Vlivný poslanec ČSSD Tejc: Je zbytečné strašit, že se ocitneme pod nadvládou Moskvy. Zřizování Chovancova „odboru cenzury“ nic dobrého nepřinese

Rok 2016 přinesl několik převratných a pro mnohé nečekaných změn. Především jde o Brexit a vítězství Donalda Trumpa, který byl ještě na počátku primárek obecně považován za outsidera. S Británií mimo EU se už tak nějak všichni smířili, ale jaké konkrétní důsledky pocítíme?

Prezidentské volby v USA i Brexit ukázaly, jak jsou političtí komentátoři, samozvaní analytici i část evropských elit vzdáleni od lidí a jejich názorů. To, že pro řadu jmenovaných byly vítězství Donalda Trumpa i Brexit nepředstavitelným science fiction, ukazuje bohužel jejich přezíravost vůči názorům a náladám voličů. Řada rozhodnutí se mi nemusí líbit, v demokracii ale platí, že rozhodují voliči. A to je dobře. Obě dvě události také ukázaly, že vliv sociálních sítí je silnější než názor mainstreamových médií.

A pokud jde o Trumpa, mnohé se začíná vyjasňovat. Už bylo oznámeno, že se ministrem zahraničí stane Rex Tillerson označovaný jako „proruský“. Například je proti sankcím. Co všechno může Trumpova vláda přinést světu a potažmo i nám, České republice? Skončí svět, jaký jsme dosud znali, jak někteří tvrdí?

Výhodou a současně nevýhodou Donalda Trumpa je jeho nepředvídatelnost. Myslím, že v tuto chvíli ani jeho tým přesně neví, kam budou Spojené státy v příštích měsících směřovat. Určitě ale nelze očekávat absolutní změnu kurzu americké politiky. I při razantním otočení kormidla kapitánem se obrovská loď bude obracet neochotně a velmi pomalu. Podle dosavadních vyjádření nového prezidenta lze doufat, že se pokusí o urovnání vztahů s Ruskem a nebude alespoň zvyšovat už tak velké napětí mezi oběma velmocemi. Pokud dojde ke zrušení sankcí, budou z toho mít zaměstnanci i podnikatelé v České republice prospěch.

A dočkáme se kvůli tomu výrazné „ruské stopy“ v politice budoucího prezidenta Donalda Trumpa?

Na první pohled to, alespoň v amerických médiích, tak může vypadat. Ale myslím si, že realita bude jiná a pravděpodobně ne tak odlišná od současné situace.

Putin se na Trumpovo „panování“ jistě náležitě připravuje, a přestože ruská ekonomická situace je stále krizová, popularita prezidenta Ruska stoupá do rekordních výšin. Co čeká Evropu? Mají se menší státy včetně třeba i Česka obávat, že budeme „novou“ Amerikou obětováni a skončíme v ruské sféře vlivu, jak varují mnohé komentáře?

Popularita Vladimira Putina dokazuje, že protiruské sankce na jeho postavení a podporu doma žádný vliv nemají, možná spíše naopak. I ve složité době zůstáváme součástí EU a NATO. Je proto zbytečné strašit tím, že bychom se vrátili o desítky let zpět do poválečného uspořádání Evropy a světa a ocitli se pod nadvládou Moskvy. Naše zahraniční politika by měla být sebevědomá, svébytná a především v zájmu naší země a našich občanů.

Zásadní pro mezinárodní scénu bude i Trumpova politika vůči Číně. Už teď hodně hraje pro scénář, že se domluví s Rusy proti Číňanům. Nezvykle volal tchajwanské hlavě státu, naštval tím Peking a pak ještě řekl, že neví, proč by USA měly držet politiku jedné Číny a za její uznání bude nejspíš žádat ústupky. Přijde obchodní válka? Budou se Číňané muset podrobit? A s jakými kartami vlastně Trump může hrát? Připomíná se množství amerických dluhopisů, které Peking drží…

Světový obchod a politika jsou propojeny. Prohlášení nového amerického prezidenta vůči Číně může vycházet z jeho předvolební kampaně, kde často zdůrazňoval nutnost zabránit vývozu pracovních míst do třetích zemí a dovozu levných výrobků z nich zpět do USA. Faktem je, že Čína je společně s Japonskem největším věřitelem USA. Současně chce a bude hrát větší roli na mezinárodním poli, nejen jako regionální, ale světová velmoc. Růst její ekonomické síly a současné problémy EU, USA i Ruska jí v tom nahrávají. Změna politiky USA vůči Rusku může zpomalit sbližování ekonomicky posilující Číny a vojensky silného Ruska.

Když ještě zůstaneme u Trumpa. Hodně toho řekl ve směru, že hodlá dát znovu práci americkým dělníkům, vrátit výrobu zpátky do země. Nicméně je tohle vůbec reálné? Jaké páky může vůči velkým firmám použít, aby je nalákal zpět do USA?

V globalizované ekonomice budou tyto sliby obtížně splnitelné. I proto může docházet ke snaze o větší ochranu domácího trhu v USA. Od republikánského prezidenta lze logicky očekávat výrazné snížení daní. Otázkou však je, zda toto razantní snížení přinese pozitivní efekty nejen velkým korporacím a bohatým Američanům, ale především běžným zaměstnancům a nezaměstnaným. A také jak velký negativní dopad bude mít na zadlužení země a s tím související omezení veřejných služeb.

Obecně se v průmyslu očekává spíše úbytek pracovních míst vzhledem k novým technologiím, robotizaci a podobně. Jsme na takovou situaci vůbec připraveni? Kde budou za pět, deset a víc let lidé brát pracovní místa, pokud se „na počet lidí“ průmysl výrazně zredukuje?

Tato otázka je na stole od doby průmyslové revoluce v 18. a 19. století a nástupu strojů. A budeme se s ní muset utkat i my, byť v jiné podobě. Změnám se nevyhneme a musíme se na ně připravit. Na pracovním trhu dnes chybějí kvalifikovaní zaměstnanci. Proto je nejlepší prevencí problémů a současně investicí dobrá výchova a vzdělání našich dětí. Kromě toho bude hlavním úkolem současné i příští vlády zamezit vývozu zisků z naší země a motivovat zde vyrábějící a podnikající společnosti k investicím do kvalifikovaných a nadprůměrně honorovaných míst. Můžeme tak učinit nastavením daňového systému – zavedením zvláštní sazby daně nebo výraznými daňovými odpisy.

Přibližujeme se finanční krizi, jak varují někteří ekonomové? Může to ve světové ekonomice a finančnictví opět „bouchnout“? Které scénáře jsou podle vás reálné a dokážeme se na něco takového připravit? Jak si vůbec momentálně světový kapitalistický řád stojí?

Uvolnění regulace finančních trhů, nejen v USA, vyvolalo nedávnou finanční krizi. Pokud nechceme, aby se opakovala, musí se pokračovat v nedávno započaté regulaci. Už proto, že finanční spekulace nevytvářejí obvykle žádné skutečné hodnoty, ale spíše nestabilitu. Současně přispívají k rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými. Ti první bohatnou rychleji, chudí naopak chudnou, střední třída se vytrácí. Prioritou naší politiky v EU se také musí stát boj s daňovými ráji, kam mizí bez zdanění podstatná část bohatství vytvořeného v Evropě. Vyřešit tuto otázku země naší velikosti sama nedokáže.

Evropa stále nevyřešila migrační krizi. Podle expertů můžeme po skončení zimy opět očekávat obnovení běženeckých vln, které mohou oproti minulým obdobím výrazně posílit z Afriky. Nechá to Evropa vyšumět a bude čelit opět dalším teroristickým útokům? Zatím nebyla síla s tím něco udělat, co se musí stát, aby evropští lídři začali jednat razantně?

Migrační vlna v příštích letech zřejmě neustane. Lze očekávat, že se v Africe každoročně vydá na cestu několik set tisíc lidí. Hlavním problémem bude stále více nedostatek vody v kombinaci s regionálními konflikty. Řešením ale není přesun obyvatel z Afriky, Sýrie, Afghánistánu či jiných zemí do EU, jak si to možná představují někteří lidé. Děravé hranice další uchazeče o lepší život v Evropě spíše motivují než naopak. Proto je nutné lépe chránit hranice Schengenu a současně pomoci přímo v místech problémů, humanitární pomocí nebo přispěním ke zklidnění konfliktu. Stát, který nedokáže ochránit své hranice, není státem.

Výraznými tématy končícího roku jsou takzvaný boj s dezinformacemi, fake news, ruská propaganda a tak dále. Jde ve většině podle vás skutečně o upřímnou snahu vymýtit propagandu, které zahrnuje nevědomé lidi smyšlenkami? Jakou roli v tom může hrát politický boj. Mohou tyto snahy skutečně něčeho docílit? Nebudou jen lidé naštvaní?

Ve svobodné a demokratické společnosti by měl stát ponechat lidem možnost vytvořit si názor na věci jim samotným. Zřizování „odboru cenzury“ nic dobrého nepřinese. Spory o to, co je ještě informace a co dezinformace a kdo to rozhodne, mohou naopak přinést zbytečné napětí ve společnosti. Doba, kdy jsme měli právo si myslet jen jeden správný názor, je doufám pryč.