Právě probíhá diskuse před hlasováním o důvěře vládě. Exministr Milan Chovanec z ČSSD předem prohlásil, že hlasovat pro takovou vládu je proti jeho svědomí. Co na to říkáte? Dala se od Chovance taková reakce čekat?
Dala se čekat, poměrně nedávno jsem napsal, že jsou evidentně dvě sociální demokracie. Jedna sociální demokracie, kterou bych označil za špidlovsko-sobotkovskou – ta je zjevně na nuceném odchodu – a pak je současná Hamáčkova sociální demokracie. Dala by se nazývat i jinak, protože obdobný proces proběhl opačným směrem: špidlovsko-sobotkovskou tehdy vyprovázela pryč zemanovská sociální demokracie. Teď se zdá, že zemanovská se obnovuje a zase pro změnu odchází ta špidlovsko-sobotkovská. Jedni mají pocit, že vítězí, a druzí jsou odcházeni.
Nedivím se tomu, že ten proces podporují sociální demokraté s pocitem, že pro ně přicházejí zlaté časy. Druhá skupina jsou ti odcházející, k nimž asi patří i exministr Chovanec, a těm se to samozřejmě nelíbí. Byl bych dost překvapený, kdyby svůj odchod podporovali konkrétními činy lidé, kteří jsou odcházeni, to by bylo nesmyslné. Nevidím dovnitř ČSSD a nevím, kteří jsou kteří, ale připadá mi čitelné, když ten, kdo se cítí vypuzován, nepodporuje takový proces.
Psali jsme:
Prezident Miloš Zeman měl k důvěře vládě proslov, pogratuloval k dohodě a mimo jiné kritizoval schodek rozpočtu. Ten je nyní šest miliard a je plánován až na padesát miliard korun, a to v době hospodářského růstu České republiky. Jaký je váš, jako bývalého ministra financí, pohled na věc?
To je učebnicový příklad, kterému každý rozumí. V dobách ekonomického růstu, který byl nyní mimořádně vysoký, mají být rozpočty přebytkové a spíše se mají splácet staré dluhy, aby se mohlo půjčovat v dobách recese, kdy nebude ekonomický růst, který se nezadržitelně blíží. To je evidentní. Tato vláda to porušuje a výsledku se snad i ona dočká. Vrátí jí to ekonomika: z přirozeného cyklu končí doby hojnosti a blíží se období zpomaleného ekonomického růstu. Myslím, že se objevují první údaje, které naznačují, že ekonomika zvolňuje a určitě bude zvolňovat dál. Současná vláda bude muset situaci řešit, nebude se moci na ekonomický růst spoléhat a pak teprve se dozvíme, čeho je schopná. Protože rozdávat v dobách hojnosti umí každý, horší je šetřit v dobách nehojnosti.
Případně se připravit na dobu nehojnosti v době hojnosti…
Na to se nepřipravují, to je zřejmé.
Fotogalerie: - Důvěra Babišově vládě
Fotogalerie: - Zeman podpořil Babiše
Jak se vlastně my Češi máme? Podle makroekonomů už předstihujeme některé západní země, Praha je jedním z nejbohatších regionů Evropské unie. Na druhou stranu, řada občanů nemá nashromážděny finance k přežití ani na jeden měsíc. Byla naše cesta od revoluce úspěšná? Jak se máme?
Máme se výrazně lépe, než jsme se měli v roce 1989. Nebylo by těžké udělat tabulku, v níž by se ukázalo, kolik měsíců tehdy trvalo, než jste si vydělal na průměrné auto. Dnes je to zřetelně mnohem méně a nechám stranou, že to auto je kvalitnější. V roce 2000 jsem takovou tabulku vypočítal a šlo o srovnání s rokem 1990. U mnoha položek vycházely mnohonásobně zkrácené lhůty, ať už pro koupi obleku, vepřo-knedlo-zela i automobilu a tak dále. Jediná položka, u níž si myslím, že k takovému zkrácení nedošlo, jsou ceny bytů a domů. Ty tu radost trochu kazí, tady vidíme v posledních letech velký růst, ale kdyby podobnou tabulku někdo udělal nyní, určitě doloží, že se máme v průměru – to je to úskalí – zřetelně lépe než v roce 1989. A o tom, musím hned dodat, nechtějí Češi slyšet, nechtějí to vědět, nechtějí si všimnout, v jakých autech jezdí, co všechno si pořizují, jak obrovská spotřeba domácností je ve srovnání s tehdejší dobou.
V průměru se máme dobře. Málokdo si uměl před třiceti lety představit, jak budou vypadat české silnice z hlediska počtu a kvality aut. Ale to nechce nikdo vědět, každý, kdo o tom mluví jako já, bude okamžitě zavržen jako nositel špatných zpráv, protože ke správnému češství patří si stěžovat a mít pocit, že jsme chudáci.
Psali jsme:
_636096148833942056.jpg&id=116330)
Vy jste zmínil, že Češi nechtějí slyšet na to, že se mají dobře. S tím souvisí i moje další otázka. Liberálnější pozorovatelé se diví, že Češi slyší na sliby populistů a především na hesla jako: bude líp, zařídíme to, makáme na tom a podobně. Souvisí to s tím, co jste říkal?
Souvisí to s více věcmi: Jednu z nich jsem popsal. Druhá je, že v české společnosti evidentně začali převažovat lidé, kteří věří v to, že stát se o ně postará lépe než oni sami. To je totální blud, ale většinově rozšířený. Prostě mnoho lidí, kteří dnes ve volbách reprezentují většinu, vlastně očekává, že pomoc není na konci jejich rukou, ale pomoc je od moudrých a snaživých úředníků státu. A neustále jsou překvapováni, že všichni ti úředníci se na prvním místě starají o vlastní blaho a teprve poté se někteří starají i o blaho voličů. Ale eviduji i mezi politiky veliké procento těch, kteří se starají pouze o svoje blaho, na veřejné záležitosti úplně a demonstrativně kašlou a naivní lidé je volí a doufají, že jim přinesou zázraky. A máme fázi, v níž se ukáže, že zase nepřinesou.
Vyhmátl to lidově řečeno v tomto smyslu Andrej Babiš se svými sliby? Slyší na ně lidé?
Babiš má určitě k dispozici velice kvalitní průzkumy veřejného mínění a kvalitní analytiky, kteří mu říkají, že to tak prostě je. Většina společnosti v to doufá a on jim nabízí, co chtějí slyšet. To je dnes velice rozšířený způsob dělání politiky všude na světě.
Jak jsme na tom se spravedlností a prosazováním práva? Dochází k personálním změnám v bezpečnostních složkách i v policii. Jmena jako Viktor Kožený, Radovan Krejčíř, Tomáš Pitr, Zdeněk Bakala jsou považována za symboly velké ekonomické kriminality v České republice. Co každé z nich značí? Dává něco z toho důvody k pochybám o správnosti směřování země, co se týká spravedlnosti?
Nejste sám, kdo podobné věci tvrdí. Je z toho cesta ven?
Cesta ven je vždy, akorát nemohou chlév vyklízet ti, kdo ho nadělali.
Andrej Babiš není první, kdo do orgánů dosazuje lidi, kteří jsou na jeho straně a podobně. Je v našem demokratickém státě možné, aby k tomu nedocházelo? Nestalo se to už takovou tradicí?
Dospělo to do stadia naprosto nepředstavitelného. Opravdu už nemám slov, protože vše, co se odehrává kolem policie a státního zastupitelství v poslední době, je snaha dovést kauzu nebo spíše kauzy současného premiéra buď k trestní odpovědnosti, nebo k zapomenutí. Kolem toho se vše točí. Je to dost nechutné.
Říká se, že mládež bývá vždy jiná než střední a starší generace. V českých volbách hlasuje dramaticky jinak. Liberálněji, pravicověji, vyhraněně proti Miloši Zemanovi. Až odejde starší voličská generace a nastoupí ta mladší generace, čekají nás politické změny?
Určitě ano. Například očekávám, že to, co se dnes odehrává ve Sněmovně, ale i to, co se odehrává v orgánech činných v trestním řízení, to povede k vyšší účasti mladé generace v příštích volbách. Myslím, že to nebude dlouho trvat a výsledky se projeví už v podzimních komunálních volbách, protože mladí lidé, kterým většinově zatím bylo dobře – což musíme považovat za průměr podle vtipu, že snědl půlku kuřete, i když jeden jí a druhý se na něj dívá a má hlad. Průměrná čísla jsou jedna věc, ale že jsou ve společnosti lidé, kteří kuře nemají, je nepochybné. Avšak lze vidět, že mladá generace se zatím měla dost dobře na to, aby jí politika nezajímala. Co se odehrává nyní, ji částečně k volbám přivede.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
