fungujících vazeb v zákulisí.