Po Janu Palachovi jsme si připomenuli i druhou pochodeň, Jana Zajíce. Jak jste jejich čin vnímal?
Když tohle ti kluci dělali, určitě měli představu, že svým činem nějak pohnou společností. Byl jsem mladší, když se to stalo, a myslel jsem, že to společnost změní, donutí ji k zamyšlení. Ale když jsem viděl, že to se společností nejen nepohnulo, ale ještě přišla kolaborace s prosovětským komunistickým režimem a občané ohnuli páteř a naučili se s tím takhle žít, tak to mi strašně vadilo. V roce 1974 už jsem věděl, že s tou společností nehne nic.
Do dubna roku 1969 se po Janu Palachovi a Janu Zajícovi zapálilo ještě dalších 26 lidí, ale příliš se o nich nemluví. Asi třetina z nich zemřela. Jak je tedy možné, že o nich nevíme? Je to dobrým ututláváním tehdejšího režimu nebo proč se mluví většinou jenom o Palachovi a Zajícovi?
Tak oni byli první, ostatní se potom už režim naučil ututlávat nebo nějakým způsobem znehodnocovat s tím, že šlo o jiné důvody, že ten člověk byl duševně vyšinutý a podobně. Samozřejmě se snažili paralyzovat i Zajíce i Palacha. O upozornění na jejich jména se snaží lidé, kteří se zabývají historií.
Nicméně přeci jen byl Palach originál a já jsem neměl přístup do ostatních materiálů a spisů, které o tom pojednávaly. Snažili se navléct to tak, že de-facto způsobili obecné ohrožení a zpochybnili jejich krok za každou cenu. Propaganda byla velice akční, a jak jsem slyšel od lidí, podařilo se jim tento názor infiltrovat a prosáknout společností.
Premiér Andrej Babiš opakovaně kritizuje devadesátá léta. Podle něj šlo o dobu, kdy naší zemi vznikly nevratné škody a ODS si nakradla miliardy, ničila celý demokratický systém. Jak nahlížíte na tyto výroky?
Babiš jako schopný agent Státní bezpečnosti, který byl vykultivován ve zpravodajských složkách, se uměl pohybovat, protože získal své zkušenosti právě díky své operativní činnosti u Státní bezpečnosti. Dovedl velice rychle vystihnout různé nedostatky, dovedl je zvětšit, transparentně prodat, jak se říká. A až nyní vytvořil situaci, kdy kritizuje a zároveň prohlašuje: Já vás zachráním, já mám řešení. Situace v devadesátých letech byla skutečně v mnoha ohledech nedobrá. Do politiky pronikaly různé zločinecké struktury, snažily se zneužít situace. Vekslácká sebranka, která potřebovala 17. listopad ke svým zájmům, dokázala ovlivnit opravdu hodně.
Dobře to ukazuje třeba film Kmotr Mrázek s Ondřejem Vetchým, tam je to naprosto transparentně ukázané a tak se chyby staly. Ale agent Státní bezpečnosti Babiš, ten si počkal. Na Slovensku to měl celkem nahnuté, Slovenská informační služba o něm měla rozsáhlé poznatky. Operativci, kteří přešli k české informační službě a nechtěli pracovat pod Mečiarem, nás varovali před Babišem, ale my jsme to nějak nebrali vážně, bohužel. On jenom čekal, až nastane správný okamžik – tam si přisolil, tam si přidal polínko, jak se říká, a pak to zkusil. A podařilo se mu to.
Ale když jsem se podíval na jeho meetingy a na lidi v Přerově – kde ho velice podpořil i prezident Miloš Zeman při jedné akci, kterou jsme mu tedy celkem úspěšně narušili – bylo vidět, že je to společenství lidí s velmi špatným charakterem. Ale možná, že jsem měl akorát štěstí, že jsem tam viděl spoustu lidí, kteří proti mně v minulosti zasahovali jako členové Lidových milicí, pomocné stráže, různí představitelé závodních výborů a brigád socialistické práce.
Psali jsme:
Po divokých devadesátých lidí podle Babiše nastalo období, kdy se toto rozkrádání tutlalo a legitimizovalo, kdy se naše zdevastované hospodářství otevřelo zahraničnímu kapitálu, který nahradil neúspěšnou českou cestu. A právě proto, podle něj, tečou z naší země stovky miliard na dividendách. Sdílíte s ním tento názor?
Nikoliv, a když, tak jen velice částečně. Babiš vycházel z prostředí, kde byl zpravodajsky dobře vyškolen. Ještě v jeho posudcích se hovoří, že dokáže vystihnout, využít situace. Takovou vlastnost má, na to se ani nemůžete vycvičit, takový musíte být, je to vrozené. Lidé pohybující se ve zpravodajských službách se musejí s prostředím dobře sžít, využít negativních stránek a získat vliv. A to on udělal. Já jsem některé jeho kroky mapoval.
Jsou lidé, kteří se přímo bojí vypovídat o jeho zločinecké činnosti, jak se snažil získat pozici a jak přicházel k majetku. Jak nutil některé lidi, aby podepsali to, co by normálně nikdy nepodepsali. Já nejsem politik, já mohu jen hovořit o věcech, se kterými jsem přišel do styku dříve prostřednictvím Bezpeční informační služby, a ani na to nemám úplně právo.
Premiér Andrej Babiš byl americkým prezidentem Donaldem Trumpem pozván do Bílého domu, zatímco prezident Zeman stále čeká. Naznačuje nám tím americká diplomacie něco?
Já nejsem z Trumpa zrovna nadšený, ale nedá se nic dělat. Babiš nás nějakým způsobem reprezentuje, je to premiér a politici to musí tak brát, že byl zvolen v demokratických volbách, a přijmout ho musejí. Co se týká Miloše Zemana, už když se na něj podíváte, dostává se do prekérní zdravotní situace a čert ví, co v tom je. Ale Babiš samozřejmě Zemana potřebuje jako prezidenta, to mu určitě vyhovuje.
Co si podle vás lze slibovat od chystaného březnového setkání Babiše s Trumpem?
Nedokážu posoudit, k tomu by snad musel říci něco ministr zahraničí Petříček, který se mi celkem líbí. Patří k lepším politikům, byť je sociální demokrat. Nejsem rád, že nás při tak důležitých jednáních reprezentuje agent Státní bezpečnosti a nomenklaturní kádr komunistické strany a navíc stíhaný člověk.
Mirek Topolánek, náš bývalý premiér, americké ambasádě i premiérovi přes Twitter vzkázal: „Zájmy Westinghouse v České republice musí být opravdu silné, když americká administrativa zve do Bílého domu bolševika, agenta STB a kriminálníka v jedné osobě.“ Má Topolánek pravdu?
To určitě, myslím si, že ano. Tady už nejde ani tak o morálku, morální rovina je tady naprosto mimo. Spojené státy si dokážou ohlídat svoji bezpečnost, mají na to rozsáhlý aparát, mají na to zkušenosti. Takže i když přijede tento konfident Státní bezpečnosti, tak si ho pohlídají. Nicméně, za vším je nutno hledat také nějaký ekonomický zisk, co z toho bude dál. Navíc Američané mají určitě dostatek informací, kdo je Babiš, a budou s ním podle toho umět jednat.
Ještě bych se vás ráda zeptala na výroky Michaela Kocába. Ten například řekl, že komunisté mají tolik mediálního prostoru, jako by měli místo osmi procent preferencí 30. Rovněž zalitoval, že komunisté nebyli po roce 1989 postaveni mimo zákon tak, jako byli třeba v Německu nacisté. Bylo by takové opatření namístě?
Určitě ano. Já jsem byl z počátku kritikem Michaela Kocába, a to ještě v době, kdy jsem byl zatčen, dokonce se o něm kriticky vyjadřuji ve své knize. Michael Kocáb jako by teď prozřel. Ano, činnost KSČM po 17. listopadu byla dostatečně monitorována, a ty důkazy měly být předloženy tak, jak senátor Štětina a další chtěli, před Nejvyšší správní soud. Stejně tak, jako u Dělnické strany byly důvody, aby jejich činnost byla přinejmenším pozastavena. Mluvím o trestné činnosti po 17. listopadu, nikoliv co napáchali před 17. listopadem. Takže o některých zásadních věcech Kocáb dnes už ví, ale to je trochu pozdě. Pozdě bycha honiti, ale s Kocábem se ztotožňuji. Akorát je chyba, že takto neuvažoval dříve a nedokázal svým vlivem ovlivnit lidi, na které vliv měl. Alespoň náznak nějakého Norimberského procesu tady měl být.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
