Za rok 2020 získal toto ocenění Doc. PhDr, Felix Černoch, CSc., vysokoškolský pedagog, encyklopedista. Mimo jiné vydal v loňském roce Lapidární cizoslovníček, jehož databáze zahrnuje 50.000 jednopojmových hesel. V současné době aspiruje na konstituování teorie míru (Paxologie), jakožto protiváhy nauky o válce. Jeho celoživotní dílo charakterizuje asi nejvýstižněji zařazení do Oxfordské encyklopedie z roku 2015.
Kdybychom chtěli osvětlit „Paxologii“, jako pokus o vymezení vědního a studijního oboru, bylo by to zřejmě nejsnazší etymologicky neboli objasněním původu slov a slovních spojení: pax = mír a klid (z latiny), Pax = římská bohyně míru, Pax dei = boží mír, Pax vobiscum = mír s vámi / pokoj vám.
Když si v naší rozporuplné a rozbouřené době položíme otázku, co je to mír, můžeme si slovy Všeobecné encyklopedie odpovědět: „ Mír je stav pokoje, klidu, ticha, blahodárné situace, legality a uznání závazků, smluv, vstřícnosti a pochopení mezi lidmi, národy a státy.“ Podívám-li se na mír prizmatem o něm řečeného, znamená podle Cicera „svobodu, založenou na uznání práv každého“. Naproti tomu se traduje také jiná starořímská pravda: „Kdo touží po míru, ať připravuje válku.“ (Vegetius)
Pane docente, jaký je váš pohled na obsah těchto dvou tvrzení?
Tvrdí se, že dějiny jsou dějinami válek. Nesmysl. Jsou přece nutně i historií míru, který jim předcházel či po nich následoval. Setrvat u oné okřídlené fráze, zakotvené v odborných knihách i školních textech, považuji za obhajobu války jako nezvratného jevu. Ale ta zde přece nebyla odjakživa, takže ani věčně nemůže být. Nikoliv proto, že vše co má začátek, musí mít i konec. Zejména v současné vývojové etapě lidské společnosti, kdy v důsledku hypertrofie prostředků vedení válek se jejich funkce stává zpochybnitelnou. Proto mír nemá přijatelnou alternativu.
Jak je mi známo, jste editorem české části významného encyklopedického projektu Dějiny sebevědomí, jehož autorem je Petr Kršák.
Ano. Patří mu za myšlenku i její ztvárnění po zásluze vděk, čest i sláva. Jen újmou formativních dopadů na posilu vlasteneckého cítění a národní hrdosti zůstává, že se otálí s emisí fakticky dokončeného veledíla.
Jste mimo jiné také dlouholetým předsedou Spolku přátel sběratelů ex libris. Koho vlastně sdružuje a čím se v současnosti zabývá?
Steré díky za vděčně krásnou otázku. Již proto, že jsme nejstarším v našich zemích. Byl totiž založen a státem uznán 16. Listopadu 1918, tedy ještě před návratem prezidenta Masaryka. Daleko podstatnějším však zůstává, že jde o 103. rok existence nikdy nepřerušené. Po celou tu dobu se sice soustřeďujeme prioritně na výtvarný obor exlibris neboli vlastnickou knižní značku, ale ten v moderní době výrazněji překračujeme směrem k tzv. komorní čili drobné grafice vůbec. Členskou základnu – mimochodem nejpočetnější na světě v rámci nadnárodního sdružení FISAE - tvoří tak vedle jejích tvůrců a sběratelů rovněž příznivci tohoto uměleckého zaměření.
Autor: František Mareš
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tan
