Voliči, pozor, přímá volba prezidenta být nemusí. Bobošíková šokuje

Začala jste se sbíráním potřebných padesáti tisíc podpisů pro prezidentskou kandidaturu téměř první, už jich máte třináct tisíc. Jak to jde?

My jsme si nenajali žádné hostesky, my nedáváme za podpis peníze. Naši členové a sympatizanti vyrážejí do ulic a shánějí podpisy ve svém volném čase. Máme zpětnou vazbu, slyšíme, co si lidé myslí, jak žijí, dozvídáme se, co si myslí o politice a politicích, jak jsou jimi až neuvěřitelně otráveni. Získat podpis je těžké, nejde o mou osobu, ale lidé váhají, když slyší slovo politika, volby nebo bohužel i prezident. Ale zpětná vazba je pro nás důležitá, protože Suverenita není strana na jedno použití, má sice svého kandidáta na prezidenta, ale také kandidáty do krajských voleb. A budeme kandidovat opět i do sněmovny.

V čem je vaše kandidatura dnes jiná, než když jste v poslední prezidentské volbě kývla na nominaci komunistů? Tehdy volil hlavu státu parlament, teď to budou občané.

Ještě neexistuje zákon, podle kterého má volba probíhat. Bavíme se jen akademicky. Není zcela jisté, jestli přímá volba opravdu proběhne. Je otázkou, zda prováděcí zákon bude do té doby hotový, aby se už začátkem roku mohl volit nástupce Václava Klause. Tehdy jsem měla na rozhodnutí asi hodinu, teď to bylo mnohem víc času. Ale pokud prezidenta volí politická reprezentace, tak je šance, že je zvolen člověk, který svými názory nějakým způsobem s politickou reprezentací koresponduje. Pokud prezidenta budou volit občané, ta změna byla ušita horkou jehlou a není ani řádně zakomponována do ústavního systému, tak existuje velké nebezpečí, že zvolí „ombudsmana“, který nebude moci splnit – vzhledem ke svým pravomocem – jejich přehnaná očekávání. Nespokojenost občanů může vyústit ve zvolení člověka, který – aby dodržel, co sliboval – bude stát v naprosté opozici proti celé politické scéně. Můžeme se tedy nadít toho, že na jedné straně budeme mít populárního, občany zvoleného prezidenta, a na druhé straně premiéra, předsedy Senátu a Poslanecké sněmovny, se kterými bude hlava státu jen klopotně hledat společnou řeč. Neříkám to ráda, ale může dojít k naprostému rozbourání a ještě většímu znesváření už tolik znesvářené politické scény.

SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta

Když nejste příznivcem přímé volby, proč jste do ní vlastně šla?

Protože je to šance, jak opětovně občanům sdělovat své názory i program Suverenity, protože jsem stranický kandidát. Velmi se směju, když bývalí komunisté ucházející se o nejvyšší ústavní funkci říkají, že jsou nestraničtí a nadstraničtí.

Takže i když v prezidentské volbě neuspějete, splní vaše kandidatura účel, protože zviditelníte Suverenitu?

Jednoznačně. Stála jsem u zrodu politické strany a je to stejné jako u sportu. Nikdo nezakládá fotbalový klub, aby se nezúčastňoval turnajů. My jsme založili politickou stranu proto, aby se zúčastnila všech relevantních voleb, které v této zemi budou. Vůbec se netajím tím, že i když neuspěji, bude to vůle občanů, ale je to platforma, abychom lidem vysvětlovali náš program Naším cílem je sebrat potřebný počet podpisů, a když bude na televizních obrazovkách probíhat prezidentská kampaň, tak se jí zúčastnit. Chceme vysvětlovat lidem, že některé kroky se dají dělat úplně jiným způsobem, než je dělá dosavadní politická reprezentace.

V čem se odlišujete od jiných prezidentských kandidátů, samozřejmě kromě toho, že jste žena? Co můžete voličům nabídnout?

V tuto chvíli jsem jediný kandidát, který dlouhá léta hovoří o slabinách Evropské unie, který naprosto nezakrytě propaguje národní zájmy. A dělala jsem to nejen jako politik, ale i jako občan. Tím se výrazně odlišuji od ostatních kandidátů, kteří to buď začali dělat v posledních letech, nebo jsou to zarytí eurofederalisté nebo nějakým způsobem úhořovitě kličkují. Já jsem s těmito názory vždy šla s kůží na trh, byť jsem za to byla ostrakizována i vyšetřována policií. Na rozdíl od kandidáta ODS, který dnes říká Ne evropské integraci, ale ať si pan Sobotka vzpomene, jak protlačoval senátem Lisabonskou smlouvu, která je jednoznačně škodlivá. Všimněte si, jak se najednou z některých stran a politiků, kteří byli eurofederalisté jako Jiří Paroubek, stávají národovci, jak řada politiků chce najednou zastávat národní zájmy. Dnes říkají to, co jsem já říkala už před pěti lety.

Jaké by měl podle vašeho názoru mít přímo volený prezident pravomoci?

Nejde jen o pravomoci prezidenta, jde o změnu celého ústavního systému. My jsme kdysi vypracovali návrh Ústavy a říkáme zcela jasně: pokud přímá volba prezidenta, tak zrušit Senát, není nutný, stačí jednokomorový parlament s lichým počtem poslanců, s tím souvisí také určitá změna dalšího významného hráče – Ústavního soudu.

Je to možná triviální věc v rámci pravomocí prezidenta, nicméně leckdy vyvolává velké emoce veřejnosti, a to jsou prezidentské milosti. Měly by být zrušeny, zachovány v dnešní podobě, nebo by je měl spolupodepisovat premiér nebo ministr spravedlnosti?

Kontrasignace je velmi líbivá věc, ale pak nemějme přímo voleného prezidenta a nedávejme mu pravomoci. Myslím, že institut prezidentské milosti by měl být zachován. Je otázka, jak k němu každý přistoupí, můj přístup by byl humanitární. Jsem proti jakékoli kontrasignaci. Na čem bych trvala, je opravdu podrobné zdůvodnění, proč se hlava státu rozhodla milost udělit.

V minulosti jste poměrně úzce spolupracovala s Václavem Klausem, byla jste jeho poradkyní. Neočekávala jste, že vaši kandidaturu podpoří?

To neznáte Václava Klause. Protože jsem měla šanci s ním spolupracovat, žádnou podporu z jeho strany jsem nečekala. Nevěřím ani tomu, že podpořil Miloše Zemana. Myslím, že Václav Klaus v této fázi nepodporuje vůbec nikoho.

Prezidentská kampaň je limitována padesáti miliony korun. Vejdete se do tohoto limitu?

Limit 50 milionů mě baví, my od začátku říkáme, že prezidentská kampaň vyjde na dva miliony korun, budou to peníze zčásti soukromé, zčásti peníze ze Suverenity a já si vážím toho, že mne strana podpoří. Jsou zde i drobní sponzoři, kteří pomohou upéci buchty nebo u nich mohu zaparkovat Bobobus. Občané by se měli ptát, když některého kandidáta zaplatí finanční skupina, nebo ho tlačí média, která jsou v zahraničních rukách, proč to asi dělají.

A jakou formu kampaně zvolíte?

Vsadíme hlavně na kontaktní kampaň, billboardů bude minimum. Naší největší zbraní bude Bobobus a mým volebním týmem 2 100 členů Suverenity, kteří jdou mezi lidi a vysvětlují, že nejsem čarodějnice, nekradu, ale že mám ráda Českou republiku a peru se za ni.

Fotogalerie: - Bobo, vejce, Merkelová

Jana Bobošíková demonstrovala v ulici U Prašného m...

Asi dvě desítky přívrženců kandidátky chtělo upozo...

Podle průzkumů veřejného mínění se začala řada malých, neparlamentních stran blížit hranici pěti procent nutné pro vstup do sněmovny. Myslíte si, že dnešní neveselá politická situace nahrává menším stranám?

Já takto kalkulovat opravdu neumím. Ze zkušeností však vím, že předvolební průzkumy jsou krajně nevěrohodné. Před minulými volbami nás řada agentur v průzkumech vůbec nezmiňovala, my jsme pro ně neexistovali. A nakonec jsme dostali 3,7 procenta a překonali jsme i parlamentní Zelené. Proto k předvolebním průzkumům nemáme absolutně žádnou důvěru, za jediný relevantní průzkum podpory voličů považujeme volby. My jdeme do voleb s naším programem a nekalkulujeme s tím, že teď se budou volit malé strany. Jsme přesvědčeni, že náš čas přijde, protože je to jediný realistický způsob, jak vrátit některé věci z té slepé uličky, do které jsme se dostali. Je jen otázkou kdy.

Obsáhlý archiv výzkumů na ParlamentníListy.cz:

CVVM , FACTUM INVENIO , SANEP , SC&C , STEM , Médea Research

Rozdělovat dnes politickou scénu na velké a malé strany už moc nelze, protože z velkých stran se rychle stávají strany malé, dříve nejsilnější ODS se ocitá v průzkumech až na třetím místě za komunisty.

Bylo by zajímavé zjistit, kolik některé vládnoucí politické strany mají členů a nakolik jsou to členové a nakolik virtuální klikaři. A nakolik byly ty strany tzv. vyhoněny médii nebo reklamou nebo velmi pochybnými volebními průzkumy. Vzpomeňte si, když jako reakce na sarajevský atentát v ODS byla Sněmovní ulice plná lidí – členů a příznivců Václava Klause. Byli to lidé z masa a kostí, kteří stáli za programem ODS. Když padal Vít Bárta, tak stál sám před nějakým domem na Klárově a říkal, že má ty virtuální příznivce. A to je zásadní rozdíl. Suverenita jde cestou získávání skutečných členů. Ano, je to cesta strašně pracná, není dnes snadné budovat stranu na občanském principu. Ale už máme 2 100 členů, kteří jsou ochotni naplnit hospodu na besedu s vedením strany a jsou hlavně prosazovateli naší myšlenky.

Vy jste získala pro kandidátky ve volbách za Suverenitu i řadu známých, ale kontroverzních osobností jako Olga Zubová, Martin Michal nebo v minulosti Pavla Topolánková. Chcete přitáhnout pozornost voličů za každou cenu?

Samozřejmě je důležité mít ve svých řadách osobnosti, které přitáhnou pozornost. I když respektuji roli médií, nejsme strana mediokratická, že bychom říkali jen líbivé věci a že by nás od některých osobností odradilo, že se o nich ošklivě píše. Jsou to slušní, pracovití lidé. Samozřejmě by bylo lepší najmout si mediální hvězdu. Ale kdo dnes považuje mediální hvězdy v čele strany, kteří sedí v parlamentu, za seriózní politiky, kteří mají vizi, za kterou by lidé stáli? My chceme Suverenitu vybudovat právě na důvěře.

V minulosti jste mi říkala, když jste neuspěla ve volbě na generálního ředitele České televize, že ji stejně jednou budete řídit. Je to pořád váš sen?

Teď jsem předsedkyní politické strany a k lidem, kteří do strany vstoupili, cítím určitou zodpovědnost. V tuto chvíli se moje ambice s touto zodpovědností nekryje. Ale uvidíme, nepřipadám si stará. Ale dnes už by mne víc lákalo rozhodovat o zákonu o České televizi, nebo o tom, zda sloučit veřejnoprávní televizi a rozhlas, či jak má vypadat koncesionářský poplatek, než to, co se děje v České televizi. Obávám se, že bez změny legislativního rámce k žádné změně v České televizi nedojde.

Dlouhá léta jste pracovala jako ekonomická novinářka a moderátorka televizních diskusních pořadů, ale dnes se v televizních diskusích objevujete jako politik málo nebo vůbec. Proč?

To je otázka na média. Já jen zírám, že pirátská strana může do pořadu Václava Moravce, předseda zelených Ondřej Liška nebo šéf lidovců Pavel Bělobrádek může do pořadu Tah dámou, ale se mnou ho naopak zrušili. V Hydeparku jsem byla naposledy před volbami v roce 2010. Já jen žasnu, jak ti bojovníci za svobodu slova dokáží někoho vygumovat třeba jen proto, že se jim nelíbí nebo že byl v té profesi lepší než oni všichni dohromady.