Jako kadeřnice se živí už přes deset let. Její klientelou jsou často Češi, kteří žijí v zahraničí a při cestách do domoviny se nechají ostříhat, ale i zákazníci z ciziny. „Mám klientky, co za mnou jezdí ze Švýcarska, Dánska, dojíždí za mnou z Moravy či Slovenska. Je to můj život a celý život tuhle práci dělám. Baví mě to a v uvozovkách nic jiného neumím, dělala jsem sice dříve například v barech, ale ani to dnes není možné. Když je člověk zaměřený na jeden obor, je těžké najít v současné době jinou práci,“ řekla redakci.  

Těsně před tím, než koronavirová pandemie propukla, rozhodla se pronajmout si místo křesla v prestižních salonech, kterými prošla, celý vlastní prostor. Zrekonstruovat ho a během oprav v něm zároveň vydělávat peníze, aby vše zaplatila. To se však nestalo. Z prvotního doufání na jaře loňského roku, že uzavření služeb a obchodů skončí za pár týdnů, se staly měsíce, s nějakými přestávkami prakticky celý rok. Z počátku všechna pravidla dodržovala, první měsíc a půl zůstala doma a neostříhala vůbec nikoho. Najednou však stála před rozhodnutím, zda vše zavřít, rozprodat, živnost ukončit a jít si stoupnout například za kasu do supermarketu, nebo poskytovat službu protizákonně.